Jak dávno už je tomu, když jsem spolu se svými spolužáky průmyslové školy slýchal poněkud zvláštního profesora hydromechaniky sdělovat, že čas letí jak střelná rána! To bylo jeho varování, abychom se zmátořili a uvědomili si blížící se konec roku a s ním i naše ohodnocení. Pravdivost přirovnání uvědomuji si tím silněji, čím se mi zkracuje osudem vyměřený čas pobytu na zemi. Uvést jakkoli odhadnuté číslo do poměru k dožitému dosud věku, výsledkem je číslo titěrné.

V současné době ve světě politiky je nadále rušno, o důležité události, problémy a jejich řešení nebo neschopnost řešení není nouze. Jedno ale vzbuzuje mou pozornost: ten letící čas se navršil do více než tří let od počátku dění, které proměnilo svět obdobně (ba v mnohém hůř) jako 11. září roku 2001, od počátku migrační vlny do Evropy provázené terorismem nejhoršího kalibru.

Čas plyne, tedy letí stejnou rychlostí, události, radostné a katastrofální, v jeho průběhu se proměňují, v četnosti, intenzitě, významu. Z mediálního zpravodajství jaksi vymizelo hromadné vraždění nákladními automobily, kulomety, bombami připevněnými k pasu věrozvěsta Alláhova. Zločiny jimi nadále páchané dostaly jinou podobu. Nedávno byla na Neviditelném psu německým novinářem uveden souhrn zločinů za posledních několik let spáchaných v některých evropských, ale hlavně německých městech a městečkách. Uvedena podrobně místa a druh zločinu (v ohromné většině znásilnění), pachatel a reakce policie či hodnostářů. Jak hrůzná délka toho seznamu! Nepamatuji, že taková statistika byla kdy uvedena médii. Jak musí být příbuzným napadaných obětí, v nejednom případě i zavražděných, když jen ony o zločinu vědí, ne tak veřejnost? A jak musí přijímat rozhodování autorit, representantů zákona?

„Nastal klid, už bude dobře, nakonec se ukáže moudrost Angely Merkelové!“ může se těšit úmyslně nevědomý optimista. Ale ... čas plyne a i to, co se veřejnost dozví díky internetu, nespočtu autentických záznamů na YouTube z mnoha evropských měst, takový optimismus sotva může podpořit. A to ještě kdyby neexistovala censura takového zpravodajství (o tom, že existuje, dnes už nikdo nepochybuje, nikdo ji nepopírá, jde jen o její míru), dosavadní obraz ještě by ztemněl.

Leckdo snad může namítnout, že migrační problém, jakkoli devastující z mnoha důvodů, trvá zatím pouze několik let, nedostatečných k tomu, aby ti, kteří mohou či měli by a kterým dostalo se k tomu důvěry obyvatel, politici a hodnostáři, dospěli k všeobecně rozumnému a proveditelnému řešení. To se mi zdá, že je chabá berlička. Chybí totiž jiná zpravodajství než shora zmíněno, a sice o tom, kdy a kde a jak už se v praxi projevuje ono „My to zvládnem!“ paní kancléřky.

Naši velmi dobří přátelé žijící v Německu, u historického univerzitního města Freiburg, jezdí velmi často do Prahy. Dosud nepozorovali tam nějaký neblahý vliv oné migrace, řekl bych, že nejenom proto, že je tam minimální. Ne tak v Německu. I když politická atmosféra se tam nepochybně v důsledku nevyhnutelných těžkostí a konfliktů ve věci migrace malinko začíná měnit ve smyslu normálnosti, je situace, kde žijí, trvale oproti té v zemi, kam jezdí za svým mládím, velmi rozdílná.

Jiní přátelé usadili se v Rakousku a jejich reportáže jsou děsné. Přímo v menším městě, kde žijí, povalují se po ulicích a náměstí stále drzejší migranti, obtěžují, státní pokladnu zatěžují.... a nijaká známka zlepšení a účinného řešení.

A čas letí a letět nepřestane a proměňuje se v onoho bycha, kterého, za jistých neblahých okolností, už honit je velmi pozdě....