USA: Zpráva o stavu Unie
Spojené státy jsou nejúspěšnější ekonomikou, kterou nám zbytek světa může závidět, a to i přes katastrofu jakou byl hurikán Katrina a i přes prudké zvýšení cen ropy. Kdykoliv nastanou podobné obtíže, ozvou se hlasy, že je třeba stáhnout se za vlastní hranice, chránit domácí trh a pracovní sílu. Navzdory těmto hlasům volajícím po ochranářství a isolacionismu povedou Spojené státy dál světovou ekonomiku na otevřeném trhu. Ozývají se obavy z konkurence Číny a Indie, ale těm nelze čelit protekcionismem, těm musíme čelit výkonem. Ze stejného důvodu se nestáhneme ani z Afghanistanu, ani z Iráku dokud nesplníme náš úkol, jímž je konec tyranie a diktatury ve světě. Mnohým se to může zdát jako příliš idealistický cíl, ale věřím, že Všemohoucí nadal každou lidskou bytost nezcizitelnou touhou po svobodě. A svobodné státy, demokracie, mezi sebou neválčí. Může se to zdát jako beznadějný sen, ale v roce 1945 bylo na světě 20 demokratických států. Dnes je jich 120.
Proto diktatury chtějící se udržet u moci touží po zbraních hromadného ničení a chtějí zničit náš způsob života, naši svobodu. Jejich ideologií je perverze Islámu, zajali náboženství a udělali z něj ideologii potlačení svobody. Jejich metodou je šíření strachu a doufají, že zlomí naši vůli.
Musíme brát jejich hrozbu vážně. Od 11. září jsme ve válce, v boji o svobodu a z něj neutečeme. Stáhnout se do našich hranic by jen znamenalo přenesení bitevního pole na naše území. V ústupu není čest. USA se nikdy ze světa nestáhnou a nikdy se nevzdají zlu. Jsme v ofenzivě a zůstaneme v ní. V Iráku pomáháme budovat reprezentativní vládu a potíráme teroristy, zatímco budujeme vlastní irácké ozbrojené síly svobody. Věřím ve vůli statečných Iráčanů a jsem přesvědčen, že zvítězíme.
Rozhodnutí o počtu a stažení z vojsk z Iráku je na vojenských velitelích na místě a ne na politicích ve Washingtonu. Je velký rozdíl mezi kritikou mých rozhodnutí a defétismem. řekněme si to na rovinu - rychlý ústup by dosadil k moci bin Ladiny a ukázal světu, že nestojíme pevně za našimi principy, za naší armádou.
Demokracie se šíří na Středním východě. Je jiná než naše, odpovídá místním tradicím a šíří se pomalu. V Egyptě, Saudské Arábii dochází k progresivním politickým změnám. V Palestině byly první svobodné volby, v nichž lidé ukázali, že chtějí nezkorumpovanou vládu. Zvolili Hamás a ten teď musí dokázat, že je takovou zodpovědnou vládou. Musí uznat právo Izraele na existenci a zříci se terorismu. Také v Íránu je potlačena individuální svoboda a režim podporuje zahraniční teroristy. S tím musí skončit. Taková vláda nesmí dostat do rukou nukleární zbraně. Na tom se dnes shoduje celý civilizovaný svět. Chci říci Íráncům - respektujeme Vaši zem i Vaše politická rozhodnutí a doufáme, že jednou bude svobodný Írán patřit mezi naše blízké přátele.
Problémů je ve světě hodně. Pomáháme v Africe v boji s HIV, s malárií, s obchodem s lidmi a proti otroctví.
Poté se prezident Bush začal věnovat domácí problematice. Nejdříve otázce bezpečnosti, v níž - jako v jediné oblasti řízení - má ještě nadpoloviční podporu voličů. Američané jsou k jeho vládě skeptičtí, souhlas se pohybuje těsně nad 40%. Jen malou útěchou může být, že popularita Kongresu je ještě nižší, pouhých 34%.
Máme doma vynikající profesionály, jejichž úkolem je Vás chránit, ale k tomu potřebují stejné nástroje, jaké používají například v boji proti obchodu s narkotiky, proto žádám Kongres, aby prodloužil platnost zákona Patriot Act. Mnozí pochybují o mé autorizaci NSA odposlouchávat mezinárodní telefonní hovory lidí ve spojení s teroristy. Stejnou pravomoc použili i prezidenti přede mnou. Mohu Vás ujistit, že se nejedná o hovory na území USA, ale když volá někdo al-Kajdu do Afghanistanu, nebo podezřelý s příslušnosti k al-Kajdě ze Středního východu do Ameriky, chceme vědět, o čem si povídají. Nebudeme čekat, až zase udeří. Konzultoval jsem tyto kroky s právníky ministerstva spravedlnosti, byli o nich pravidelně informováni klíčoví zástupitelé Kongresu, každý krok ověřovali i právníci NSA. Občanská práva jsou nenarušitelná a musíme mít vždy jasno v našich principech. Je privilegiem sloužit principům svobody. Amerika je vždy nejbezpečnější, když je svoboda na pochodu.
Musíme posílit naše vedoucí ekonomické postavení ve světě. Navzdory katastrofám a palivové krizi jsme během dvou let vytvořili 4,6 milionu nových pracovních příležitostí, to je víc než EU a Japonsko dohromady. Nezaměstnanost se drží na 4,9%. Ale nemůžeme propadnout sebeuspokojení. Musíme vytvořit vhodné prostředí pro práci dočasných imigrantů. Nejsem pro amnestii, ta by jen podpořila další nezákonnou vlnu, ale pro systém dočasných pracovních víz, tak, aby zaměstnavatelé, kteří pracovní síly potřebují, je mohli najmout. A k tomu potřebujeme i bezpečné a neprůchodné hranice, což ale neznamená izolacionismus. Na volném trhu nikdo americkou produktivitu nepřekoná.
Jenže abychom v soutěži obstáli, musíme přijít s novými technologiemi a odpoutat Ameriku od závislosti na ropě. Od roku 2001 jsem vydali 2 miliardy na výzkum alternativních zdrojů energie. Musíme obnovit nukleární energetiku, uplatnit technologie čistého spalování uhlí, výrobu etanolu nejen z kukuřice, ale i z dalších organických surovin, jsme těsně před dokončením výzkumu nových baterií s dlouhodobou životností a vysokou kapacitou. Čeká nás radikální změna pohonu automobilů, zavedení rozsáhlého vodíkového energetického hospodářství. Do roku 2025 plánujeme snížení závislosti na ropě z dovozu o 75%.
K podpoře hospodářství potřebujeme, aby politika snižování daní byla trvalá. Žádám Kongres, aby ji uzákonil. Navrhuji zlikvidovat 140 vládních programů, které se neosvědčily. Cílem je snížit deficit do roku 2009 na polovinu. Zároveň žádám Kongres o reformu rozpočtového zákona, tak aby se k němu nedaly "přilepit" všelijaké dodatečné místní výdaje (tzv. »earmark») a o právo vetovat jednotlivosti v rozpočtu. (Tzv. "one line veto" je trvalou snahou amerických prezidentů. Bojoval o ně Reagan i Clinton. marně. Jedním z největších a nejdražších nešvarů rozpočtového zákona je, že si člen Kongresu podmíní, že bude pro rozpočet, řekněme NASA, hlasovat, když v něm bude dodatek o financování mostu v jeho volebním okrsku. Podobných požadavků má každý kongresman dost. Takže nakonec, aby rozpočet prošel, nabobtná o desítky miliard často na zbytečné investice.)
Abychom těchto cílů dosáhli a udrželi Ameriku na špičce světové ekonomiky, potřebujeme vzdělanou příští generaci. Nestačí, že třetina veškerého vědeckého výzkumu se dnes provádí v Americe. Musíme si to zajistit i do budoucnosti reformou školství. Poskytnout finanční iniciativu a daňové úlevy v oblasti vzdělání a vědeckého výzkumu. Navrhuji věnovat během příštích deseti let 130 miliard dolarů na vzdělání 100 000 učitelů a instruktorů matematiky a přírodních věd a na veřejné financování základního vědeckého výzkumu.
Pak se Bush krátce vrátil k reformě penzijního a zdravotního pojištění, která byla hlavním článkem jeho loňské Zprávy a kterou Kongresem neprotlačil. Letos byl daleko skromnější. Vyhlásil návrh daňových odpisů za investování do zdravotního pojištění. A zároveň požádal, stejně jako prezidenti před ním, o reformu zákonné zodpovědnosti lékařů. Podle něj v 1500 okresech USA není gynekolog, protože jej vyhnalo vysoké pojištění (v našem okrese ještě jsou, ale platí pojištění okolo 150 000 ročně, což je zvěrstvo).
"Spoluobčané, jsme v obrovském ideologickém zápase, o který jsme neprosili. Jsme svědky změn ve vědě i obchodu, které ovlivňují naše životy. Někdy se zdá, že se historie točí širokým obloukem k neznámým břehům. Ale historické cíle jsou vždy podmíněny lidskou aktivitou a každá velká změna je podmíněna volbou. Lincoln mohl souhlasit s mírem za cenu rozdrobení a pokračujícího otrokářství, Martin Luther King se mohl spokojit s pochodem na Birmingham a dosáhnout jen polovičního vítězství nad segregací. Spojené státy mohly přijmout trvalé rozdělení Evropy a být spoluviníky utlačování jiných. Dnes se musíme na základě těchto historických zkušeností rozhodnout - couvnout nebo dokončit úkol. Historie je psána odvahou. Stejně jako naši předci dokážeme, že i my máme odvahu a povedeme v boji za šíření svobody, budeme soutěžit a excelovat v globální ekonomice, obnovíme morální závazky této země - a půjdeme vpřed, optimističtí o budoucnosti naší země, věrni našim cílům a v důvěře ve vítězství. Bůh žehnej Americe."
