Za letošního květnového až červnového pobytu v rodné zemi jsem si znovu ověřil, že v porovnání s americkou politickou realitou ta česká je lahodnou harmonickou procházkou růžovým sadem.

O znovuzvolení usilující prezident Obama se též snaží vylepšit svou imidž u zatvrzelých konzervativních patriotů svými iniciativami v zahraničí. Například Jo Becker a Scott Shane, přítomní zasedání v Bílém domě (Situation Room) popisovali, jak se prezident rozhodoval, kam které drones - letadla bez pilota, velmi efektivně se strefující do cílů tisíce mil vzdálených - on pošle, kdo kde zasažený vyletí do povětří.

Mezi množstvím velké většiny Obamovi příznivě nakloněných žurnalistů je i David Sanger z The New York Times, bašty současného establishmentu. Jeho stať, uveřejněná 1. června, měla explozivní dopad. Obsahovala totiž dosud důkladně tajené podrobnosti o americko-izralské spolupráci v oblasti tzv. cyberwarfare, zasáhnuvší v Iránu cíl, zabývající se zhotovením nukleární bomby. V místě Natanz, ďábelsky důmyslný virus Stuxnet zmátl a z provozu vyřadil tisíc potřebných centrifug. Sanger popisoval "vysoce tajný" (highly classified) program, s krycím jménem Olympic Games.

Politického cíle dosaženo: prezident prezentován jako vytrvalý bezohledný bojovník proti nepřátelům Ameriky.

Kdo tedy taková tajemství novinářovi vyzradil?

Obamova rozhořčená odpověď: "Představa, že někdo v mém Bílém domě by úmyslně dal k dispozici tajné informace týkající se národní bezpečnosti, je urážlivá."

Jenže nikdo jiný takové informace poskytnout nemohl. Vojínu Bradley Manningovi hrozí trest doživotního pobytu za mřížemi poté, co dal Wikileaks k dispozici tisíce tajemství. Kdo tedy prozradil Stuxnet?

Kvůli jinému prozrazení z týchž zdrojů do vězení na dobu 33 roků se v Pákistánu dostal lékař Shakil Afridi, jehož iniciativou se podařilo najít Osamu bin Ladina.

Příliš vysoká cena se pak platí za takové úniky informací, jakkoliv politicky prospěšných. Senátorka Dianne Feinstein, předsedkyně příslušného výboru (Senate Intelligence Committee), z téže Demokratické strany jako Obama, vyjádřila značné rozhořčení, s oprávněnými obavami, že Americe, s její neschopností si svá tajemství udržet, se nikdo nebude svěřovat, v její prospěch se angažovat.

- - -

Neméně závažný a svým potenciálem ještě víc explozivní je případ podivného programu s názvem Fast and Furious ("Rychlý a zuřivý"), vymyšlený útvarem ATF (Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives), spadající do jurisdikce ministerstva spravedlnosti (Department of Justice), v jehož čele je Obamovi velmi blízký Eric Holder, nyní v pozici dost ohrožené.

Co se stalo: AFT vymyslel akci proti mordýřské mexické mafii, jí z Arizony dodat zbraně, jejichž pozdější identifikace by umožnila zjištění, usvědčení a uvěznění jinak nedosažitelných mordýřů. Takto bylo dodáno 2000 zbraní, z nichž 600 je neznámo kde. Dvě poloautomatické AK-47 zbraně se nalezly 15. prosince 2010, na místě, kde byl zastřelen příslušník pohraniční stráže (Border Patrol Agent) Brian A. Terry. Jedna smrt a celkové fiasko takového pokusu.

Kongresman Darrell E. Issa (příjmení v českých hereckých kruzích nikterak neznámé), předseda příslušného vyšetřovacího výboru (House Oversight and Government Reform Committee) se obrátil na Holdera s požadavkem o vysvětlení. Holder ve své výpovědi ujistil, že jeho ministerstvo s tím vůbec nemělo nic společného.

Což byla lež, kterou po několika dalších měsících poopravil, s přiznáním skutečného stavu věcí. Issův výbor vyžadoval předložení materiálů za účelem zjištění, kdo že vydal příkaz k tak podivné akci.

Celá záležitost se vlekla osmnáct měsíců, Holder odmítal vydat požadovanou dokumentaci, což přimělo předsedu Issu k předložení rezoluce, 64 stran, obviňující Holdera z pohrdání Kongresem - contempt of Congress, závažné to provinění. Rovněž krok bez precedentu v historii země proti úřadujícímu členu prezidentova kabinetu. Sněmovna reprezentantů tak rozhodla 28. června 2012 poměrem 256 hlasů (mezi nimiž bylo 17 demokratů, členů Obamovy strany) proti 67 hlasům. Větší část opozičních kongresmanů v protestu opustila sál ještě před hlasováním., k dalšímu to důkazu povážlivé polarizace na americké politické scéně. Tu navíc komplikuje Obamova rovněž dost bezprecedentní iniciativa použitím tzv. executive privilege - intervence ve snaze zmařit úsilí Kongresu, aby se snad něco podstatně nekalého o pozadí onoho Fast and Furious fiaska nemohl dozvědět.

- - -

Vyřešení se patrně dočkáme dřív, než v záležitosti Obamovo skutečného původu, kde že se narodil, kdo mu studia platil, jak se dostal do Pákistánu v době, kdy občan s americkým cestovním pasem tam nesměl. Obama utratil miliony dolarů za snahy advokátů, kteří úspěšně zabránili zjištění skutečného stavu věcí. Poté, co se s pochybami ozval významný magnát Donald Trump, Obama po letech odmítání předložit svůj rodný list předložil prokázaný falzifikát. Nejsolidnějším zdrojem takového zjištění je kniha " Where's the Birth Certificate", 2011, autor Jerome R. Corsi (Ph.D., Harvard) a následné výsledky vyšetřování komise expertů z popudu arizonského šerifa Joe Arpaio.

O tomto tématu jsem už psal několikrát, však si i vysloužil pověst posedlého, zavilého podivína. K jejímu potvrzení dodám tuto novinku (zdroj Dough Ross@ Journal, 22.5.2012): Literární agentura Action & Dystel každý rok zveřejňuje biografické údaje svých autorů, mezi nimiž byl i Obama. Na své webové stránce uvedl (27.6.1998), že se narodil v Keni, syn matky, americké antropoložky, a otce, keňského ministra financí. Posléze vyrůstal v Indonésii, Havaji, Chicagu.

Správnost své biografické informace pravidelně potvrzoval až do roku 2004, kdy byl zvolen senátorem ve státu Illinois. V únoru 2007 oznámil svou kandidaturu na úřad prezidenta a za necelé dva měsíce poté se již představil s tvrzením, že se narodil na Havaji a svého otce z ministra financí přetvořil v nuzáka v malé vesnici v Keni.

Sympatizující media si pospíšila s vysvětlováním, že došlo k omylu ("clerical error"), který 17 roků nikdo jaksi nepostřehl, byť přece autoři pravidelně potvrzují pravdivost svých údajů.

- - -

Všechna americká významná média se zásadně vyhýbají jakékoliv zmínce o prezidentově problematickém původu. Kdo zapochybuje, je automaticky buď ignorován nebo znicotněn, zesměšněn. Embargo je totální, žurnalisté, pravidelně se pachtící za všemožnou pitomostí, si v tomto případě netroufnou zájem jevit. Když šerif Arpaio oznámil konání tiskové konference, se zveřejněním výsledků půl roku trvajícího vyšetřování v souvislosti s Obamovou skutečnou identitou, nikdo ze sdělovacích prostředků se neobtěžoval dostavit, a pokud se snad dostavil, netroufl si sdělovat.

Našla se však jedna výjimka, jíž nebyl Američan, žurnalista, ale britský lord Christopher Monckton, bývalý poradce Margaret Thatcherové. Ten pozvání přijal a předložené důkazy ho přesvědčily. V The Washington Times, 25. června 2012 zveřejnil sdělení "Is the President the President?" (s informací o získání dalších podrobností na adrese www.moncktonline.com), a rovněž celostránkový text "Obama's Sword of Damocles."

Citoval ustanovení americké ústavy, že zákon, schválený oběma komorami Kongresu, prezidentovým podpisem vstoupí v platnost. A stejně tak by platnosti pozbyly všechny zákony, Obamou kdy podepsané. Jeho stoupenci budou záležitost legitimity protahovat až do jeho znovuzvolení. Lord Monckton vyjádřil ale své přesvědčení, že media, téměř všechna zaujatá v Obamův prospěch, nezvládnou udržet tuto zeď tvrdohlavého mlčení.

K tomu případně vypomůže právě vydaná Moncktonova zpráva, 20 stran, adresovaná Sněmovně Lordů. V ní se uvádí, že Obamův rodný list, zveřejněný 27. dubna 2011, jakož i Selective Service Registration Form jsou falzifikáty.Na zhotovení padělku rodného listu se zejména podílel zdravotnický odbor (Department of Health) státu Havaj. (Jako konkrétní příklad je uvedena manipulace s identitou dítěte Virginia Sunahara, narozeného týž den jako údajně i Obama, které ale druhý den zemřelo, a Department of Health, s podporou místních soudů, zabraňuje bratrovi zemřelé získat požadovaný rodný list.) "Lze předpokládat dopad závažnější než byla Watergate aféra, což zanechá Británii a západní země bez vedení teď v dobách finančních nejistot. " Moncton varuje a informuje své aristokratické kolegy, že uvažuje zahájit iniciativu buď u civilní nebo trestní soudní stolice o pochybách Obamovy oprávněnosti, se záměrem zbavit ho prezidentdského úřadu ještě před volbami v listopadu, na základě diskvalifikace, tak jak vyžaduje 25. ústavní dodatek.

Americké sdělovací prostředky - The New York Times, The Washington Post, tyto údajné pilíře, záruky novinářské integrity, jakož i televizní kolosy CNN, CBS, NBC, ABC dosud nesdělily, neutrousily ani jedno slovo.

- - -

Dosud jsem zcela nepochopil důvody, proč Obamovi rivalové, od dřívějšího McCaina po nynějšího Romneyho se neodvážili takto přímo na Obamu zaútočit.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením jsou obavy z politického a hospodářského dopadu,

velikánské ústavní krize s mezinárodním dopadem.

Romneyho poradci se snaží spoléhat na primární váhu nevalně si počínající ekonomiky, jako nejzávažnějšího volebního faktoru.. Pravděpodobnost jeho vítězství by zvýšilo jmenování mladého atraktivního senátora Marco Rubio jako kandidáta na viceprezidenta. Je kubánského původu, což by mohlo přispět k získání aspoň částečné podpory v hispánských řadách.

Tak či onak, výhledy to vlastně vůbec nejsou optimistické, jak chmurně usuzuje Thomas Sowell, ekonom, výtečný mystitel a též černoch (The Washington Times, 28.5.2012). Svůj esej "The demographic timebomb" započal informací, že v USA se již rodí víc nebělošských než bělošských dětí, a pokračuje otázkou, jaký to bude mít dopad pro celou společnost. Etnické menšiny tradičně podporovaly demokraty, což nyní bude znamenat další posun levicovým politickým směrem, víc přizpůsobovat Ameriku evropskému modelu štědrého státu (welfare state) se zárukami nezvládnutelných výdajů a finančních krizí. Čili pokračování nynější politiky rozdávání peněz za účelem získávání hlasů.

Sowell: "Demography sice není náš osud, ale dějiny balkanizace a polarizace společností ve dvacátém století jsou historií hororů, které bychom neměli ignorovat. Jde o pohyb směrem v oblouzení magickými slovy jako multiculturalism a diversity, jež se staly náhražkami za myšlení, a to i mezi lidmi, kteří se pokládají za myslící. Náš celý systém vzdělávání, od škol základních po univerzity, je prostouplý ideologiemi kolektivních stížností a naštvanosti, rozstrkávajících skupiny do koutů separátních subkultur, místo aby je sbližoval do společného proudu americké kultury, která vytvořila tento velký národ. Pokud nedojde k zastavení této modní balkanizace, demografie by se stala osudem - a tragedií pro nás všechny."

KONEC