V břitce již probíhajícím hlavním utkání Obama - Romney téměř všechna media, zejména tisk a televize, se angažují stoprocentní podporou panujícího Afro-Američana. Jsou to zdroje ovládané generací, formovanou politickým temperamentem šedesátých let minulého století. Pro vrstevníky v tehdejším našem Československu to znamenalo zejména zkušenost s pokusem o socialismus s lidskou tváří a následným potrestáním od mezinárodních bratrů, kdežto v západních zemích, zejména v USA, to byla válka ve Vietnamu, přesvědčení o hanebnosti vlastní vlády, nespravedlnosti vykořisťovatelského kapitalismu, v kontrastu s iluzemi o sovětských nádherách. A je to tato generace, která nyní dominuje médiím, a kromě prostředků sdělovacích jsou to i nadace - zdroje materiální prostředky poskytující. Převládlo měření nestejným metrem, vehementní prosazování oné diversity - rozmanitosti, ale bez nároku mít jiný, než správně politicky korektní názor, což se stalo vyžadovanou normou zejména na univerzitách. Značný důraz na sociálním inženýrství, prosazování Affirmative Action, jejíž produkt teď sedí v Bílém domě .

Z přemnohých publicistů, jejichž profesionální odpovědností by mělo být poskytování objektivních informací, padni komu padni, se stali de facto propagandisté - lapdog reporters - v roli "poslušných pudlů na klíně", takto slovy Michelle Malkinové, kurážné americké publicistky filipínského původu.

Přehlížení velmi zřetelných vad na kráse mesiáše, zákaz o jediné takové zmínce,

a přitom ad hominem útoky na jeho oponenta. Poslušná media se například soustředila na údajný důkaz krutosti mormona Romneyho vůči zvířatům, jíž se před mnoha lety měl dopustit umístěním rodinného pejska do klícky přimontované na střechu automobilu při převozu, takže snad vystaven nebezpečí nachlazení. Romneymu je vyčítáno jeho bohatství, které on ale nikomu neukradl, ale získal svou prací, umem. Jeho život není o nic okázalejší než Obamův, který si za svého prezidentování našel dost času, aby víc než stokrát pobyl na golfovém hřišti, aniž by byl od letošního února do června aspoň jednou svolal zasedání vlády. Víc než stokrát létá s Air Force One mámit peníze od milionářů a miliardářů. Například 4. června 2012 na recepci v domě spekulanta , zakladatele Avenue Capital Group hedge fund, se vstupným 40 000 dolarů na osobu. Vbrzku poté zvládl večer s výnosem 15 milionů u hollywoodských celebrit, v tomto případě hostitelem byl George Clooney.

Obama vyrůstal v pohodlném středostavovském prostředí u svých prarodičů na Havaji. Dostalo se mu vzdělání na prestižních školách - Columbia a Harvard. Byl zřejmě mediocre student, neboli nevalný, obdařen výhodami rasových preferencí, což publicista Jeffrey T. Kuhner v textu s názvem "Obama was spoon-fed by the ruling class" (The Washington Times, 23.4.2012) uvádí jako důvod, proč doklady o jeho studijních výkonech zůstávají zapečetěné a nedosažitelné k nahlédnutí. Obama je multimilionář, tvrdí Kuhner, k osobnímu bohatství si pomohl svým celoživotním počínáním v politice - od role senátora ve státě Illinois po senátora ve Washingtonu a nakonec prezidenta celé země. Je součástí liberální vládnoucí třídy, socialistické aristokracie, jenž již zatížil veřejnou pokladnu triliony dluhů (evropské biliony - pozn.red.).

Kritické komentáře rovněž pronásledují Romneyho manželku, kam všude možně jezdí, všelijak se pohybuje (za své peníze, ovšem). Vesměs se ale pomíjí přečasté zahraniční radovánky prezidentovy manželky na jejích cestách do Španělska, Afriky, na Havaj, nepomine ani Las Vegas. Speciálním letadlem, vše na státní útraty, do Španělska s doprovodem sedmdesáti ochránců. Mluvčí Bílého domu pak kaceřoval šťouraly s nevhodnými dotazy a zdůvodnil, že first lady is a private citizen a jako soukromá osoba má právo na soukromí, byť financované z veřejných zdrojů.

Leckdo se již troufne zmínit o imperiálních manýrách hlavy státu - President Me, "Já prezident". V interview s ABC News například se vyjádřil: "Když přemýšlím, že vojáci, letci, námořníci pro mě bojují (fighting on my behalf)." V televizním pořadu "60 Minutes" svůj výkon jako prezident hodnotil - "s možnou výjimkou Johnsona, Roosevelta a Lincolna" - jako "nejznamenitější v dějinách země". Životopisy svých předchůdců obohatil i takto: "FDR předsedal uzákonění sociálního zabezpečí, Mr. Obama předsedá jeho zachování." (cituje Donald Lambro, The Washington Times, 4.6.2012). Obama ale biografický údaj o Ronaldu Reaganovi neokrášlil informací, že on sám by se byl nejvíc zasloužil o vítězství ve studené válce.

V úvodníku s urážlivým názvem a otazníkem "Is President Obama A Pathological

Liar?" (Investors.com, 20.6.2012) vyjmenováno je víc než tucet takových prohřešků:

Obama opakovaně tvrdil, že se jeho (bělošský) děd Stanley Dunham za druhé světové války jako příslušník Pattonovy armády podílel na bojích - jenže on se jich z bezpečí kancelářského zařazení vůbec nepodílel.

Že jeho rakovinou trpící matce pojišťovna Cigna odmítla hradit její výlohy, když je ve skutečnosti do posledního haléře zaplatila.

Že Obamovi rodičové se rozhodli uzavřít manželství pod vlivem rozhořčení v souvislosti s pochodem za lidská práva v městě Selma, stát Alabama v roce 1965, ačkoliv ke sňatku došlo o několik roků dřív.

- - -

V roce 2008 zvolena byla osoba neoprávněně se vydávající za stoprocentního černocha hlavou státu s obyvatelstvem ve své většině dosud bělošským. Obtížný to tedy důkaz rasistického ledví takové populace.

Od té doby po již téměř čtyři roky se v čele státu příliš nevyznamenával. Je kritika jeho počínání oprávněná nebo je spíš oprávněné hodnocení takového postoje jako důkaz rasismu? Nejedna politicky tuze korektní hlava přikývne k takové nehoráznosti. V předchozím textu (Realita a politicky korektní ostýchání se o ní vyjádřit, Neviditelný pes, 21.6.2012) jsem se zmínil o takovém druhu zbabělé pokrytecké přetvářky v kontextu se současnou americkou černošskou realitou, o níž si troufá zmínit jen hrstka odvážlivců z jejich ohrožených řad. Jedním z nich je Walter E. Williams, černošský profesor ekonomie na George Mason univerzitě ve Virginii. Ve svém pojednání "Should Black People Tolerate This?" (Townhall.com, 23.5.2012), proč by černoši měli tento stav tolerovat, prezentoval otřesná data: každý rok dojde k zavraždění zhruba 7000 černochů, což v údobí 1976 - 2011 znamenalo ztrátu víc než čtvrt milionu (279 384) životů, z nichž v 94 procentech to bylo zabíjení ve vlastních řadách - černoch zabije černocha. Daleko víc nebezpečí než na bojišti v Iráku a Afghánistánu jim hrozí na ulicích ve Filadelfii, Chicagu, Detroitu, Oaklandu, Newarku a dalších měst. Pravděpodobnost usmrcení je až 22krát větší než mezi bělochy. Zločinnost ve vlastních černošských řadách je ta největší epidemie, ale o ní jakož i o násilnostech, kde obětí jsou běloši nebo příslušníci jiných rasových skupin, se ve většině případů mlčí. "Rasistická demagogie od prezidenta dolů není v nejlepším zájmu národa a navíc je i nebezpečná," uzavírá tento profesor Williams, statečný člověk.

Nejinak se ve svém pojednání "Black-on-black crime in the halls of power" vyjadřuje Robert L. Woodson Sr., významný černošský představitel, prezident Center for Neighborhood Enterprise: "V této naší době, kdy rasa začala sloužit jednak jako štít (odrážet oprávněnou kritiku jako důkaz rasismu), jednak jako meč (jímž útočit proti nesouhlasným názorům jakože rasistickým), mnoho černošských předáků se stáhlo do pohodlného ústraní, v němž jsou izolováni od své odpovědnosti. V mnoha městech monopoly oportunistických představitelů již takto vládnou po desetiletí." Jako jednoho z mnohých příkladů jmenuje Kwame Kilpatricka, starostu hynoucího Detroitu, někdejší metropole, teď konečně před soudem obviněného z vydírání, úplatkářství a podvodů.

Nejednoho voliče Obamy v roce 2008 již nadšení opustilo, kritických hlasů přibývá. Tuze pokrokoví myslitelé takový posun přisuzují nevykořenitelnému rasismu bělošských bídáků. V tom smyslu se v televizi nedávno vyslovila hollywoodská hvězda Cher (Cheryl Sarkisian, herečka, režisérka, producentka, filantropka). S takovým uvažováním aby též dospěla k přesvědčení, že i kriticky se vyjadřující černoši jsou antičernoští rasisté.

Zřetelné rasistické zabarvení má tématika týkající se ilegálně v USA pobývajících Hispanics, jejichž počet se odhaduje na dvanáct milionů. Obama v době, kdy jeho strana měla většinu v obou komorách Kongresu, politicky mu užitečnou reformu směrem k amnestii neprosadil, ale nyní v předvečer voleb s vidinou značného množství vděčné, početně začně mohutnící menšiny, přispěchal s takovou iniciativou, leč bez podpory zákonodárné větve. Ozývají se kritické hlasy jako například publicista John Hawkins s textem "7 Reasons Obama's Amnesty For Under 30 Illegals Is Terrible Policy" (Townhall.com, 23.6.2012), že je to iniciativa ilegální, neochota dodržovat dosud platný zákon je zlověstný precedent a realizace takového programu by beztoho nebyla kontrolovatelná.

- - -

Zopakování Obamovy volební strategie:

Hospodářské potíže zavinili jiní, zejména předchůdce Bush.

Soustředit se na jiná témata jako zdravotní pojištění a rozdíly v životní úrovni.

Prezentovat se jako obhájce málo úspěšných v kontrastu k Romneymu, bezcitnému zloduchovi.

- - -

Dosavadní průzkumy veřejného mínění potvrzují, že Obamova strategie je úspěšná. Za své počínání v ekonomické oblasti sice veleben není, ale jeho osobní popularita je nadále jakoby neochvějně vysoká.

Však připomeňme si slova H.L. Menckena, moudrého komentátora, když se vyjádřil ve smyslu, že nelze prodělat dostatečným podceňováním inteligence americké veřejnosti.

Vidina znovuzvolení je tedy v realistickém dosahu. Bude ale záležet na překonání několika zbývajicích překážek

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ