Po příjemném pobytu v prostředí s antikvárním označením "rodná lícha", jsem se začátkem léta vrátil na svou permanentní americkou bázi, kdy začnou trápit vlhké až slizké vedřiny, až 100 stupňů Fahrenheita, 38 Celsia.

Meteorologické nepřízni úspěšně konkuruje politická kampaň - za necelých pět měsíců dojde k vrcholnému utkání, které bude stát, a vlastně už stojí, miliardy peněz. To vše v pohrdlivém podceňování moudrosti Broderova zákona. Jeho autor, vážený žurnalista publicista David Broder, hodnotil úřad amerického prezidenta jako ten nejobtížnější na světě, jemuž každý racionálně uvažující tvor se milerád vyhne a jakékoliv bažení o takový úděl je dostatečným důkazem mentální poruchy, která by měla zájemce automaticky diskvalifikovat.

Blížící se česká prezidentská volba snad s tuctem dychtících zájemců nejspíš nedocílí ani jednoho procenta intenzity té americké. Tam na politickém poli tradičně zápolí dvě strany - Demokratická, lnoucí spíš k levici, a Republikáni opačným směrem. O hlasy usilují i anarchisté, komunisté, nudisté, environmentalisté, vegetariáni - tucet všelijakých takových, s nepatrným však úspěchem..

Tentokrát v hlavním ringu do sebe se strefují Mitt Romney, mormon, nominován Republikánskou stranou ze sedmi původních uchazečů. Je též bývalým guvernérem Massachusetts, státu s částečně zaslouženou pověstí, vyjádřenou poťouchlým označením "lidově demokratická republika M". S ním se utká Barack Hussein Obama, usilující o znovuzvolení, což se prozatím v americké historii většině uchazečů nepovedlo. Handicap takové zkušenosti je ale bohatě kompenzován váhou jeho úřadu, jakož i podporou naprosté většiny mediálních zdrojů, výhod doslova k nezaplacení. Mormon s prapradědečkem polygamistou, a poloviční Afro-Američan se záhadnou, málo průhlednou minulostí. Jeden úspěšný kapitalista, multimilionář, druhý neméně úspěšný politik, rovněž nikoliv nuzák. Prozatím všichni prezidenti byli bohatí.

- - -

Ještě větší rozdíl než osobností těchto dvou rivalů jsou jejich představy, jak by Amerika měla vypadat: priority hodnot, uspořádání společnosti, role státu a jednotlivce.

Obama usiluje o radikální přetvoření podle západoevropského vzoru, směrem k onomu welfare state, pečujícímu o své ovečky od kolébky až do hrobu (cradle-to-grave). Přenechat primární odpovědnost státu, ten ať se stará a jednotlivec se tak zbaví břemena vlastního rozhodování. Důkladný to kontrast s tradiční představou Ameriky té individualistické, státu nedůvěřující, byrokratů se štítící, v tradici Ronalda Reagana, jeho přesvědčení, že stát, který čím míň vládne, lépe vládne, že není řešením, ale příčinou problémů. Což, podle přemnohého názoru, činilo USA až docela donedávna mohutným, zdárně fungujícím kolosem.

James Pieterson z William E. Simon nadace v červnovém vydání vlivné publikace New Criterion se o Americe zmiňuje jako o zemi na pokraji důkladných otřesů - své v pořadí již čtvrté revoluci, s důkladným dopadem po dobu příštích desetiletí. První revolucí byl v osmnáctém století boj o nezávislost, druhou byla občanská válka 1861-1865, k třetí došlo v důsledku velké hospodářské krize koncem dvacátých let dvacátého století, Rooseveltových reforem (New Deal) a 2. světové války. K tak důkladným změnám dochází každých 70 až 80 let.

Pew Research Center 4. června 2012 vydalo svou výroční zprávu se zdůrazněním té největší partisan fissure ("stranického politického rozštěpení") v americké společnosti: "Muži a ženy, běloši, černoši, Hispánci, nábožensky víc či míň založení, s vyšším či nižším vzděláním, se značně liší."

Tato vzdálenost názorů se povážlivě zvětšuje, přibývá radikalizace na obou koncích ideologického spektra. Zpráva Gallupova ústavu z února 2012 hodnotí Obamu jako nejvíc divisive ("rozkol působící") prezidenta za posledních šedesát let. Původní, tolik působivý, jakkoliv bezobsažmý apel YES WE CAN! z vítězného volebního roku 2008 nahradila nynější realita WE VERSUS THEY. Dochází k politicky potenciálně zkázonosnému rozdmychávání toho, čemu se přece říká třídní boj. Snad nikdy dřív nebylo v USA tolik polarizace, leckdo si stýská, jako kdyby občanské války nikdy nebylo.

V rozsahu bez precedentu Obamova administrativa se snaží prosazovat radikální změny ve prospěch těch nejméně prosperujících vrstev a naopak postihovat ty nejúspěšnější ještě důkladnějším zdaněním. Nejčastěji a nejhlasitěji slyšeným požadavkem je slovo fair, aniž by kdy došlo ke zpřesnění oné spravedlnosti, co že je či mělo by být férové. Podle údajů IRS (Internal Revenue Service), 10 % těch nejbohatších platí téměř 70 % všech daní. Nejbohatší jedno procento platí 31 % svého příjmu eráru, kdežto zaměstnance postihuje necelých 14 %. Téměř polovina všech Američanů - či přesněji obyvatel, legálně či ilegálně na americkém území pobývajících - daně neplatí.

Stali se ale příjemci přemnohých tzv. entitlement ("oprávnění"), například food stamps - kuponů opravňujících k nákupu potravin (nikoliv však cigaret a alkoholu). V době prezidenta Clintona, posledního předchozího příslušníka Demokratické strany, tyto poukázky inkasovala pouze jedna rodina z padesáti. Nyní za Obamy je pobírá každá sedmá rodina. Vláda navíc poskytuje státům peněžní odměny za snahu rozmnožovat řady takových příjemců. Vděční obdarovaní se pak svému zdroji štědrosti o volbách revanžují svým hlasem.

Obama oprávněné předpokládá aspoň 90% podpory u černochů, jejichž výlučnou motivací je ta rasová (a leckdo by dal přednost označení, že rasistická).

Druhým nejpočetnějším zdrojem volební podpory jsou Hispanics, mohutníci, počtem již přetrumfnuvší černošskou minoritu. Obama si získal její popularitu prosazováním legalizace ilegálů, pocházejících zejména z Mexika. S prozatím odhadovanou až třicetiprocentní převahou podpory mohou rozhodnout volby v několika velmi významných státech.

Obama rovněž oprávněně spoléhá na podporu odborů, zejména ve veřejném sektoru (byrokrati, učitelé, požárníci), homosexuálů, rovněž tzv. single cause constituency - prosazovatelů té či oné specifické kauzy, například legalizaci marihuany. Rovněž i studující mládeže, byť již se zřetelně pohaslým zájmem se příliš angažovat v porovnání s druhem nadšení, jak prokázáno o minulých volbách 2008.

V případě potřeby lze vypomoci iniciativou Erika Holdera, ministra spravedlnosti, jenž prosazuje zákaz identifikace kohokoliv, kdo se k volbám dostaví. Již dochází k užitečným výsledkům . Podle únorové zprávy Pew Center, s názvem "Inaccurate, Costly and Inefficient" (The Washington Times, 23.4.2012), záznamy 24 milionů registrovaných voličů neboli 13 procent celonárodního počtu jsou neplatné nebo v nich jsou značné nesrovnalosti. Víc než 2,75 milionů osob je registrováno ve víc než jednom státě. Rovněž 1,8 milionu nebožtíků je nadále oprávněno volit. Vhodno též poznamenat, že Obamova vítězství 2008 se dosáhlo s převahou necelých 10 miliionů hlasů.

Takže s takovým sčítáním opakovaného dosažení volebního triumfu by neměl být problém.

- - -

Jenže jím třeba bude. Obdobou českého ujišťování ve smyslu "co je doma, to se počítá", je ono americké "It is the economy, you stupid!" Ano, hospodářská prosperita jako faktor dominující.

Popularita se získává rozdáváním, ale nikoliv s následnou prázdnou kapsou. Při nástupu do Bílého domu, Obama slíbil snížit státní dluh o polovinu. Jenže docílil, že z 9 trilionů USD (rok 2008) dluh vzrostl na 15,5 trilionů USD (2012), což je víc než za všech předchozích prezidentů dohromady.,

Deficit dosáhl 25,4 % národního produktu (GDP - Gross Domestic Product) - ten nejvyšší od doby WWII.

V době Obamova prezidentování došlo ke ztrátě milionu pracovních příležitostí, nezaměstnanost přesahuje 8 procent, stimulus jednoho trilinou dolarů nepomohl.

Pouze zvětšil státní dluh, což ale jeho strůjde přejmenoval eufemismem investment..

Obama není ekonom, nikdy ani jako hošík neprodával na rohu v sousedství limonádu. George W. Bush, jeho předchůdce v úřadě, si mezi své ministry a nejbližší poradce vybral lidi, z nichž víc než polovina dřív pracovala v privátním sektoru, V Obamově teamu s takovou zkušeností, jak kapitalismus skutečně funguje, má fungovat, je méně než deset procent.

Mezi oslavnými, až hagiografickými knižními výtvory, se začínají objevovat výjimky, například Ed Klein, autor nelichotivě nazvané knihy "Amateur: Barack Obama in the White House", výsledek 200 interview z Obamova nejbližšího okolí (včetně reverenda Jeremiáše Wrighta, černošského rasistického zuřivce, který se přiznal, že jeho někdejší svěřenec Obama ho uplatil 150 000 dolary za slib mlčenlivosti během nynější volební kampaně). Jak se dalo předpokládat, nejvýznamnější media knihu buď zcela ignorovala nebo zatratila. Nikoliv nevýznamný mogul Donald Trump ji ale ocenil slovy: "Nejlepší kniha o způsobu, jak Obama ničí (is wrecking) Ameriku."

Obama všechny neúspěchy vysvětlí odpovědností svého předchůdsce Bushe. Ten to zavinil a zřejmě bude ještě dlouho zaviňovat. Krušný stav ekonomiky je neobhajitelný, a proto prioritou kampaně se stalo soustředění na neekonomické záležitosti jako legalizace ilegálů, vždy se zdůrazněním, že Romney by si počínal hůř.

BUDE POKRAČOVÁNO