USA: Zmocnili se obou hlavních stran šílenci?
Strany se dnes v USA staly téměř rukojmím různých radikálních frakcí. U Republikánů vidíme Tuckera Carlsona, jak vychvaluje moskevské metro stejnými slovy, jako Bernie Sanders v roce 1988 a pak nadšeně ukazuje vrchol ruské techniky – nákupní košíky na mince. Potom jde k Joe Roganovi spekulovat o astrálních bytostech, které cestují pod vodou rychlostí 500 uzlů a ovládají vládu USA, a o tom, že teorie evoluce byla vyvrácená.
U Demokratů zase vidíme jak propalestinské skupiny degenerují do otevřeně antisemitských bojůvek s vlajkami Hamasu a Islámského džihádu, bojovníci proti rasizmu končí u nenávisti vůči bělochům a vlastní historii, a mnohé ekonomické názory se blíží komunismu.
A ne, Rusové za to nemůžou
U obou stran tyhle skupiny tvoří podstatnou část jejich voličské báze a obě strany nemají dost sil odsunout je někam na okraj a tak se jim snaží slovně, symbolicky a mnohdy i víc než symbolicky podkuřovat.
To je skutečný a základní problém dnešní politiky USA. Síť rusko-čínských botů na sociálních sítích oba dva extrémy úspěšně přiživila, ale ty by jinak existovaly i bez ní. Velká část ostatní rétoriky, kterou během předvolebního boje na sítích uvidíte, a která se bude snažit kandidáty a jejich strany nějak negativně vykreslovat, bude falešná a často založená na totálních dezinterpretacích úmyslů a výroků. Trump není fašistický diktátor, úprava podmínek pro potraty je teď záležitostí jednotlivých států (a nějaký celonárodní zákaz by byl na 100% nemožný), projekt 2025 je jedním z mnoha spisů z mnoha think-tanků a Trump s tím má jen málo společného a ještě míň z toho by dokázal prosadit. Jak nastavit politiku zdravotního pojištění je taky daleko komplexnější téma a když demokraté v tomhle ohledu z něčeho obviňují republikány v předvolebním klání, tak notoricky desítky let lžou.
Ovšem ukázat, že u republikánů je silná dezolátní skupina, která polkla ruskou propagandu i s navijákem, bude bohužel pravda. Stejně jako bude pravda ukázat, že u demokratů mají neúměrný vliv různé ultralevicové bojůvky, které prosazují do praxe naprosto destruktivní, dětinské a někdy až genocidní slogany, které jdou od problémů židovsko-palestinského konfliktu, přes reverzní rasismus Black Lives Matter a boj s globálním oteplením až k naprosto zcestným představám o tom, jak by mohlo vypadat uspořádání ekonomiky.
Kamala do středu?
Kamala v roce 2020 se snažila extrémům vlastní strany usilovně nadbíhat. Neupřímně – protože utíkala před vlastní kariérou prokurátorky uplatňující „právo a pořádek“ – ale o to usilovněji se klaněla výtržnostem během protestů BLM, dělala ze sebe huličku trávy a taky zveřejnila jedno video, vysvětlující equity a equality, které bylo radikálnější než Komunistický manifest. Bude se teď snažit se profilovat umírněněji a do středu? Ten bojkot Netanjahua už něco naznačuje.
U Republikánů vidíme Tuckera Carlsona, jak vychvaluje moskevské metro stejnými slovy, jako Bernie Sanders v roce 1988 a pak nadšeně ukazuje vrchol ruské techniky – nákupní košíky na mince. Potom jde k Joe Roganovi spekulovat o astrálních bytostech, které cestují pod vodou rychlostí 500 uzlů a ovládají vládu USA, a o tom, že teorie evoluce byla vyvrácená.
U Demokratů zase vidíme jak propalestinské skupiny degenerují do otevřeně antisemitských bojůvek s vlajkami Hamasu a Islámského džihádu, bojovníci proti rasizmu končí u nenávisti vůči bělochům a vlastní historii, a mnohé ekonomické názory se blíží komunismu.
A ne, Rusové za to nemůžou
U obou stran tyhle skupiny tvoří podstatnou část jejich voličské báze a obě strany nemají dost sil odsunout je někam na okraj a tak se jim snaží slovně, symbolicky a mnohdy i víc než symbolicky podkuřovat.
To je skutečný a základní problém dnešní politiky USA. Síť rusko-čínských botů na sociálních sítích oba dva extrémy úspěšně přiživila, ale ty by jinak existovaly i bez ní. Velká část ostatní rétoriky, kterou během předvolebního boje na sítích uvidíte, a která se bude snažit kandidáty a jejich strany nějak negativně vykreslovat, bude falešná a často založená na totálních dezinterpretacích úmyslů a výroků. Trump není fašistický diktátor, úprava podmínek pro potraty je teď záležitostí jednotlivých států (a nějaký celonárodní zákaz by byl na 100% nemožný), projekt 2025 je jedním z mnoha spisů z mnoha think-tanků a Trump s tím má jen málo společného a ještě míň z toho by dokázal prosadit. Jak nastavit politiku zdravotního pojištění je taky daleko komplexnější téma a když demokraté v tomhle ohledu z něčeho obviňují republikány v předvolebním klání, tak notoricky desítky let lžou.
Ovšem ukázat, že u republikánů je silná dezolátní skupina, která polkla ruskou propagandu i s navijákem, bude bohužel pravda. Stejně jako bude pravda ukázat, že u demokratů mají neúměrný vliv různé ultralevicové bojůvky, které prosazují do praxe naprosto destruktivní, dětinské a někdy až genocidní slogany, které jdou od problémů židovsko-palestinského konfliktu, přes reverzní rasismus Black Lives Matter a boj s globálním oteplením až k naprosto zcestným představám o tom, jak by mohlo vypadat uspořádání ekonomiky.
Kamala do středu?
Kamala v roce 2020 se snažila extrémům vlastní strany usilovně nadbíhat. Neupřímně – protože utíkala před vlastní kariérou prokurátorky uplatňující „právo a pořádek“ – ale o to usilovněji se klaněla výtržnostem během protestů BLM, dělala ze sebe huličku trávy a taky zveřejnila jedno video, vysvětlující equity a equality, které bylo radikálnější než Komunistický manifest. Bude se teď snažit se profilovat umírněněji a do středu? Ten bojkot Netanjahua už něco naznačuje.
Vláďa Krupa