Telekomunikační technika má umožňovat dodávku faktických a ověřitelných informací a zpravodajství. Tomu tak, myslím, bylo, když vysílaly stanice Svobodná Evropa anebo Hlas Ameriky. Po druhé světové válce byl svět mocensky rozdělen vcelku přehledně. Západ a Východ. Kapitalismus a snaha o nastolení předvoje komunismu, socialismu. Posléze nezdar toho snažení.
Díky svému věku mám s obojím dostatečné zkušenosti. Nastala studená válka, uchvácení některých evropských zemí Sovětským svazem. Nic ale netrvá věčně a došlo k rozpadu té říše založené Vladimírem Ijičem Leninem a upevňované jeho následovníky. Tak se stalo, k nemalému a celkem důvodnému překvapení, před 30 lety. Je to dávno, nebo nedávno? Jak se to vezme, zní šalamounská odpověď, snad s odkazem na Alberta Einsteina. Tedy dávno, stejně jako nedávno, relativně vzato. Netřeba unavovat laskavého čtenáře tím, co se stalo v tomto čase, ač je toho dost.
Když se v roce 2016 stal Donald Trump, milionář, prezidentem Spojených států amerických, sledoval jsem jeho cestu k veledůležitému místu v Bílém domě pozorně. A nikdy by mne nenapadlo, že to bude pro něj cesta trnitá. A to hned po usednutí do významného křesla. Cesta byla a stále je plná překážek kladených mu jeho protivníky, kteří ani po dvou letech nejsou schopni přijmout svou legální porážku.
A to k nemalé škodě svých spoluobčanů, kteří by se mohli v klidu těšit z úspěchů prezidenta Tumpa pro všeobecný lid velmi pozitivních, jež jsou ale se zaběhnutou rutinou demokraty a levicově orientovanými medii zamlčovány a zpochybňovány.
Sem jsem dopsal a dvě nejaktuálnější události mne nutí vynechat sumarum těch neustálých vyšetřování, Muellorovu komisi a ono collusion (tajnou dohodu) s Ruskem, po dvouletém snažení bez prokázání obvinění, celé dva roky už se točí ten trapný kolotoč poháněný urputnou snahou demokratických významných politiků v čele s N. Pelosi a Ch. Schumerem, řada jmen, borců na obviňování Trumpa znovu se navrací a v podstatě jediným efektem je ohromné utrázcení peněz za hojné řady řady právníků. Myslím, že toto vše je tomu, kdo se alespoň minimálně zajímá, dobře známo.
Tedy k té současnosti. Prezident Trump odletěl do Vietnamu, aby se v Hanoi podruhé setkal s tlouštíkem Kimem. Bez ohledu na stranickou příslušnost Američanů je to událost zasluhující si přinejmenším značné pozornosti a stejně tak ocenění. Trumpovo předčasné ukončení jednání - neboť Kim nepřistoupil na skutečnou denuklearizaci arsenálu - potvrdilo, že prezident jde za svým cílem rázně na rozdíl od svých předchůdců.
K naprosté neomalenosti demokratů škodit svými akcemi prezidentovi jak jen možno, na stejný čas jeho jednání v Hanoi bylo vybráno slyšení M. Cohena, neblaze proslulého lháře a za to již odsouzeného bývalého Trumpova právníka. Došlo k celodennímu slyšení, testimony (což je ustní nebo písemná výpověď). Co si od toho nejvíce slibovali demokraté, byl prokazatelný důkaz o té neustále přetřásané a vyšetřované collusion (tajné dohody) Donalda Trumpa s Ruskem, a když i tento chlapík Cohen pravil, že o ničem takovém neví, pozornost se obrátila na mnohé finanční machinace, mnohé, dle mého názoru spadající zcela do soukromí prezidenta. Ovšemže vyšly na světlo boží některé přestupky Trumpa, ale Cohenovo prohlášení o něm jako o rasistovi, podvodníkovi a lháři bylo poněkud silné kafe. V téže chvíli se jeho bývalý šéf věnoval mnohem závažnějšímu jednání s korejským diktátorem a současně podepsal ne právě bezvýznamnou smlouvu s Vietnamem. A jako vůbec první americký prezident vstoupil na půdu Vietnamu, tak neblaze zapsanou do americké historie. Napadlo mne, jak by asi celá ta několik let trvající vietnamská tragedie a americká ostuda dopadla, kdyby tehdy v Bílém domě trůnil Donald Trump. Celé to slyšení pana Cohena v souvislosti s probíhajícím jednání v Hanoi připomínalo mi hostinu, na niž si hosté stěžují na stůl plný drobků a přesolenou polévku, zatímco pro hlavní výborné jídlo si jdou dvakrát!
Ovšemže záhy po skončení toho divadla pod taktovkou demokratického předsedy, který na závěr přednesl srdceryvný projev bezmála zbavující pana Cohena, muže dle mého názoru přinejmenším pochybného charakteru, a podobně jako v případě soudce Kavanaugha podvodnici Fordové se slzami v očích děkoval senátor Blumnthal za odvahu dostavit se ke slyšení. V závěrečné řeči Cohen varoval své bližní před případným znovuzvolením Trumpa v roce 2020, nechtějí-li, aby byl jejich život zničen podobně jako jeho. Pokud jsem dobře slyšel, došlo i na slovo impeachment prezidenta, to ale jen tak mimochodem. Rozohněný, doslova nenávistný projev pronesla osoba jménem snad Thild (její jmenovku se mi nepodařilo dobře přečíst), zatímco starší dáma Ms. Miller pravila to, co jsem nikoho v následujících komentářích připomenout neslyšel: prohlásila celou tuto záležitost za nedůstojnou a nehorázné utrácení horentních peněz s jediným cílem - poškodit prezidenta, a to za každou cenu. Takže za pár měsíců, pokud se media a američtí demokraté a snad i několik Trumpovi nenakloněných republikánů nevydá na cestu k navrácení normálnosti a skutečné demokracie do této významné a dosud mocné země, můžeme očekávat ještě divočejší a ne právě veselé taškařice předvolebního boje o usednutí do křesla v Bílém domě v roce 2020. Dosavadní již známý soubor asi šesti demokratických uchazečů v čele s Bernie Sandersem a Kamalou Harris nás o podívanou nepochybně nepřipraví, co to ale bude znamenat pro jejich zemi, je věc jiná. Možná, že do arény vstoupí i Joe Biden, proslavený sdělením, jak by se s chutí dal s Donaldem do pěstního zápolení, dostal-li by k tomu příležitost.