Zatímco ceny benzinu ve Spojených státech stále stoupají, v New Yorku a v Kalifornii už překročila cena za gallon (3.8 l) tři dolary, rostou i zisky petrochemických společností a s nimi i stále hlasitější kritika a volání po státním zásahu do tvorby cen tekutých paliv. Nejhlasitěji protestují politici z obou radikálních křídel politického spektra. Konzervativci, reprezentovaní pennsylvánským republikánem Alenem Specterem, se odvolávají na válečný stav, během něhož by "národní zájem" měl být přednější než zisk. Na druhé straně liberálové, v osobě mluvčího senátní demokratické menšiny Harryho Reida, poukazují na korporační hamižnost. Oba pak svorně volají po dodatečném zdanění olejářských korporací, neboť údajně kořistí z monopolního postavení. Podezření neušli ani majitelé benzinových pump, kteří s cenou ropy na světovém trhu nemají už vůbec nic společného. Situací se zabývá americký Kongres a i vlády jednotlivých států. Ve Sněmovně reprezentantů byl už schválen návrh zákona, který by trestal umělé nafukování cen pokutou až půl milionu dolarů. Uvidíme, zdali projde i Senátem.

Nejnovějším nesmyslným návrhem z produkce Kongresu je, aby každý občan z těchto nových daní dostal 100 dolarů nebo aby byla vypsána několikaměsíční palivová daňová úleva. Ani jeden z návrhů nic neřeší. Sto dolarů představuje asi tři plné nádrže automobilu střední třídy. Někteří kongresmani se přimlouvají za dočasné suspendování federální daně z benzinu, která činí 0.184 USD/gal. Jenže když se k federálním daním připočtou ještě místní, prodejní a další daně, zaplatí automobilista eráru 0.46 USD/gal.

Zajímavé je, že přes veškerou mediální hysterii všechny ekonomické ukazatele nezaznamenaly hospodářský pokles ani inflační růst. Prezident největší olejářské firmy EXXON-Mobil v televizním rozhovoru všechny populisty dokonale rozzuřil, když prohlásil, že Exxon bude prodávat za nejvyšší ceny jaké trh unese. Je tím, podle něj, povinován svým akcionářům, mezi něž patří i významné penzijní fondy, pro něž je příjem z dividend životně důležitý..

Přesto politici - o jejichž ekonomickém vzdělání lze s úspěchem pochybovat - neustále tlačí na zavedení tzv "windfall profit tax", neboli daně z "neočekávaného nadměrného zisku". Zapomínají, že Kongres už jednou takovou daň zavedl, počátkem osmdesátých let, jejímž výsledkem bylo potlačení domácí těžby ropy až o 6% a zvýhodnění dovozu o 8 až 16%. Přitom petrochemické koncerny platí v průměru vyšší daň z příjmu než jiné domácí korporace. Stačí si srovnat čísla. V loňském roce přiznaly tři největší americké olejářské firmy Exxon, ConocoPhillips a Chevron hrubý zisk 108.2 milard dolarů, Na federální dani z příjmu zaplatily do kasy 44.3 milardy dollarů, což reprezentuje daň v úděsné výši 49.2%. Když se k tomu připočtou státní a místní daně, pronájmy z pozemků, ekologické daně, mzdy a pojištění, dosáhly výdaje těchto společností 114.5 miliardy dollarů. Tedy čistý zisk žádný. Ve srovnání s průměrnou korporační daní amerických průmyslových koncernů platí petrochemické společnosti 38.3% ve srovnání třeba s automobilkami, které odevzdávají jen 32.3% z hrubého zisku. Rozpočítá-li se tato daň na jednotlivé akcie, pak nejvíce daní platila v roce 2005 ConocoPhillips - $7.11 na jednu akcii.

Ministerstvo energetiky udává, že Američtí řidiči zaplatili v letech 1977 - 2004 na daních z benzinu u čerpadel 1.1 billionu dolarů a olejářské firmy k tomu ze svého zisku doplatily dalších 397 miliard. Samotné obrovské sumy hrubého zisku jsou tedy zavádějící. Společnosti si vypočítávají zisk jako desetiprocentní přírážku ze světové ceny barelu ropy. V době, kdy byl barel za 20 dolarů, měly zisk 2 dollary, nyní je to 7 dolarů.

Když se spočítají všechny daně, zaplacené těmto třemi společnostmi ve světě (v Evropě jsou ještě vyšší než v USA), dojde statistika k sumě 158 miliard dolarů v roce 2005 - což je víc než roční domácí produkt 150 členských zemí OSN dohromady. Příčinou vysokých cen benzinu u čerpadel tedy nejsou hanebné zisky hrabivců z Exxonu, ale tržní poptávka navíc ovlivněná čirou emociální spekulací akciových trhů, kde spekulanti s "futures" (budoucí cenou akcií), očekávající ozbrojený konfikt s Iránem, znárodňování v Latinské Americe spolu s Putinovým vyděračstvím ženou ceny nahoru. Podle expertů však je zádrhel ještě jinde. Vzhledem k vysokému zdanění a legislativnímu řádění různých zelených hnutí, nebyla v USA uvedena od roku 1978 do provozu jediná rafinerie, přestože od té doby přibylo asi 22 milionů obyvatel (a to se statisticky přecházejí ilegálové). Surové ropy je dost, chybí kapacity na její zpracování.

Bushova vláda po několikaletém vyhýbání se problému (prioritou byla a stále zůstává narodní bezpečnost) konečně přichází s návrhem komplexního řešení energetické situace v USA, v němž je spotřeba fosilních paliv pouze jedním aspektem. Osou programu je větší orientace na domácí zdroje, pokud se přes odpor zelených podaří otevřít pole ANWAR na Aljašce a započne s výstavbou nových nukleárních elektráren, dále pak zvýšení limitu CAFE (předepsaná průměrná spotřeba automobilu pro výrobce - dnes 27.5 mpg .. cca 8.3l/100km - přehled a výpočty zde, zvýšení podílu domácí produkce etanolu jako 10% příměsi do benzinu a řada dalších doplňujících aktivit včetně důrazu na zefektivnění veškeré spotřeby energie.

Pochopitelně, že od prezidentových projevů a slibů politiků je i k částečné realizaci projektu daleko. Zatím se tedy bude i nadále s těžkým povzdechem u benzinových čerpadel vytahovat peměženka, bez ohledu na to, kolik peněz, ve formě jakýchkoliv daní, bezedná erární peněžní studna spolkne.