Důvod k tak podivnému úvodu vysvětlí několik příštích řádek či spíš odstavců:

Po milosrdně krátkodobé kariéře soudce ve věcech civilních v tehdejším rodném Československu jsem zrádně ilegálně upláchl od budování vědeckého socialismu a za Atlantikem začal znovu studovat a přežívat jako občasný pisálek v Radiu Svobodná Evropa (ideodiverzní centrála Wall Streetu, světovému míru nepřející štvavá vysílačka usilující o rozpoutání nukleární katastrofy) a zejména jako číšník v české restauraci VAŠATA na Manhattanu, 1. avenue a 75. ulice. Když se mi podařilo doklopýtat k druhému doktorátu, po semestrálním učitelském pobytu na prériích žírné Iowy, kde Antonín Dvořák pobýval a komponoval, jsem se vrátil k východnímu pobřeží a na půl cesty mezi New York City, proslulou Sodomou a Gomorou, a Niagarskými vodopády jsem dostal permanentní zaměstnání na právě vzniklé State University of New York v nevelikém městě Binghamtonu. Tam se kdysi Tomáš Baťa seznamoval s moderní obuvnickou technologií, s níž pak světově uplatňoval svůj um. Jeho zásluhou se tam hrnuli přistěhovalci z východní Moravy a západního Slovenska. V místním telefonním seznamu je stále k nalezení pár Zápotockých a mezi profesorskými kádry jsem se seznámil s kolegou jménem Stanley Motowidlo. Dvojité W.

Žactvu jsem se představil svým jednoslabičným, pro Anglosasy obtížně vyslovitelným jménem a svým doživotně nevymýtitelným slovanským, snad i sibiřským přízvukem (rachotivé R, nerozlišující V a W, zejména nedosažitelné TH) a při první přednášce zdůraznil svůj unikát, že jsem FELON ("těžký zločinec" v překladu slovníku Poldauf a spol., 10.vydání), za svůj zrádný úprk, odsouzen k dlouhodobému pobytu za mřížemi, k němuž jsem se ale nedostavil.

Tehdy jsem ovšem nemohl mít tušení, jak budoucnost znicotní mé chvástání

o takovém že unikátu.

- - -

O studentských letech se vesměs romantizuje jako o těch nejnáramnějších : však jsme byli mladí, ztepilí, plni života.

Jenže života jakého? Na kdysi tolik staroslavném Karlově vysokém učení jsem se ocitl v roce 1949 čili krátce po Vítězném únoru pracujícího lidu. Po maturitě na brzo pak zrušeném klasickém gymnáziu v Plzni jsem měl zájem o studium literatury, obor, o nějž pramalý zájem měli noví držitelé moci. Výsledkem byl přesun na právnickou fakultu, kde jsem pobyl čtyři mimořádně nepříjemné roky, s čistkami, jež postihly snad třetinu ničím se neprovinivších spolužáků. Zorganizováni do sedmi studijních kroužků, účast na přednáškách byla povinná a kontrolovaná. Popoháněli nás modrokošilatí svazáci aktivisté, příslušníci generace s posléze zlidštěnou tváří kritizující spoušť, na níž se s notným nadšením podíleli.

Tehdejší děkan Tureček brigádnicky vypomáhal na zednických pracích při zvelebování akademických prostorů, které za Protektorátu sloužily jako jeden z hauptkvartýrů Waffen SS. Anatomicky špatně uspořádaný skřet jménem Štemberk nás vášnivě zasvěcoval do marxismu-leninismu, učení všech učení, umění všech umění. Jeho předchůdce Miloš Kaláb, autentický filozof, rovněž dělal věrohodný dojem, že svým projevům víry věří. Takto mohl jen s velkými obtížemi zapůsobit Viktor Knapp, obor právo civilní, též pracovník v Gottwaldově prezidentské kanceláři. Nezapomenutelným pro mě zůstává jeho bravurní vystoupení, v němž blahořečil publikaci Stalinova moudra o jazykovědě, rok to snad 1950: "Dosud jsme jen tápali! Ale teď svitlo světlo! Soudruh Stalin!" Takto v aule pro dvě stovky posluchačů hřímal, rozplýval se inteligentní člověk, který přece svým volovinám nemohl ani minivteřinu věřit.

Mezi spolužáky potkávat a velikánský pozor si dávat na zlá, zamindrákovaná, pomstychtivá individua. Například osvětový vedoucí našeho druhého studijního kroužku, ádékář (ADK - absolvent dělnického kurzu, urychlená náhražka gymnaziálních studií) Čedík, bývalý obchodní příručí, posléze prý vysoký funkcionář právnické fakulty, nebo fyzicky hodně nevábný Stračiak zvaný Strašák, bolševicky tak obezřetný, že odspěchal zabránit spolužákově odcestování do Nizozemí, ač on svou tuberkulozu mínil léčit na Slovensku (Vyšné Hágy) a nikoliv v Holandsku (The Hague). Pohledná dívčina v našem ročníku odolávala stranicky náramně fundovanému funkcionáři, který tedy zařídil vyloučení jejího milence ze studií. Z Brna přišlo udání nájemníků bažících po sousedním bytu rodičů jedné spolužačky, kdy naštěstí se podařilo odvrátit zánik její jakési budoucí kariéry. Celý náš ročník odkomandován na Pankrác sledovat proces s početnou skupinou údajných provinilců, mezi nimiž s mnohaletým trestem uvízl spolužák Zdeněk Otruba. Došlo k popravám studentů (Bacílek, Kovaříček, Wahl), které jsem ale neznal.

Osvěžující změnou byl posun v revoluční nenasytnosti, kdy naše avantgarda lidí zvláštního ražení se začala vzájemně požírat. Rudolf Slánský, napřed velké oslavy jeho padesátin, krátce poté velký proces, přiznání k neexistujícím zločinům, načež promptní věšení s děkování takto povýšených straně věšitelce, která vždy pravdu má.

Načež do tří měsíců Stalin vypustil svou černou duši a poté do týdne ho do pekel následoval jeho věrný žák Gottwald, náš první dělnický a též syfilitický prezident.

Jediné to autentické radovánky za mých tristních pražských studií.

- - -

Ale ani studia v New Yorku, započatá v roce 1960, tehdy též s dodávkou prvních studentů ze SSSR (mezi nimi Alexander Yakovlev, posléze vlivný Gorbačovův poradce, a Oleg Kalugin, generál KGB a nyní americký občan) nevzpomínám s velikánským nadšením. Tehdy to nebylo vinou politické atmosféry, ale mých osobních starostí, jak bez stipendia přežít. Kolumbijská univerzita mě přijala podmínečně jako prozatímního studenta s tím, že o definitivním přijetí rozhodne výsledek prvních zkoušek. Nebylo třeba čekat, až mi někdo z Československa tamější doktorský diplom propašuje. Když se tak posléze stalo, nikdo se na něj ani nepodíval. Chvalitebně složené zkoušky stačily.

Přemnohé v této společnosti je založeno na slůvku trust - na důvěře, jež se ovšem dá snadno zneužít. Vydělávají na tom všemožní nepoctivci, některým to projde jen dočasně, jiným natrvalo.

Tvrzení, že každý je strůjcem svého štěstí, lze v Americe doplnit slovy, že každý student je strůjcem svého studia. Není přivázán k předepsanému počtu a druhu předmětů, může si vybrat. Jestliže základním principem tradičního evropského vzdělání je "naplnit prázdnou láhev", zde je důraz či aspoň měla by být snaha "rozsvítit svíci".

Míň sympatická mi byla ona americká competetiveness - soutěživost, kdy ze spolužáků přestávají být kamarádi a začínají se podobat gladiátorům - kdo s koho.

Se zkouškami tu evropští studenti mívají potíže: jsou totiž písemné. Dřív jsem žil v přesvědčení, že písemné zkoušky jsou lehčí než ústní. Že s pérem v ruce mám přece čas přemýšlet, nikdo mě nemůže chytit za slovo a pak se škodolibě pošklebovat mé neznalosti. Jenže scripta manet, co je na papíře, je pak důkazem znalosti nebo ignorantství. Ústní zkoušky jsou jen výjimkou, musel jsem je absolvovat při zdolávání té nejvyšší doktorské mety - s možností porovnávat se zkušeností kdysi na Karlově univerzitě. Tam když kandidát nevěděl, zkoušející se nezřídka zaradoval, třeba i zesměšňoval. Když jsem na Columbii nedovedl zvládnout otázku, profesor ujistil, že nikdo neví všechno, a přesedlal na něco jiného. Nepříjemně se z tehdejší profesorské pětice zachoval jen jeden, totiž Zbigniew Brzezinski, nelze se divit, však to byl Evropan.

- - -

Pak tedy ze školní lavice se přesunout na katedru a pustit se do kantorského povolání, nezřídka poskytujícího výhody mimo dosah jiných smrtelníků - spousta volného času, eventualita získání tzv. tenure, socio-ekonomické definitivy, existenční nevyhoditelnosti. Je to kariéra, v níž jsme placeni za jeden druh počínání (výuka), ale hodnoceni za něco jiného (činnost vědecká, výzkumná, publikační) - však proto hrozivé ultimatum "publish or perish". Prosadit se v prestižních odborných časopisech, zazářit jako autor recenzovaných knih..

Žactvo při volbě svého studijního zaměření je ovlivněno reputací přednášejícího. Ta se dá dost spolehlivě zjistit. Oni totiž známkují učitele, výsledky spočítá kompjútr a lze se s nimi seznámit ve školní publikaci. Otázky typu "Zásluhou tohoto učitele váš zájem v tomto předmětu vzrostl značně - poněkud - nepatrně - vůbec ne." Seznámit se, zda učitel byl vždy připraven, jak přednášel, jak známkoval a v porovnání s jinými pedagogy je vynikající - velmi dobrý - dobrý - jakž takž - špatný. Vítány jsou i podrobné komentáře, takže se pak lze dočíst o proslulém vědci na proslulé univerzitě, že "jeho schopnost slovního vyjadřování je na úrovni duševně zakrnělého nosorožce".

Neusiloval jsem o popularitu štědrým známkováním a brzo získal reputaci, jež nikoliv k mému zklamání odrazovala druh studentů se zvýhodněním Affirmative Action. Mnozí jiní zřejmě přišli na chuť mému smyslu pro humor, pepřenému v kurzech mezinárodního práva a politiky relevantními exotickými zkazkami. Každý rok naše škola se zhruba 15 000 studenty a 700 kantory dvěma z nich uděluje ocenění CHANCELLOR'S AWARD IN EXCELLENCE IN TEACHING čili s průměrnou nadějí dočkat se takové pocty až za několik století, a mě překvapila v roce 1981.

- - -

Od takového plusu teď k nejednomu minusu, jenž mě přiměl jít do penze, když jsem ještě nemusel. Převažující politické klima mě vypudilo. Však nemalé a tuze nepříjemné bylo překvapení mnohých emigrantů, kteří prchali za svobodou, co nejdál od komunismu, a ti ze šťastlivců, jimž se to doopravdy povedlo, se ocitli v prostředí, kde antikomunismus vůbec nebyl v módě, a oni se pak seznamovali s převažujícím, údajně pokrokovým myšlením, jež horuje o způsobu vládnutí, od něhož je dosavadní osud uchránil. Mé zkušenosti s radikálními intelektuály proklínajícími systém, který jim umožňoval tak pohodlnou existenci, a bažícími po nádherách socialismu, jež naštěstí nikdy nemuseli okusit: nevábný to druh nedotknutelných, nevyhoditelných pseudorevolucionářů pod penzí, kapitalismem zaručenou. Prosazovatelé druhu revoluce, jejichž verze měla od té autentické aspoň tak daleko jako má masturbace k souloži. (Však to se stalo Leitmotivem mé knížky s názvem "Špatně časovaný beženec".)

Po zkušenosti s přežíváním v totalitě s důkladnou přetvářkou potřebná varianta v americkém prostředí byla maličkost. Zejména s asistencí našince Josefa Švejka. Příklad: feministky nařídily uspořádání tzv. sensitivity session. Mužští pedagogové nashromážděni, na podiu trio velepokrokových aktivistek se rozběsnilo, spílalo nám, žlázami posedlým agresorům, zahanbeně se krčícím. Po produkci výzva vznést otázky.

Nikdo je nevznášel, já byl jediná výjimka. Spustil jsem s velebením těch tří Koniášek, okolí na mě s úžasem či úděsem civělo až do okamžiku, když jsem zpřesnil svou velechválu poděkováním za právě absolvovaný zážitek, jenž mě přivedl zpět do mého mládí za stalinismu.

Při jiných příležitostech jsem se přihlásil do diskuze, kdy svůj názor jsem prezentoval jménem kohosi fiktivního, jemuž jsem si nebyl jist jak správně odpovědět, a tudíž ať mi někteří ti správně pokrokové poradí. Například ve společenské místnosti oddělení politologie visel velikánský portrét Lenina a že já jsem jakoby dostal dotaz, zda by tam for balance sake neměl také být Hitler, však oba měli značné mordýřské zásluhy.

- - -

Na Kolumbii jsem končil v době ještě neukončené vietnamské války. Krátce po mé promoci velmi pokrokoví studenti vtrhli do úřadoven univerzity, zvandalizovali prostory, vyhlásili ultimata včetně záruky vlastní neomezené amnestie, jíž se těmto revolucionářům s jakoby diplomatickou imunitou ovšem dostalo.

Čas se ovšem nezastavil, došlo ke změnám - k horšímu. Vandalové dostudovali, s mocnou mediální podporou pronikali do stále vyšších pozic, stali se z nich nejen pedagogové, ale probošti, děkani, univerzitní prezidenti, šéfové nadací, kontrolující měšce s miliony ke správnému rozdávání.grantů. Teroristé s pojmenováním jako Weather Underground nebo Black Liberation Army kladli bomby ve Washingtonu, v Kongresu, Pentagonu, v New Yorku, kde v kumštýřské čtvrti Greenwich Village na Manhattanu jejich domácí výrobna výbušnin nevhodně vybuchla, dům smetla, v něm pohřbila tři revoluční soudruhy a mnohé další zranila.

Mezi nimi byla též Kathy Boudin, dcera slavného levicového právníka, neteř ještě slavnějšího radikála, publicisty I.F. Stonea (též placeného agenta KGB, u nás v Binghamtonu slavnostníno řečníka o promocích). Poté přešla do ilegality, podílela se na přepadení obrněného vozidla, při němž o život přišel jeden strážce a dva policisté. Po nich zůstaly dvě vdovy a devět dětí. Teroristka z nejlepší rodiny lapena a strávila devatenáct let ve vězení, se svým antiamerickým přesvědčením nedotčeným.

Již roku 2008 jí Kolumbie, moje druhá alma mater, umožnila fungovat jako lecturer a v současné době povýšila, má prestižní pozici adjunct professorship on the school of social work at Columbia University. Znám řadu kvalifikovaných, nikdy nikoho nevraždících kandidátů, kteří nemají naději docílit takového postavení.

Nejde o pouhou bizární výjimku:

Kathleen Cleaver, dřív rovněž v ilegalitě, exmanželka Eldridge Cleavera, učí na právnické fakultě významné Yale Law School.

Angela Davis, ultrastalinistka, momentálně profesorka na kalifornské univerzitě v Santa Cruz.

Bill Ayers, spolutvůrce bomb v Greenwich Village s Kathy Boudin a též mnohaletý intimní přítel Baracka Husseina Obamy, učitel na University of Illinois.

Seznam takto zasloužilých kádrů ještě dál pokračuje.

- - -

Takže moje dávné zdůrazňování o unikátu vlastní zločinné minulosti posléze pozbylo platnosti. Ovšem nadále se nezměnily rozdíly v motivaci a počínání pachatelů.

KONEC