V závěru roku 2015, který byl poznamenán zahájením prezidentského klání, stále častěji dospívají američtí komentátoři k názoru, že Spojené státy stojí na prahu rozpadu dvoustranického systému.

V obou existujících stranách sílí pnutí mezi různými frakcemi. Republikánská strana a její voličstvo je složena ze dvou velkých frakcí: jednu tvoří zástupci podnikatelských struktur, druhou sociální konzervativci. Nesnášejí Baracka Obamu, a to je tak všechno, co je spojuje.

Podnikatelé jsou pro volný trh a globalizaci, proti regulaci, sociální nebo náboženské problémy je moc nezajímají. Jsou pragmatičtí a inklinují ke středu, v čemž se značně kryjí s umírněnými demokraty.

Sociální konzervativci naproti tomu jsou ideologicky neflexibilní, na rozdíl od podnikatelů je zajímají etické problémy, jako jsou sňatky osob stejného pohlaví nebo umělé přerušení těhotenství. Mnozí z nich patří k „modrým límečkům“ a ani velkému byznysu ani volnému trhu ze zásady nefandí, jsou intuitivně pro protekcionismus a proti Wall Streetu. Mají více společného s odboráři a levičáky typu Bernieho Sanderse než se svými podnikatelskými spolustraníky.

Zatímco enfant terrible republikánů Donald Trump je typický protržní volnomyšlenkář, jeho největší rival Ted Cruz je tvrdohlavý sociální konzervativec – vystupuje proti velkým penězům, proti politice Federální rezervní banky, za návrat ke zlatému standardu.

Kdyby, jak mnozí očekávají, ze soutěže vypadl Donald Trump, přebere jeho stoupence nejspíš právě Ted Cruz, což může ve výsledku znamenat rozštěpení republikánské strany.

Situace uvnitř demokratického tábora není o nic lepší, i je spojuje především sdílená nenávist k politickým oponentům. Značná část z nich je naladěna velmi agresivně proti jiným skupinám americké společnosti. Jejich lídři – jako prezident Obama nebo viceprezident Biden – v nich záměrně podněcují zášť vůči skutečné nebo domnělé rasové či ekonomické nespravedlnosti.

Příkladem rozdělující a záštiplné rétoriky proti spoluobčanům je Bidenovo tvrzení z voleb 2012, že pokud by republikáni přišli k moci, opět zakují černochy do řetězů, nebo letošní Obamovo prohlášení, že to, co vhání muslimy do řad bojovníků Islámského státu, je rétorika republikánských senátorů. Propaganda nenávisti plodí otrávené ovoce.

Podporovatelé Sanderse, kteří bičují ekonomickou nespravedlnost, nemají mnoho společného s pracovitými katolickými Hispánci nebo sociálně-konzervativními Afroameričany. Problémy bělochů s univerzitními diplomy typu Sanderse jsou jim na hony vzdáleny.

Obě dvě strany se odpoutaly od svých kořenů: republikáni se obrátili zády k byznysu, demokrati se otočili zády k dělníkům. Není divu, že mnozí Američané nemohou v této konstelaci najít žádný politický přístav. Větší přeskupení sil se zdá být neodvratné.

Bude jen logické, pokud na místě současných dvou stran vznikne vějíř dalších: jedna pro krajní levici, další pro sociálně-konzervativní pravici, ještě další pro „modré límečky“ a snad nějaká pro podnikatele. Nebylo by to méně funkční, než je současný stav.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus