USA: Vyhýbat se nevhodným vzorům
Při pravidelných návštěvách rodné země slýchávám neméně pravidelné lamentace o skandálech, znamenitých výkonech podvodníků, všelijakých tunelářů, českou justicí nepotrestaných.
Přikyvuji a konejším porovnáváním se situací v evropském zahraničí a zejména v americkém zámoří. Čím dál, tím znamenitější podtrhy. Posloužím pro českého člověka značně podstatným tématem: bydlení, sehnat nájem za snesitelnou cenu či dokonce si pořídit vlastní střechu nad hlavou. K takovému výkonu je nutno mít fůru peněz, které zajímající se budovatel zpravidla nemá, takže aby si je vypůjčil, je-li od koho.
Začnu od podlahy, čili od doby příjezdu ke zdejším břehům. Nejedna tamější novinka mě nemile překvapila a případně i poděsila – tlusté ženské s mohutnou zadnicí napasovanou do kraťasů pokud možno růžové barvy, slaboučké pivo, kromobyčejně idiotské televizní reklamy a tak hodně dlouze truchlivě dál. Rovněž jsem kroutil hlavou nad způsobem života - žít na dluh, utrácet velké sumy dřív, než je vydělám. Pokud by to nebyly peníze kradené, tak tedy vypůjčené. "V týdle zemi se nedá zbohatnou vlastníma penězama, ale akorát vypučenejma," poučovali mě dříve se tam dostavivší čeští svědci, se zkušenostmi s americkou realitou.
MORTGAGE neboli zástava, hypotéka, půjčka k nákupu nemovitosti, za předpokladu, že to je ona tzv. win – win situation, na níž se nedá prodělat. Lidí přibývá, prostoru však nikoliv. Banky donedávna značně vábily, předháněly se s nabídkami. Zájemce o "bydlení ve svém" tedy podepsal a banka – věřitelka si hypotéku ponechala nebo neponechala. Dlužní úpis se stane zbožím, s nímž se dá obchodovat jako s čímkoliv jinačím, od kyselých okurek po olomoucké syrečky. Může se pustit na tuze nepřehlednou pouť od makléře k makléři, od spekulanta ke spekulantovi, až skončí třeba v Albánii či Zanzibaru.
Banky věřitelky se natolik předháněly údajnou náramností svých služeb, nabídkami tak štědrými, že ani nepožadovaly onen downpayment – platbu, poskytnutí vlastních peněz ke stvrzení smlouvy o zapůjčení velikánského obnosu.
S rostoucí saturací, přesycením bytového trhu, se ovšem přibližovalo nebezpečí, že bublina by mohla prasknout a onen tak dlouho trvající, téměř jakoby železobetonový předpoklad o neustálém pravidelném růstu hodnot nemovitostí, přirovnatelný svou spolehlivostí k zákonu o přitažlivosti zemské, najednou přestal platit.
Co tedy dál? I kdyby dlužník pokračoval v placení a jednoho dne dům skutečně vlastnil, třeba i pak bude mít menší hodnotu, než měl při podpisu transakce, původního kroku.
Udělá tedy krok jiným směrem a od nepovedené investice odejde. Přestane splácet, vzdor opakovaným upomínkám. A na jeho nesplaceném sídle se objeví nápis se zlověstným slovem FORECLOSURE. Takových nápisů přibývají tisíce, desetitisíce, zejména v oblastech, kde se zvlášť bezhlavě přebudovalo – slunné oblasti jako Florida, Arizona, Kalifornie, ba i neřestná Nevada, kde přibylo neprodejných domů jako hub, tam v poušti, kde přece houby nerostou.
Co si teď mají banky počít s prázdnými domy bez splácejících klientů rezidentů, jimž poskytly úvěry v celkově závratné výši? Věřiteli přibývají výdaje s údržbou, majetky spěšně chátrají, zejména v horkém, vlhkém klimatu. Banka půjčila, její investice splaskla, finanční instituce se začínají kácet, lavina se valí, zlověstný mrak globalizačního dopadu začíná houstnout.
- - -
Kořeny nynější krize abychom začali hledat v dávném již roce 1938, tehdy zřízením instituce s podivným jménem FANNIE MAE (odvozeno z Federal National Mortgage Association), následované zrodem bratrance FREDDIE MAC se stejně podivným právním určením, tzv.GSE – Government Sponsored Enterprise. Sice ne národní podnik, ale s příjemnou zárukou vládní ochrany v případě hospodářské nepřízně a naopak s výhodou plně si užít zisku, pokud se dostaví. Jejich posláním bylo ordinary ("obyčejným, běžným, normálním, řádným") Americans umožnit financování k získání vlastního domu. S vládním pověřením podporovat, prosazovat soukromé vlastnictví bydlení. Fannie Mae půjčky přímo neposkytovala, ale v podstatě fungovala jako jakási pojišťovna, která hypotéky od bank a ostatních věřitelů kupovala: některé si podržela, většinou je se ziskem dál prodávala zajímajícím se investorům, se zárukou splacení pohledávky, že v případě onoho default (nesplnění závazku platby) ji uhradí z vlastních zdrojů - čili rapidně vysýchajících fondů federální pokladny, ovšem ke škodě daňových poplatníků. Rovněž s báječnou příležitostí k ovlivňování vlivných osobností a k vlastnímu obohacování manažerů tohoto prapodivného státně-privátního podnikání.
Neuspěly ojedinělé snahy zabránit nehoráznostem poskytování obrovských půjček ekonomicky naprosto neperspektivním klientům, poskytnuvším downpayment pouhých tří procent požadované sumy. Zatímco od nepaměti si věřitel ověřoval pravdivost tvrzení žadatele o půjčku, situace se tentokrát radikálně změnila: "an applicant's lack of credit history should not be seen as a negative factor in obtaining mortgage." Čili k mému předchozímu neúspěšnému a třeba i hodně nesolidnímu počinání, dluhů nesplácení, z nichž se lze vyvléknout vyhlášením bankrotu, je neradno až nedovoleno přihlížet.
Nejrazantněji si v těchto záležitostech počínali černošští členové Kongresu - tzv. Black Caucus (42 demokratů, 1 republikán v nynějším - 2011 - složení). Jakékoliv snahy o nápravu nehorázností ukřičeli obviněním z rasismu. Takto tuze vyniká kalifornská zákonodárkyně Maxine Waters, například si vynutivší obnos víc než deseti milionu dolarů ve prospěch banky, v jejímž provozu se její manžel značně angažoval. Obviněním z rasismu se reagovalo na zmínku o nepříjemnosti černošského kongresmana Williama Jeffersona, v jehož kanceláři v ledničce došlo k nálezu 90 000 USD bankovek prapodivného původu. (Nepotlačitelná je pak vzpomínka na podobnou, až totožnou ošidnost potřísnivší Jana Kavana, bývalého ČSSD ministra zahraničí, též šampiona v demolition derby na parkovišti před parlamentem.)
- - -
Skandál s počínáním Fannie Mae je ten nejzávažnější od doby Watergate, jež pohřbila prezidentství Richarda M. Nixona. Škoda se prozatím odhaduje v obrovské výši 153 miliard dolarů, ke škodě ovšem federální pokladny. Největší to debakl od doby hospodářské krize z konce roku 1929. Nedostatečná mediální pozornost této gigantické aféře se přisuzuje přílišnému vlivu v ní namočených osobností. Senátor Christopher Dodd, předseda výboru s největší odpovědností (Senate Banking Committee), se vzdal dalších politických ambicí a znovu již nekandidoval. Jinak tomu ale v případě kongresmana Barnie Franka, jenž předsedal výboru s touž agendou ve Sněmovně reprezentantů, kde úspěšně zabraňoval občasným snahám o nápravu nehorázností: v roce 2010 byl znovu zvolen - však jako velmi aktivní homosexuál jeho porážka by byla důkazem homofobie, neprominutelného zločinu. Ještě větším by mohl být jen rasismus. K němu však nedošlo, všichni dosavadní zájemci, vítězní členové Black Caucus, v Kongresu nadále vysedávají. Již zmíněná "Karosene" Maxine Waters se nedávno (srpen 2011) zviditelnila zatracením všech příznivců Tea Party jako rasistů, bez jediné výjimky.
Překvapivě otevřeně troufly se ozvat The New York Times, liberální a loajální podpora nynějšího washingtonského establishmentu. Gretchen Morgenson, pracovnice NYT, spolu s Joshua Rosnerem napsala knihu Reckless Endangerment ("Bezohledné ohrožení") s podtitulem "Jak přehnaná ambice, lakota a korupce vedly k největší hospodářské katastrofě". Hlavní postavou v této důkladně dokumentované knize je James A. Johnson, ročník 1943, syn bývalého kongresmana v Minnesotě. Angažoval se v řadě prezidentských kampaní se stoprocentním neúspěchem: Eugene McCarthy, 1968, George McGovern, 1972, Walter Mondale, 1984, John Kerry, 2004.
V roce 1991 se stal předsedou, nejvyšším činitelem ve Fannie Mae, kde energicky prosazoval záměr zmnožovat počet vlastníků nemovitostí. Slovy autorky Morgensonové byl zakladatelem manipulace s předpisy ("corporate America's founding father of regulation manipulation") a jeden z hlavních viníků, odpovědných za finanční krizi v roce 2008. Ve funkci vydržel do roku 1998, po ní nenásledoval kriminál, ale další kariéra. V roce 2001 se stal viceprezidentem privátní banky (Perseus LLC.)
V roce 2004 dohlížecí úřad Office of Federal Housing Enterprise Oversight (OFHEO) vydal zprávu, že Fannie Mae pod Johnsonovým vedením improperly deferred ("nepatřičně odložila" - podivný to eufemismus) 200 milionů dolarů na výdajích.
Ohromně obohacoval nejen sebe, ale mnoho jemu vděčných a různě vlivných osobností. Angažoval se v kampani na podporu kandidáta Baracka Husseina Obamy, byl členem vrcholných výborů významných institucí kalibru Goldman Sachs, předsedou Kennedy Center of the Arts (1996-2004), Brookings Institution (1994-2003), též oceňován čestnými doktoráty.
Dozorčí orgán OFHEO vydal zprávu (340 stran) se závěrem, že skandální účetní praktiky, jež vedly ke ztrátě mnohamiliardových částek, měly své kořeny v převažující atmosféře ("rooted in a corporate culture") posledních dvaceti let.
Johnson projevil jiný názor: "Nevím o společnosti, která by měla lepší pověst než Fannie Mae." (The Washington Post, 24.5.2000).
Johnsonovým nástupcem ve vedení Fannie Mae se stal Franklin Raines, bývalý ředitel rozpočtu v Clintonově administrativě, posléze Obamův finanční poradce. Během svého počínání, které přivedlo Fannie Mae k bankrotu, na prémiích za své zásluhy inkasoval 90 milionů dolarů. Došlo k jakémusi soudnímu postihu, s mírumilovným však vyřešením: ani den vězení, pouze náhrada ve výši 24,7 milionů dolarů. S onou většinou mu zbylých dolarů se přesunul na Floridu k bezpečné bezstarostné existenci. Navíc je nedotknutelný zásluhou svého černošství. Jakýkoliv podiv by přece byl důkazem rasismu.
Velká země, velké nehoráznosti. Aspoň nějaká to útěcha pro občasné škarohlídy v české kotlině.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče