Na konci minulého týdne v americkém Senátě proběhlo slyšení, na kterém James Comey vysvětloval okolnosti svého nedávného propuštění z funkce ředitele FBI. Odpůrci současného prezidenta od výpovědi Comeyho očekávali rozhodující senzaci, na jejímž základě bude možné začít proces impeachmentu, tj. jeho odvolání z úřadu.

Comey totiž obsah schůzek s prezidentem zaznamenával do notesu a tyto zápisky nechával uniknout do tisku, než došlo ke slyšení v Senátě. Senzace se ovšem nekonala. Comey v podstatě přečetl to, co již bylo známo.

Hlavní bod obvinění – věty, kterým šéf FBI rozuměl jako formě nátlaku s cílem zastavit vyšetřování ruských styků generála Flynna – nakonec zůstal nedoložen. Senátoři vědí, že ani propuštěním Comeyho vyšetřování nemohlo být zastaveno a že ať již ředitelem FBI bude kdokoli, věc bude dotažena do konce.

Žádnou informaci, která by jednoznačně prokazovala vinu prezidenta, Comey nepředložil, jen potvrdil to, co zdůrazňoval Donald Trump – a sice že on sám mezi vyšetřovanými není. Jediné, co vyšetřování a slyšení v Senátu zatím vyjevily, je, že v americkém systému prezident o všem nerozhoduje sám.

Vášně sem, vášně tam, ale nakonec rozhodují racionalita, selský rozum a holá fakta. Nestranného pozorovatele překvapuje nesoulad mezi realitou a zaujatostí sdělovacích prostředků. Každý, kdo sleduje televizní zpravodajství a novinové komentáře, musí mít pocit, že systém je v rozkladu a každým dnem se zhroutí.

Jen pohled na ekonomickou rubriku napravuje dojem: trh s nemovitostmi stoupá, nezaměstnanost je nebývale nízká, investice pokračují, jako by se nechumelilo.

Profesor Eric Shiraev z Univerzity George Masona ve Virginii se domnívá, že odpůrci z Demokratické strany chtějí za každou cenu zabrzdit proces změn, který ve Washingtonu započal nový prezident. Je lhostejné, zda za cenu lži, politického nátlaku, pořádání masových demonstrací nebo soudní cestou. Chtějí udělat vše, aby se Trump vůbec nedostal k práci.

Skončí tato aféra, bude vymyšlena další. Celá politika demokratů spočívá v tom, aby nějakým způsobem odstranili Trumpa. Dokud bude existovat tato motivace, skandalizování bude pokračovat. Ruské zasahování se hodilo do krámu, jenže stejně tak by se hodilo zasahování kohokoli jiného – Číny, Anglie nebo Keni.

Mnozí z establishmentu včetně Trumpových stoupenců doufali, že on se co nevidět změní, nebude už tak nevyzpytatelný, pudový a výbušný. Jsou i tací, kteří oponují: proč by se měl změnit? Během kampaně mu všichni říkali – nedělej to či ono, jinak prohraješ. Neposílej tweety, nikoho neurážej. Leč čím větší vlnobití kolem sebe Trump vytvářel, tím více hlasů dostával.

V podstatě nepřišel do Washingtonu, aby pouze navázal na politiku svých předchůdců, nýbrž aby je překonal. V tom je paradox situace. Byl zvolen, protože je jiný a může dát systému nový impuls. Jenže systém se tomu brání a jako bažina se snaží vtáhnout ho zpět, váže mu nohy, aby se nemohl hnout dopředu.

Trumpův fenomén při vší nevyzpytatelnosti je pozoruhodný tím, že může rozhýbat strnulou společnost, dát jí novou dynamiku – míní profesor Eric Shiraev.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus