Vůbec nemám potíže s odpovědí na otázku o pozoruhodných našincích, ve světě roztroušených. Řada kandidátů přijde na mysl, neváhám jmenovat Luďka Frýborta, jemuž se nezamlouvalo budování vědeckého komunismu a roku 1979 se permanentně vzdálil a usadil v západoněmeckém Hannoveru. Setkal jsem se s pramálo znalci kolika koutů světa, všelijakých Tramtárií. Nyní, již ve věku nikoliv junáckém, na bicyklu se seznámil s baltskými ex-sovětskými republikami. Tento fenomenální polyglot zvládl všemožné jazyky, pustil se i do arabštiny, vyzná se v koránu, jakož i v mohamedánské mentalitě.
Publikuje v různých zdrojích, soustředím se jen na jeden - Nový Polygon, český zahraniční časopis č.6, 2016. V textu „Riziko - nezbytné koření v polévce západní civilizace“ se zabývá hrozbou jejího úpadku, do jejíhož zániku to nemusí trvat příliš dlouho. A mezi jeho důvody je ztráta schopnosti a ještě spíš ochoty riskovat.
Cituji (s.32): „My, lidé tohoto času a této civilizace, rozhodnuvše se vyloučit ze svých životů princip rizika, rozhodli jsme se pro ustrnutí. Žijeme na dluh, žijeme z toho, co nám odkázali naši statečnější předkové. Bez ochoty riskovat by se neuskutečnily objevitelské plavby, Magalhaes s Vasco da Gamou by zůstali sedět na břehu neprobádaného oceánu, i svět by dosud byl plochou deskou a slunce obíhalo kolem ní. Aby se ten poměr obrátil, musel Galileo Galilei na sebe vzít riziko upálení a Kolumbus utopení, pro dokreslení mapy světa musel James Cook riskovat sežrání kanibaly.“
Skok do současnosti, Frýbort tak činí textem „Na okraj amerických voleb aneb CO JEST A CO BÝTI MÁ“. Člověk Jest vychází ze skutečnosti, jaká je, člověk Býti má z ideálu. Ideály pak mají tu vlastnost, že se rády zvrhávají ve svůj opak. Jakž i vidíme v té Americe: výsledkem snah o dosažení rovnosti se zase stala nerovnost, jenže naruby; z pokusu o vyrovnání společenských rozdílů ve prospěch dosud znevýhodněných vyplynulo zase jen nadržování jedněm, ledaže v opačném pořadí.
V americké politice nastal obrat. Že začala hájit zájmy omezených skupin společnosti, žen, černochů, hispánců, homosexuálů... Nedám se přesvědčit, že být černoch či homosexuál je cosi řádnějšího, pozornosti a péče hodnějšího než být běloch s normálním vztahem k sexualitě. Nemínim se stydět za svou barvu pokožky, to bych si byl sám sobě rasistou.“
Perfektní to zdůvodnění, posléze se zdůrazněním, že už víc než půl století se v USA uplatňuje onen eufemismus tzv. affirmative action neboli pozitivní diskriminace, s pomocnou rukou těm dřív diskrinmovaným, teď jim stát dává všemožnou přednost, přebírá odpovědnost za jejich rodiny, s výsledkem, že počet nemanželských dětí se zmnohonásobil, jakož i kriminalita takového pak potomstva.
Ozývá se ale Frýbortova optimistická nota: „Vítr se obrací, úzká vrstva intelektuálních krasoduchů v souručenství s politiky ohebných páteří přestává mít monopol na určování toho, co býti má nebo nemá...“
- - -
Toť tedy úvod do současnosti. Před pár dny, v pátek 20. ledna 2017, se konala inaugurace - procedura, jíž se Donald J. Trump oficiálně stal 45. prezidentem USA
a v mnohých očích nejmocnějším tvorem na této planetě. Na takový vývin událostí zejména americká politická levice reagovala s mimořádnou nelibostí. „Democrats’ Post-Election Temper-Tantrums Continue“ je název textu autorky Susan Stamper-Brown (Townhall, 22.1.2017). Výraz „Tantrum“ anglicko-český slovník překládá jako „špatná nálada, vztek“). Vybavují se představy vřeštících dětiček k nezvládnutí. Třetina kongresmanů, členů Demokratické strany, se rozhodla inauguraci bojkotovat. Paul Krugman, profesor ekonomie, laureát Nobelovy ceny, toto bezprecedentní gesto v New York Times pochválil jako vlastenecký čin (“an act of patriotism“). Tyto noviny uveřejnily celostránkovou reklamu s podpisy údajně tisíců mravně rozhořčených prosazovatelů levicových hodnot, s textem NO! IN THE NAME OF HUMANITY, WE REFUSE TO ACCEPT.A FASCIST AMERICA. STOP THE TRUMP/PENCE REGIME BEFORE IT STARTS! Mezi signatáři zazářili proslulé postavy jako Bill Ayers, autentický terorista z dřívějších let (též Obamům přítel, soused, údajně i autor jeho knihy). Signatářem je též Cornell West, černošský profesor, který opustil Harvard údajně popuzen nedostatkem respektu, který vyžadoval, načež přemístnil na Princeton, někdejší adresu Alberta Einsteina. Facebook zveřejnil své zjištění, že liberálové si šestkrát až sedmkrát častěji znepřátelí (“de-friend“) své konzervativní přátele, než by tomu bylo naopak. Lékař odborník v publikaci Slate zveřejnil, že někteří jeho kolegové mají pacienty trpící tzv. Trump anxiety, se sebevražednými tendencemi.
Dlužno dodat, že během celé volební kampaně a nyní v povolební, hodně blbé náladě se nikdy nikde nenašlo, že Trump by byl někdy řekl nebo napsal něco, co by se dalo označit jako anti-black, anti-gay, antisemitic.
- - -
Ameičané, nyní po osmiletém prezidentování Baracka Husseina Obamy jako by se proměnili v co nejvíc nejednotný národ od doby občanské války Jihu proti Severu.
Obama se se svou funkcí nijak dobrovolně rozloučil ve svém, snad víc než hodinu trvajícím proslovu, v němž se o sobě a svých vesměs údajných zásluhách zmínil 75krát. Slovem se nezmínil o svém rekordně velikánském zadlužení země. Ačkoliv jeho Demokratická strana po značnou dobu měla většinu v obou komorách kongresu, Obama dával přednost této větvi zákonné se vyhýbat. Například vůbec Senátu k ratifikaci nepředložil svou výsostně problematickou smlouvu s Íránem, s cestou mu otevřenou k dosažení nukleární zbraně. Smlouvu (treaty) toliko přejmenoval na „dohodu“ (deal).
Poslední dobou byl zafixován na svou legacy - svůj odkaz, dědictví. Kongresu se vyhýbal, dával přednost vládnout spoléháním na tzv. executive order, například ve prospěch milionů ilegálních imigrantů, s použitím manévru „prosecutorial discretion“. První to prezident v historii, pro něhož Nejvyšší soud byl nástrojem, jak se vyhýbat ústavním požadavkům. (Christopher Caldwell, „Barack to the Future“, The Weekly Standard, 16.1.2017).
Nikdo nikdy proti přemnohému, dost nehoráznému počínání nepochodoval.
Rovněž nevím, že by někdy bylo došlo k protestům proti počínání dřívějšího prezidenta Billa Clintona, když k sexu nutil a nikterak šetrně donutil nejednu vybranou oběť. Manželka Hillary ho před protesty bránila, ona sama se povýšivší na ochránkyni všeho ženství na světě. Použít ho proti Trumpovi před volbami a pak i po volbách, v souvislosti s jeho uvedením do prezidentského úřadu.
Onen Inanguration ceremoniál vrcholil Trumpovým projevem, šestnáct minut, který svou upřímností mi imponoval, ale jiná byla odezva zejména v mediálním prostředí. I tuze právem respektovaný George Will, konzervativní komentátor, tento projev charakterizoval jako dreadful (“hrozný, strašný“). Významná televizní postava Chris Matthews reagoval s ohodnocením projevu jako hitlerian, také že militaristický a dokonce i antisemitský. Vzdor tomu, že v Izraeli Trumpovo vítězství bylo tuze vítáno. Třeba v uvažování dnešní doby, i z Izraelitů se stanou antisemité.
- - -
A do ulic vyrazily ženy. Radostné sdělení v New York Times, vydání 21. ledna: „Statisíce žen ve Washingtonu a v celé zemi se shromáždily protestovat proti Donaldu Trumpovi.“ S košíkem plným všelijakých, též pofidérních požadavků - nejzvučnějšími z nich abortion rights, racial profiling, gay rights, opposition to deportation of illegal immigrants, islamophobia, global warming. Ledajaký takový cíl se třeba rozchází, vzájemně vylučuje: jak bojovat proti islamofobii a ve prospěch práv pro homosexuály? Pro Baracka Husseina Obamu islámský terorismus neexistuje, a proto když na vojenské bázi v Texasu došlo ve jménu Alláha k masovému masakru, v němž zahynuly tucty obětí, Obama mohutné krveprolití téměř zlíbeznil v „nehodu na pracovišti“.
Počasí pošmourné, ve Washingtonu poněkud poprchávalo. Účastnice se neobjevily v bojovných uniformách, ale hlavy mnohých z nich krášlily růžovoučké pokrývky zvané pussy hats, jejich značné množství. Ono pussy, pokud nevíte, je označením delikátního dámského vybavení.
Z podia u mikrofonu hvězda Madonna pozvolně přečetla své sdělení, jakoby svou výzvu k revolučnímu tažení, v němž se přiznávala ke svým choutkám vyhodit Bílý dům do povětří. S podrobnostmi svého záměru se nesvěřovala - však i takový záměr je posuzován jako zločin a jeho pachatel, jiný než tato Madonna, by nejspíš úpěl za vězeňskými mřížemi. Tato dotyčná se svým posvátným přejmenovaním ve svém projevu několikrát opakovala slovo fucking, jež se v americkém tisku objevuje jen s vytečkováním - f...., což by v české verzi vyšlo jako šu... nebo razantnější mr... .
Mnoho řečníků - umělci herci, akrobati, filmař Michael Moore, všechny generace, pochodující směrem k Bílému domu, Madonnou dosud nedotčenému.
V gangsterském, zpravidla krvelačném Chicagu došlo z bezpečnostrních důvodů ke zrušení podobných radovánek.
V New Yorku, Pátá Avenue se přeměnila v „river of pink hats“ - řeku růžových, symbolicky vaginálních kloboučků.
Dúkladně se též demonstrovalo na mnohých místech - Boston, Atlanta, Denver, Phoenix, St.Paul, Key West.
Vystoupila Gloria Steinem, veteránka feministického hnutí v letech šedesátých a sedmdesátých.
Podstatně mladší hollywoodská hvězda Scarlett Johansson (ročník 1984, ten orwelliánský) se vyjádřila méně děsivě, takto jsem četl v tisku: „Prezidente Trumpe, já pro vás nehlasovala, chci vás podporovat, ale napřed žádám, abyste podporoval mě, sestru, matku, všechny přítelkyně. Dcera nebude mít tolik privilegií jako Trumpova dcera Ivanka.“
Jaká privilegia dcera této hollywoodské hvězdy postrádá? Předpokládá, že my ostatní tvorové ji budeme litovat?
Budu muset si o takových fenoménech podumat s moudrým Frýbotem v Hannoveru. Při té příležitosti abych se mu zmínil o jiné rozkošnosti - totiž o tuze ambiciozní dámě jménem Elizabeth Warren, nynější senátorce ze státu Massachusetts.
Úspěšně si počínala v akademickém světě, k dobru jí prý přišla i příležitost výhod Affirmative Action, svým tvrzením, že je částečně indiánského původu - z kmene Cherokee. Její snad prastrýc byl takovým domorodcem. Kádrově si tak výtečně polepšila. Posléze se ale zjistilo, že ten její předek na tom s tím indiánstvím byl trošku jinak. On tím Cherokee rudokožcem vůbec nebyl, ale jednoho takového autentického zabil. Taková poněkud odlišná zásluha. Jeho nynější potomkyně, senátorka, se už značně zviditelňuje svým zatracováním Trumpa, který určitě žádné rudokožce nelikvidoval.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče