Jako v každém jiném roce, také v roce 2016 se ve vnitřní i zahraniční politice Spojených států odehrávala řada více nebo méně významných událostí.

Barack Obama navštěvoval cizí země, na mezinárodních shromážděních typu OSN pronášel brilantní projevy plné dobrých rad pro dezorientované lidstvo, bezvýsledně vysílal emisary do konfliktních oblastí, zkrátka fungoval v rutinním režimu.

Americké ekonomice se celkem dařilo: při „zdravé“ pětiprocentní nezaměstnanosti růst národního hospodářství kolísal v rozmezí jednoho až dvou procent. Stabilitu finančních trhů zajišťovala politika kvantitativního uvolňování, při níž bankovní úrok tíhnul k mínusu.

Spolu s prvním ovocem reforma zdravotního pojištění zvaná Obamacare nesla také první vážnější potíže. Do středu veřejného zájmu se občas dostávaly případy policejního násilí na Afroameričanech, na něž společnost odpovídala vznikem hnutí typu „Život černochů má také cenu“. Zkrátka dalo by se říct, že to byl zcela průměrný americký rok bez většího vzrušení.

Nebýt toho, že to byl rok volební, a to přinášelo vzrušení zcela mimořádné. Ještě nikdy prezidentské volby nevykopaly tak hluboké příkopy dělící americkou společnost jako v roce 2016. Doteď není zcela jasné, zda a jak se vzniklé jizvy budou hojit a společnost se bude scelovat.

Vítězoslavný pochod nevyzpytatelného Donalda Trumpa na Washington nemá v amerických dějinách obdoby. Aparátem strany, za niž kandidoval, nikdy nebyl ani nominován, ani podporován. Přesto hravě deklasoval všechny respektované protikandidáty.

Špičky Republikánské strany se od něj odvracely ze strachu, že obestřen mimořádně zápornou aureolou strhne s sebou do záhuby také kandidáty strany ve volbách do Kongresu. Stal se pravý opak: možná i díky jemu posílili konzervativci jako nikdy předtím a nyní prakticky ovládají veškeré zákonodárství a exekutivu. Bude zajímavé sledovat, k jakým účelům využijí tohoto v Americe vzácného monopolu na moc.

Demokratickou kandidátku Clintonovou Trump rovněž deklasoval způsobem, který jí bere jakékoli pomyšlení na comeback. Velmi cíleně a takticky správně ovládl tradiční bašty demokratů, které nejvíc utrpěly globalizačním procesem – to znamená odchodem průmyslu do levnější ciziny.

Experti se domnívají, že „zrezavělé pásmo“ amerického severu nadlouho změnilo politické sympatie v opak. Mohutná očerňovací kampaň sdělovacích prostředků hlavního proudu jako by dodávala Trumpovi přízeň a sympatie voličů.

Zoufalé pokusy odpůrců přepočítávat hlasy nebo zviklat postoje volitelů jen potvrdily Trumpovo vítězství, které mělo efekt zemětřesení v americkém establishmentu. První jmenování do Trumpova ekonomického a zahraničněpolitického týmu naznačují, že politika 45. prezidenta Spojených států bude mnohem více směřovat dovnitř země než navenek, bude svalnatější a sebejistější.

Rozhodující v ní bude Trumpův postoj vůči Rusku, které svými technickými i propagandistickými prostředky údajně k jeho vítězství napomohlo. Každopádně tato osudová událost roku 2016 svými dopady zcela poznamená rok nadcházející.