Znovu se vracím k tématu, jímž jsem si vysloužil pověst pošuka, podivína, posedlého podivnou minulostí Baracka Husseina Obamy. Ocením aspoň poněkud logické zdůvodnění, proč že se mýlím.

Několik roků trvající Obamovo úsilí s víc než milionem dolarových výdajů zabránit zveřejnění svého rodného listu přimělo magnáta Donalda Trumpa k podivu, proč on něco takového tutlá. Loňského roku, 27. dubna 2011, Bílý dům konečně zveřejnil Certificate of Life Birth - o narození s datem 4. srpna 1961 v nemocnici Kapiolani v Honolulu.

Jeho početní příznivci přivítali tak výtečnou zprávu, media ji vítězoslavně pochválila. Po dobré zprávě ale přišla ta hodně nedobrá , že totiž dodaný důkaz byl forgery - podvrh, padělek (podrobnosti v NP, 18.10.2011).

Znalecké vyhodnocení vlivná oficiální media bez výjimky ignorovala. Žádný zdroj si netroufl pozastavit se nad záhadou, že na dokumentu, údajně vystaveném v roce 1961, v rubrice "rasa novorozence" místo tehdy standardního označení Negro nebo Colored se objevilo nyní zásadně, univerzálně používané African-American, v době jeho narození avšak neznámá klasifikace. Podivnost porovnatelná s certifikátem, údajně vystaveným před půl stoletím, na němž někdejší cikánští spoluobyvatelé by se stali jakýmisi tehdy ještě neznámýmí Romy. Obamův pseudodokument uvádí jméno porodnice jako "Kapi'olani Maternity & Gynecological Hospital :, které však dostala až v roce 1978, když Obama dospíval. V rubrice "otec" je uvedena "Kenya, East Africa" jako jeho rodný stát, který ale vznikl teprve v roce 1963. V době narození dítěte to byla koloniální država "British East Africa Protectorate".

Víc než tak školácká pochybení ještě zajímavější je postoj sdělovacích prostředků - nic takového s potenciálně kolosálním dopadem nesdělovat. Nyní v předvolební sezoně, kdy v primárkách kandidáti na nominaci utrácejí miliony peněz a Obama už nahromáždil miliardu dolarů na podzimní utkání, stát Georgia si troufl zmínit se o Obamově eligibility ("způsobilosti, oprávnění") o vrcholný úřad v zemi se ucházet. Se soustředěním nejen na jeho rodný list, místo narození a také na národnost jeho otce, spornou se stala definice "Natural Born Citizen". Juristka Orly Taitz izraelského původu a nadace Liberty Legal Foundation byly mezi iniciátory určení její ústavní závaznosti. Ta je údajně nalezitelná ve zdůvodnění Nejvyššího soudu z roku 1875 ve sporu Minor v Happersett, spolu s následnými rozhodnutími, že oba rodiče oprávněného kandidáta musí být americkým občany.

Soud ve státu Georgia byl prozatím ten jediný, s odvahou se tak potenciálně explozivní záležitostí zabývat. Jestliže soud dojde k závěru, že Obama nekvalifikuje jako "natural born citizen", jeho jméno se neobjeví na volební listině v tomto státu.

.Michael Jablonski, Obamův hlavní právní zástupce, započal několik manévrů , aby zabránil soudu v jeho iniciativě jako irrelevant - nezávažné, zbytečné.

Po tomto neúspěšném pokusu Jablonski prosazoval jiný důvod, že rozhodnutí o oprávněnosti kandidovat není v kompetenci státu. Když ani s takovou taktikou neuspěl, Jablonski oznámil, že jeho klient, jinými povinnostmi zaneprázdněný, se k soudu nedostaví.

Bedlivě jsem četl podrobné zdůvodnění adresované Brianu P. Kempovi ve funkci Secretary of State státu Georgie. Nikdy jsem se netajil svým neexistujícím obdivem pro americký právní pořádek . Jeho tzv. adversary system umožňuje, ne-li de facto vyžaduje od právníků vystupovat v roli nájemních lhářů (liars for hire). V písemném rozkladu advokát Jablonski si počínal přesně tak, jak se dalo od něj předpokládat. Třeba jeho opakovaná tvtrzení, že všechny ostatní soudní stolice zamítly všechny iniciativy , jež by zpochybňovaly Obamovu kvalifikaci zastávat funkci hlavy státu jako naprosto bezdůvodné, ač ve všech případech došlo k odmítnutí meritem věci se zbývat, bez projednání z formálních procedurálních důvodů je automaticky odmítat.

Stání nařízení na den 26. ledna 2012. Na straně iniciátorů této kauzy právníci Orly Taitz, Van Irion a J. Mark Hatfield. Za stranu opačnou , vzdor řádnému předvolání (tzv. subpoena, po jejímž neuposlechnutí nezřídka následuje trest) se nikdo nedostavil. Autorka Cindy Simpson , v pojednání s názvem "Media Blackout in Obama Georgia Ballot Eligibility Case" (American Thinker, 30.12.2011) se zmiňuje o Obamově sklonu nepříjemné téma či osobu ignorovat, od ní odejít. Bohové přece nebudou debatovat. Ti vydávají předpisy. Obama ignoroval předvolání, poručil svým právníkům reagovat týmž způsobem a americká veřejnost nad tak pohrdavým arogantním postojem pouze pokrčí rameny. "Obama v podstatě včera řekl, že soudní větev nad ním nemá vůbec žádnou moc. Ani se neobtěžoval obrátit se k vyšší soudní instanci s požadavkem o odročení případu."

Vracím se k pozoruhodnému postoji nesdělujících sdělovacích prostředků. Typicky zareagovala Rachel Maddow, mladá pohledná mediální celebrita, 26. ledna 2012 onoho dne nařízeného soudního projednávání, v osm minut trvajícím monologu nabádala své posluchače, že je jejich téměř vlasteneckou povinností takové počínání soudu ignorovat ("to ignore the hearing and not to dignify this nonsense or elevate it by paying it any attention"). Zákon nikoliv respektovat, nepříjemnou záležitost zesměšňovat.

A žádný z Obamových protikandidátů se rovněž netroufne ozvat.

"Máme Obamu, my se máme!" davy už sice hlásají s menší vehemencí, ale stále je jich dost, až přespříliš.

KONEC