Demokratičtí členové Zpravodajského výboru Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu zveřejnili odpověď na předchozí memorandum svých republikánských rivalů.

Připomenu v největší stručnosti, že senzační odhalení republikánů obviňovalo FBI z toho, že soudní povolení ke sledování důležitého člena volebního štábu Donalda Trumpa bylo uděleno na základě nedůvěryhodných svědectví zaplacených štábem Hillary Clintonové.

Odvetné memorandum demokratů se snaží toto obvinění vyvrátit tvrzením, že jejich žádost o sledování se neopírala jen o zaplacená falešná svědectví, ale také o řadu jiných podezření, jejichž ignorování ze strany FBI by se rovnalo vlastizradě.

Žádost o vydání soudního příkazu ke sledování Trumpova spolupracovníka, kterým byl Carter Page, prý byla zapravena ještě předtím, než demokraty zaplacený bývalý britský zpravodajec Christopher Steel začal dodávat federálním agentům a paralelně prodávat tisku jím vyrobené kompromitující materiály.

Ruské tajné služby, jak tvrdí autoři odvetné zprávy, se mnohokrát pokoušeli získat Pagea ke spolupráci, jak před volbami, tak po nich. Konkrétní data, jakož i jiné okolnosti vyšetřování, jsou v textu memoranda na žádost Bílého domu začerněna. Spis totiž patří k tzv. živým, je stále rozpracováván a přesná fakta by mohla ohrozit agenty FBI nebo prozradit metody jejich činnosti.

Obsah jednání mezi Pagem a Rusy byl údajně natolik podezřelý, že FBI ho předvolala k výslechu již v březnu roku 2016, půl roku před samotnými volbami. Co se týče sledování, to bylo zahájeno poté, co Page opustil štáb republikánského kandidáta.

Demokratický poslanec Adam Shiff, zástupce předsedy Zpravodajského výboru, zvlášť zdůraznil, že navzdory tvrzením republikánů FBI při získání soudního povolení ke sledování Pagea neutajila před soudem skutečnost, že celý spis na Trumpa shromážděný britským rozvědčíkem Steelem vznikl na objednávku Národního výboru Demokratické strany.

Soud si také byl vědom možné tendenčnosti soukromého očka a jeho závěrů, neboť Steel nejenže cítil vůči tehdejšímu republikánskému kandidátovi silnou osobní zášť, ale plnil placenou objednávku Demokratické strany. To všechno prý soudce měl vědět, a přesto vystavil povolení ke sledování a odposlechům.

V tuto chvíli nelze říci, nakolik se odpovědí demokratů podaří neutralizovat výbušný účinek předchozího republikánského memoranda.

Vypadá to spíše jako pokus přehodit finální odpovědnost na zvláštní soudní instanci, která povoluje sledování cizích agentů - a v tomto případě udělala výjimku pro amerického občana.

První dojem je, že to sotva odvrátí pozornost od současných nesnází FBI, která je již delší dobu terčem kritiky za svou jednostrannou politickou angažovanost.