Jsou američtí novináři „nepřátelé lidu“, jak tvrdí Trump?

Trump označuje americké novináře za „nepřítele lidu“. Stovky amerických novin nyní společně publikovaly protestní úvodník. Prý nejsou nepřátelé lidu, ale naopak hlídací psi demokracie. Trump prý ohrožuje svobodu tisku.

Journalists are not the enemy (Boston Globe 15.srpna 2018)

Tak se na to podívejme trochu sociologicky

Pokud „lidem“ budeme rozumět dělnickou třídu, pak média nepřítelem lidu rozhodně v Americe jsou. Dělnická třída zvolila neotesaného Trumpa jen proto, že jako jediný z „těch nahoře“ byl ochoten se stát jejich hlasem. Protože v médiích nemá dělnická třída – ačkoli tvoří cca polovinu populace – hlas skoro žádný. Neměl by v zastupitelské demokracii i dělnickou třídu třeba někdo zastupovat?

Morgan, Stephen L., and Jiwon Lee. 2018. “Trump Voters and the White Working Class.” Sociological Science 5: 234-245

Červená jsou Trumpovi voliči – vyhrál na 85 % území USA. Ty modré ostrůvky v červeném moři jsou města (která volí novou levici). Posun dělnické třídy na pravici reprezentovali už v 80. letech tzv. Reaganovi demokraté. Doporučuji nahlédnout do článku The Two Americas of 2016 (NY Times, 16.10.2016).

K dělnické třídě počítáme i pracovníky v zemědělství. Podíváte-li se na výsledky voleb, venkov volil republikány, velká města volila demokraty. A městská média jako jeden muž útočila proti víme komu.

Není to nic nového. Měšťané už ve středověku ohrnovali nos nad burany z venkova. Ačkoli bez těch buranů by neměli co jíst. A venkovany zase vždy uráželo, jak se nad ně měšťáci a páni povyšují.

Měšťané venkovany odjakživa démonizují. V angličtině výraz pro padoucha zní „villain“, což vzniklo z latinského výrazu pro vesničana (villanus). I dnes média venkovany démonizují jako rasisty, homofoby, sexisty, nácky, bigotní a křupany, co žerou tlačenku. Levice si sice idealizuje venkovany žijící rousseauovsky v sepětí s přírodou, ale jen pokud jsou stovky let mrtví a zticha.

New York Times se pohoršuje: Trump líčí média jako nevlastenecká. „Myslím, že nemají rádi naši zemi,“ říká. Prý se „snaží vzít nám naši historii a naše tradice.“ Což to ale není pravda? Kosmopolitní města (a městské noviny) opravdu chtějí společnost spíše měnit než zachovat věci, tak jak jsou. Viz bourání pomníků vojevůdců Konfederace. Až budeme bourat sochy Karla IV, protože měl nevolníky, tak se budeme divit.

Venkov byl vždy více konzervativní. Už když se šířilo křesťanství, na venkově se pohanské tradice uchovaly nejdéle (třeba velikonoční vajíčka). I dnes kosmopolitní města jako první přebírají každou novou módu... zatímco venkov se spíše drží tradic.

Novináři nám předvedli hromadnou intelektuální masturbaci v podobě společného úvodníku na téma „nemáme rádi Trumpa“. Ukázkový příklad tzv. Trump Derangement Syndrome (TDS), tedy pominutí smyslů z nenávisti k Trumpovi. Obyčejné lidi hloupá akce s úvodníky jen utvrdila v tom, že nemohou věřit ničemu, co novináři napíšou. Když Donald ty úvodníky četl, musel se popadat za břicho, jak si jeho odpůrci dali gól do vlastní brány.

Proč se novináři nevěnují raději něčemu smysluplnému? Já třeba nemám z Trumpa velkou radost, ačkoli odstoupil od Pařížské dohody. Doufal jsem, že tu máme nového Ronalda Reagana, vtipného řečníka, který se opírá o mlčící většinu. Zkušeného byznysmena a taktika. Místo toho tu máme neohrabaného slona, který každou chvíli nějaký výrok musí brát zpět. Co nemůže prosadit škrtem pera dekretem, to neprosadí ani u vlastní partaje. A nedovede si vybrat lidi do svého týmu, takže pořád někoho propouští. Chyb má zkrátka dost.

Jeho odpůrci si ale za hlavní terč vyberou tu jedinou věc, ve které je Donald naprosto neprůstřelný. Jeho oprávněné stížnosti na levicovou zaujatost médií. Což je problém, kterým se zabývají mnohé odborné výzkumy, například níže uvedená studie z roku 2005.

Tim Groseclose, Jeffrey Milyo. A Measure of Media Bias. The Quarterly Journal of Economics, Volume 120, Issue 4, 1 November 2005, Pages 1191–1237 (ke stažení ZDE).