Tvrzení tak provokativní hned přispěchám vysvětlit. O mediální bouři se zasloužila Shira Scheidlinová, federální soudkyně v New Yorku, svým rozhodnutím ve sporu (tzv. class action) Floyd v. New York City, o oprávněnosti iniciativy "stop-and-frisk" (pro sloveso "frisk", v anglo-českém slovníku - Poldauf, 10.vydání - český ekvivalent nenacházím. Webster ho popisuje jako něco ve smyslu "rychlým pohybem ruky dotýkat se šactva osoby při pátrání po skryté zbrani"). Jako protiústavní totiž prohlásila mimořádně úspěšnou novinku NYPD (New York Police Department) zavedenou začátkem devadesátých let se závidění hodným výsledkem, že tato končina s dřívější zaslouženou reputací Sodomy a Gomory se stala tou nejbezpečnější metropolí celé Ameriky.
Politicky korektnímu rozhodnutí této soudkyně předcházely vášnivé protesty tolik viditelných a slyšitelných tzv. černochů z povolání, s důkladnou mediální podporou vždy dostatečného množství užitečných idiotů (Leninova zřejmě nesmrtelně akurátní diagnoza). Jejich protestní výkříky o rasismu versus realita denního života kolem dokola. Bureau of Justice Statistics uvádí tato data: v období 1976 až 2011 došlo v USA k vraždám 279 384 černochů a v 94 procentech případů vrahem byl černoch. Mordování se velmi převážně koná ve vlastních řadách, černoši jsou menšinou pouhých 13 procent americké populace, ale jsou nadpoloviční většinou násilně způsobených nebožtíků.
V době kdy v New York City starostoval černoch David Dinkins, roční počet vražd přesahoval 2000. Jeho nástupci Giulianimu se během pěti roků podařilo snížit jejich počet o 75 procent a za nynějšího primátora Bloomberga výsledek ještě víc poklesl na 400 - čili o čtyři pětiny mrtvol nyní méně a stejně i méně nářku pozůstalých. The New York Times reagovaly na tak náramný úkaz titulkem "New York City Crime Falls but Just Why Is a Mystery" - jaká že to záhada, podivoval se tento ultraliberální zdroj, zatímco Richard Goldstein v The Village Voice oznámil, že teď za Giulianiho se cítí daleko míň bezpečný.
Šarlatáni typu Jesse Jacksona a Al Sharptona, vždy přítomní na demontracích proti bělošskému rasismu, se ale příliš neobtěžují účastí na pohřbech svých soukmenovců, v obrovské většině týmiž soukmenovci zabitých.
Značně zdůrazňovaným a zatracovaným proviněním je racial profiling - jakkoliv statisticky zdůvodněné logické reakce policisty, který v high crime area pozastaví podezřele si počínající individuum. Pozeptat se, ledacos si ověřit, když vše v pořádku, tak odchod.
Z hlediska takto pozastaveného občana to sice není něco zvlášť příjemného, natož vítaného, ale rozhodně nepáchne rasistickou persekucí, předzvěstí snad genocidálního hororu. Je to druh nepříjemností předcházející nevyhnutelné kontrole každého z nás před vstupem do letadla. Zouvat si boty, vytahovat opasek z kalhot, do plastikových nádob vkládat náramkové hodinky, písátka, cokoliv kovového. Protivné a občas i potupné pozdržení, avšak znicotněné představou katastrofy způsobené uskutečněným teroristickým zásahem.
- - -
Z detailní informace s názvem "Don't Stop Frisking" publicisty Terry Eastlanda (The Weekly Standard, 26.8.2013) se lze dozvědět ledajaké zajímavosti. Soudkyně Scheindlinová se musela vypořádat s precedentem Nejvyššího soudu ve Washingtonu - případ Terry v. Ohio z roku 1968, s rozhodnutím o ústavnosti oněch sporných stop-and-frisk praktik. V období 2004 až 2012, k takovému počínání NYPD došlo 4,4milionkrát.
Nyní tedy tato nová žaloba Floyd v. New York City - ona class action jménem všech takto postižených k jejich údajnému prospěchu. Z těch víc než čtyř milionů potenciálních žalobců se advokátům podařilo najít devatenáct jedinců ochotných město žalovat - všichni z nich buď černoši, nebo Hispánci. Ti tvrdili, že policejní iniciativa postrádala zákonný předpoklad reasonable suspicion ("rozumné, příměřené podezření"), tak jak vyžaduje čtvrtý ústavní dodatek, a navíc že policejním šmátráním jim po těle došlo k porušení čtrnáctého ústavního dodatku zaručujícího rovnost všech občanů (což ovšem zásluhou preferenčního zacházení zcela legální Affirmative Action vůbec nezaručuje).
Soudkyně se ve svém rozhodnutí namířeném proti NYPD a primátorovi musela vypořádat s ošidností neexistence jakýchkoliv předpisů, jež by žalobní nárok s odůvodněním onoho problematického racial profiling podporovaly. Vyřešila to rozsudkem vyřknutí viny NYPD, jíž se dopustila indirect ("nepřímým") racial profiling. Že to teda policajti zavinili, ač vlastně zavinit nechtěli či vlastně třeba ani nezavinili - tak nějak. Soudkyně opakovaně zdůrazňovala, že se pouze zabývala ústavností policejní praxe stop-and-frisk a nikoliv její účinností. Nijak ji nezajímaly výsledky (stovky lidí nezabitých), jako by hlavní odpovědností státu nebyla ochrana bezpečnosti občanů.
Primátor Bloomberg se nepochybně bude proti takovému verdiktu odvolávat,
avšak s pramalou pravděpodobností, že by uspěl u odvolacího soudu (U.S. Court of Appeals, Second Circuit), stolice s oprávněnou pověstí přespříliš politicky korektního uvažování.
- - -
Prapodivná to logika: Zásluhou změn prosazených bývalým primátorem Giulianim kriminalita důkladně poklesla, převážně k prospěchu v černošských řadách. Výsledkem je daleko menší počet mrtvol. Nicméně v uvažování pokrokových liberálů je to vlastně ve svém důsledku důkazem hanebného rasistického útlaku.
Vzácné výjimky: Černošský pedagog, profesor ekonomie Walter E. Williams, má dost kuráže ve vlastních řadách diskreditovat zlozvyk slabošských výmluv, vždy automatického svalování odpovědnosti za vlastní nedostatky na vnější okolnosti, na někoho jiného, na minulost zavinivší současnou mizerii. Kolaps černošské rodiny je dědictvím otroctví, k jehož oficiálnímu zrušení došlo před téměř dvěma stoletími. Jenže v době otrokářství černošská rodina, s otcem a matkou pod jednou střechou, byla pravidlem, v porovnání s dnešní situací, kdy otce v rodině nahradil šek z odboru sociálního zabezpečení. Jestliže ve dvacátých letech dvacátého století necelá jedna pětina rodin neměla otce, v současné době už těch rodin jsou tři čtvrtiny. Takovou změnu přece nemohlo zavinit otroctví. V roce 1940 se 14 procent dětí narodilo mimo manželství. Nyní jich je naprostá většina..Zatímco chudoba postihuje 8 procent rodin s oběma rodiči, v případě rodin bez otce procento je čtyřnásobné (36 %).
Přibývá závislosti na státu, výmluv na tak pohodlné řešení. Jakákoliv iniciativa na snížení daňového břemena zákonodárci typu Charlese Rangela z Harlemu zavrhují jako další důkaz rasismu.
W.E.Williams v textu "Black Self-Sabotage" (Townhall.com, 21.8.2013) nijak ohleduplně se naváží do černošského politického establishmentu, všemožných liberálů včetně prezidenta v Bílém domě a jejich opakovaným popudům "having a conversation about race". K čemu že by takové povídání mohlo přispět - k poklesu zabíjení v černošských řadách, jakož i poklesu procenta oné většiny dětí narozených mimo manželství, většímu zájmu o vzdělávání, zákonů dodržování?
- - -
V předchozím textu Paralela bez zaslouženého dopadu - 2 (NP, 1.8.2013) jsem se zmínil o kritice černošských funkcionářů, jejich mlčenlivosti, nedostatku zájmu či odvahy, aby například komentovali skutečnost, že mezi černošskou mládeží v Chicagu dojde téměř denně k vraždě kvůli odmítnutí stát se členem jednoho z mládežnických gangů..
Jinak tomu v daleko méně častém případě, kdy obětí je černoch a pachatelem příslušník jiné rasy. Tak se stalo na Floridě, kde došlo k usmrcení sedmnáctiletého černocha Trayvona Martina, jehož zastřelil nečernoch George Zimmerman. Obama svolal tiskovou konferenci a tklivě promluvil. Televizní stanice opakovaly záběr s jeho slovy "If I had a son he´d look like Trayvon..."
Očitý svědek u policie vypovídal, že dřív, než došlo ke střelbě, na zemi povalený mlácený Zimmerman opakovaně volal o pomoc. Svědek - poté, co se neúspěšně snažil dalšímu násilí zabránit - telefonoval na tísňovou linku 911, na ní slova help, help zaznamenána.
Melisa Harris-Perry z MSNBC-TV hořekovala, že osvobozující rozsudek dává oprávnění vraždit černošské děti.
Kněz Otis Moss III, Trinity United Church of Christ, Chicago, cituje svou dvanáctiletou dceru, která se tázala "Tatínku, jsem teď já na řadě?"
Komentátor Andrew Sullivan vyjádřil své přesvědčení, že osvobozující rozsudek znamená návrat k éře lynčování.
- - -
Obama prohlásil: "Kdyby bělošský teenager se ocitl ve stejné situaci, výsledek by byl jiný." Nebo třeba by nebyl. Ve státě New Yorku, v městečku Greene, došlo k zabití bělošského mladíka jménem Christopher Cervini, věk 17 roků, čili přesně tolik jako nyní málem kanonizovaný Trayvon Martin. Tohoto mladého Cerviniho zastřelil Roderick Scott, černoch v dospělém věku. Vystřelil, trefil, usmrtil.
Postaven před soud, porota vynesla osvobozující rozsudek. Čili prozatím dost značná podobnost průběhu oněch dvou střetnutí s fatálním finálním výsledkem. V případě černošského střelce do bělošského cíle ale nedošlo k pobouření, demonstracím, pozdvižení, vandalství - žádný ze 101 dramatických střetů. Obama se o procesu nezmínil. Nepostřehl jsem, že by se byla média o případu zmínila.
Rovněž pramálo mediální pozornosti a rovněž ani slovo od Jacksona, Sharptona či Obamy (jeho dřívější tklivé "If I had a son, he'd look like Trayvon") poté, co v srpnu tohoto roku 2013 došlo k vraždě australského studenta: Chris Lane, se stipendiem na East Central University v městě Ada, státu Oklahoma. Trio černošských výrostků ho zavraždilo. Jako důvod uvedli, že se nudili, a tak se rozhodli někoho zabít. "For the fun of it." Čili jen tak ze srandy, proč ne.
Publicistka Kathie Pavlich, ve svém textu "Sharpton and Obama Silent on Murder of White Baseball Player By Three ´Bored´ Black Teenagers" (Townhall.com, 21.8.2013) komentovala: "Nepřekvapuje, že Al Sharpton a Barack Obama, kteří tak rychle si pospíšili reagovat na George Zimmermana, jeho obranu proti Trayvonu Martinovi, teď naprosto mlčí. Nejenže by měli veřejně odsoudit takové zabití, z něhož by teď mohl vzniknout mezinárodní incident, ale také se mohli zeptat, proč, hrome, tihle teenageři by se měli ´nudit´ uprostřed dne? Kde jsou jejich rodiče? Kde je Sharpton, aby odsoudil mladistvé černochy, kteří se stanou členy gangu jako v tomto případě? Kdyby Obama měl syna, vypadal by jako Chris Lane?"
I tak by tedy mohl vypadat symbolicky adoptovaný potomek padesátiprocentního bělocha zdůrazňujícího svou stoprocentní černošskou identitu - což ovšem během své první prezidentské kampaně 2008 a své presentace jako první post-racial kandidát nikterak nečinil a byl schopen docílit, aby mu většina voličů uvěřila.
Závěr: Velmi se budu zajímat, zda české sdělovací prostředky se též vydají (pokud se jestě nevydaly) tak zbaběloučkým sebevražedným, avšak politicky chvalitebně korektním směrem.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče