Na našem campusu ve státě New Yorku došlo koncem let osmdesátých (1987) k vytvoření NAS - National Association of Scholars. Tehdy se nás sešlo takových zakladatelů asi jen tucet. Nevyskytl se ani jeden zájemce z řad sociologů, mezi nimiž spíš k spatření byli příznivci dosud zcela nevymřelých stalinistů. Přítomné zájemce hlavně reprezentovali ročníky s jinými prioritami, příliš vábící radikálně levicové typy.
Cituji z dopisu s datem května z letošního roku od Petera Wooda, presidenta této NAS, notně se zabývajícího „in the culture-changing business“.
Zmínku si zaslouží čínská propagandistická agentura HANBAN, která již na amerických univerzitách a kolejích vytvořila víc než 100 Confucius Institutes. Studenti aktivisté vytvářejí „hate crimes“, s výsledkem, že prezidenti univerzit vyžadují od svých škol vytvářet podstatné změny (require campus-wide re-education), již s uvedením jmen rektorů ústavů Oberlin, Williams, Dartmouth, Vassar, jakož i spíš kovbojské University of Wyoming v oblasti Skalistých hor.
V revolučním počínání se značně vyznamenává proslulá kalifornská Berkeley univerzita, proslulá pokrokovými metodami, jako například iniciativami, když tzv. ANTIFA mob (“chátra, lůza dav“) vrháním Molotovových koktajlů úspěšně zabraňuje vystoupení pozvaných řečníků s konzervativní reputací.
Na velmi prestižním a tuze drahém učilišti Dartmouth revolučně motivovaná pokroková klientela pochodující s prapory „Black Lives Matter“ (“Černošské životy mají cenu“), jako by snad někdo kdy mínil tvrdit opak. Na Middlebury College rozzuřený studentský dav ukřičel proslulého profesora Charlese Murrayho z Chicaga, jenž byl pozván svými početnými obdivovateli. Pozvaný host nemohl promluvit, došlo tam ke zranění. Někteří studenti, jakož i profesoři, dokonce i děkan a prezident tamějšího učiliště se odvolávali na „akademickou svobodu“ jako adekvátní zdůvodnění agresivního ignorantství.
Veleužitečně zareagovala NAS publikací stanoviska (30 stran) svých principů, The Architecture of Intellectual Freedom. Mnozí rektoři významných institucí jako Harvard či Princeton se též individuálně ozvali.
Hodně pokrokově orientovaní akademici se snaží přesvědčit své žáky, že americká historie je zejména dlouhý výsledek úmyslných hanebností páchaných bigoty, ovšemže neurvalými bělochy, utlačujícími všechny ženy jakéhokoliv typu. Nutno se soustředit na získání studentů za účelem jejich přetváření správným revolučním směrem, předělat Ameriku ve správné místo, které si zaslouží označení s hodnotami „social justice“ a „equality“.
NAS’s nový studijní nástroj z roku 2017 Making Citizens: How American Universities Teach Civics dokazují, že koncept „civics“ byl odcizen levicovými aktivisty. Tento druh vzdělávání - the New Civics - pozřela pokroková propaganda. Toto úsilí si ročně vyžádá 40 miliard dolarů.
- - -
State University of NewYork at Binghamton, jež se stalo mnoholetým místem mého akademického počínání, si v Orwellově roce 1984 jako svého promočního řečníka vybralo australskou lékařskou aktivistku dr. Helen Caldicott, zuřivě nevlídně zaangažovanou proti tehdejšímu americkému prezidentovi Ronaldu Reaganovi, jednomu z nejznamenitějších onoho dvacátého století. Přemnoho značně pokrokových posluchačů ji velebilo za její úsilí odvrátit jeho znovuzvolení, jež by dle jejích představ znamenalo rozpoutání nukleárního inferna a zánik této naši jediné planety.
V roce 1980 tato politická vědkyně odspěchala do Sovětského svazu jako členka delegace amerického mírového výboru a navíc i odnož tuze pokrokové politické strany KS USA. Onoho roku 1980 naše binghamtonská univerzita při promocích vytrpěla orátorský výkon značně proslulého I.F. Stonea, ultralevicového amerického žurnalisty, velebitele všeho sovětského. Též byl štědře Moskvou financován, jak se prokázalo v souvislosti s jeho pak dost brzkým odspěcháním do věčných lovišť.
- - -
Krátce po zmíněných událostech v našem americkém výchovném prostředí můj profesorský kolega Richard I. Hofferbert se vrátil z dlouhodobého pobytu v berlínském prostředí, kde právě došlo k likvidaci tamější zdi, jež měla být zárukou trvanlivosti aspoň tisíce roků. Naše NAS uspořádala v Lecture Hall 7 přednášku navrátivšího kolegu, který přivezl pár úlomků právě likvidované berlínské zdi. Naše posluchárna překvapivě přeplněna, dostavili se zpravidla neúčastnivší se zájemci. Ti, co přišli, nebyl typ předpokládaných zájemců. Výpomocné kádry údajných sociologů přerušovaly řečníka. Naše NAS organizátorka si vysloužila pověst odnože rasistického Ku-klux-klanu, následovaly výkřiky k podpoře tureckých zahraničníh pracovníků. Nejeden z přítomných si šeptal ledacos nevlídného. „Takto se museli cítit Židé v Hitlerových dobách,“ kdosi si troufl naznačit. Nebylo by užitečnější z místa odejít?: Povedlo by se nám to vůbec? Svoboda projevu - bude to znamenat svobodu během projevu a dokonce i po projevu?
Máme příležitost se seznamovat s multikulturalismem a s diversity?
„Ty tady máš výhody,“ takto slyším šeptat ve své okolí.
„No jo, ten se má.“ Jako že já se mám v napjaté atmosféře, vždyť já tehdy jako kantor v tehdejším počtu asi pěti set a z nich nás tehdy maximálně bylo asi tak pět a půl s manželskými partnery jiné rasy, takže obtížněji jako rasisté napadnutelní.
KONEC