Za americkým konsensem ohledně postoje k Číně stojí Trump. Demokraté a ani republikáni to sice otevřeně nepřiznávají, důležité však je, že odrazem právě tohoto myšlenkového posunu je také vyjadřování Josepha Bidena. Je zkrátka dobrou zprávou, že Čína je americkým nepřítelem číslo jedna.

Ne každý si dnes vzpomene na historický a politicky přelomový počin prezidenta Clintona, jenž v roce 1994 prodal Číně špičkové výrobní zařízení firmy McDonnell Douglas na tvarování konstrukčních dílů letadel a raket, které bylo do té doby pečlivě chráněno ve výrobním závodě v Ohiu. Američtí vojáci i sama firma byla důrazně proti, neboť by to způsobilo jednak prodej nejcennějšího know-how firmy, ale především zásadní zkrácení technologického náskoku, který stále dělí Spojené státy od jejich nepřátel.

Byznys a mír

Motiv ke Clintonovu otevření vojenského komplexu nepřátelskému státu byl dvojí. Prvně šlo o krátkodobý zisk – snaha zachránit mamutí firmu, která po skončení studené války neměla odbyt. Číňané totiž podepsali dohodu, že technologii nepoužijí pro výrobu raket a že ke koupi citlivého technologického zařízení přiberou i 40 letadel MD-90 „Trunkliners“.

Druhým důvodem k uzavření takového obchodu bylo navázání na „mírový“ trend americké zahraniční politiky po úspěších prezidenta Reagana. Demokrat Clinton chtěl být slavný a ještě slavnější než Reagan, který porazil komunismus v Evropě. Jenže zatímco Reagan Rusům otevřeně hrozil „spálenou zemí“, pokud odmítnou jednat a dohody dodržet, Clinton lezl Číňanům do zadku a myslel si, že za to slízne smetanu. Jenomže kdo by hledal v zadku smetanu? Nakonec i celá Clintonova dohoda dočista zmizela ve víru jeho vyšetřování Kongresem, když Monica řekla už dost…

Číňané koupili jen jedno letadlo, technologické zařízení zmizelo ve vojenském závodě „neexistující“ firmy China National Aero Technology Import and Export Corporation (CATIC), firmu McDonnell Douglas zachránila před krachem fúze s Boeingem a hlavně - Číňané získali 13 kusů jedinečných tvarovacích strojů, které umožnily, aby čínská letadla byla rychlejší, měla větší dostup a lepší manévrovatelnost. Odborníci tvrdí, že tímto krokem posunul Clinton Čínu v oblasti vojenského letectví a raketových systémů nejméně o dvacet astronomicky drahých let vojenského vývoje vpřed. Reagan Sověty uzbrojil, Clinton Číňany vyzbrojil. To je ten rozdíl.

Šílená představa o mírovém vyzbrojování komunistické Číny však neskončila u osmiletého vládnutí Clintona. Následná Bushova administrativa sice na tento „pokrokový“ přístup tak úplně nenavázala, neboť se zaobírala především následky 11. září 2001, ale vůči Číně silné vymezená nebyla. Tehdy měly Spojené státy zkrátka jiné starosti.

Naivní Obama

Po nešťastné vládě Clintona a jen o trochu realističtější vládě Bushe přichází na svět politika o dva řády servilnější, která se zajímala o úplně všechno, jen ne o obranu země a ochranu amerických zájmů. Obamova vláda byla z hlediska vojenského tak neuvěřitelně naivní, až zavdávala vzniku mnoha konspiračních teorií o zrádcovství prezidenta Obamy. Jeho nerozhodnost a pasivita posunula fakticky všechny americké nepřátele do pozic, kdy mohli Američanům i beztrestně hrozit útoky a některým i skutečně zaútočit.

„Žádná síla nemůže otřást statusem naší skvělé rodné země a žádná síla nemůže zastavit pokrok čínského lidu a čínského národa,“ hřměl prezident Si Ťin-pching ve slavnostním projevu při příležitosti výročí sedmdesáti let vraždění vlastního lidu. Čínský prezident však ve svých výrocích šel dál, když ve svém projevu řekl, že „ICBM (balistické střely) mohou za 30 minut zasáhnout USA“.

Čína nejenže necítí potřebu maskovat své globální ambice, ale stala se, tedy alespoň navenek, Američanům vyrovnaným partnerem. Za tímto posunem stojí nejen její rychlý rozvoj, ale především neuvážená – lehkomyslná politika Clintona a Obamy. Tyto dvě osoby vlastně smazaly vědeckotechnický náskok, který jako jediný aspekt (zatím) drží Čínu v jejích současných hranicích. A nejedná se jen o segment výzkumný a vojenský, ale také hospodářský a logistický. Udělit svému největšímu vojenskému nepříteli doložku nejvyšších výhod může jen trestuhodný magor. Nebo Clinton… Plán, že Američané budou v suchu a teple obchodovat s akciemi a Číňané všechno vyrobí a levně Američanům prodají, jednoduše vyjít nemohl.

Trumpův obrat

Byl to prezident Trump, který již od roku 2015, kdy ohlásil svou kandidaturu, prohlašoval, že Američané musí především vyrábět – kvalitně, rychle a levně. K tomu potřebují nejnovější technologie, vzdělané a zručné pracovníky a také nízké daně. Plán se postupně rozrůstal v rušení pracovněprávních a ekologistických omezení, podpoře těm, kteří se vrátí se svou čínskou investicí zpět domů, přesvědčování a vyhrožování všem, kteří chtějí v Číně investovat a stavět tam výrobní závody. Trump ještě před svým zvolením věděl, že Čína je nepřítelem a že je nutné Ameriku posílit ve všech směrech a že nejlevnější možností je změnit nevyváženou obchodní bilanci, kdy čínský export do USA násobně převyšoval americký export do Číny. Byla to jedna z mála věcí, ve kterých byl konzistentní a které tvrdil desítky let.

Amerika na prvním místě bylo to heslo, které Trump používal jako všelék pokaždé, kdy nebylo úplně tak jasné, zda je jeho rozhodnutí dobré. „Jak to mohu dělat špatně, když mám Ameriku na prvním místě – všichni ji musíme mít na prvním místě a pak bude Amerika zase jednička,“ říkal, když mu vyčítali, že se paktuje s čínskými komunisty. Jen se snažil s nimi vyjednat lepší obchodní podmínky. Když se mu to nepodařilo, řekl, že Číňanům se nedá věřit, nedrží slovo a že s nimi končí. Jenže Trump nikdy nebude posuzován, zda volil správná slova, bude posuzován za to, zda vyhrocení vztahů s Čínou mohlo být ještě vyhrocenější. Trump nikdy neskrýval svou nedůvěru v čínské komunisty („země, kde lidé nemohou jít, kam je to táhne, tam je něco sakramensky špatně“) a je také podezřelý, že šponování vztahů bylo z jeho strany součást taktiky už od počátku, tedy že se s nimi dohodnout v pozici partnera vlastně nikdy nechtěl (s konkurentem se domluví jen slabší konkurent).

Trump otevřeně podporoval Tchaj-wan, několikrát se před novináři u svých poradců ujišťoval, zda jsou (letadlové) lodě blízko. Trump byl připraven nedat Tchaj-wan Číňanům zadarmo a Číňané mu to uvěřili. Trump veřejně nadával Číňanům za jejich hackerské útoky a vyzýval k tvrdým odvetám. Když se dozvěděl o problémech v Houstonu, nechal zavřít tamní čínský konzulát.

Celé čtyři roky Trump na úvod svých jednání vynesl svého partnera do nebes, ale když nesplnil, na co si podali ruku, udělal z něho nepřítele Ameriky. Světových politiků, kteří si tuto gradaci vztahů s ním užili, bylo hned několik. Upřímnost, se kterou do jednání šel, byla noční můrou jeho poradců a analytiků. Nebyla to však naivita, bylo to přesvědčeni, ke kterému došel při svém podnikání: Ten, kdo nedrží slovo, nemůže mít víc než já – musí mít méně, to je fér.

Postavení Číny se po zakročení Trumpa změnilo, minimálně v očích Američanů. Ti teď vědí, jak se ke komunistům chovat. Nastavenou komunikační rovinu s čínskými komunisty se bude každému prezidentovi, který přijde po Trumpovi, měnit jen těžko. Také kvůli Američanům samotným, kterým zvedl sebevědomí pošramocené neustálými omluvami indiánům, Japoncům, černochům, transsexuálům, počasí, velrybám…

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.