Průběh prezidentského klání ve Spojených státech vytváří hluboké příkopy nejen v americké veřejnosti obecně, ale také uvnitř dvou hlavních politických stran.

V táboře demokratů rozdíl mezi příznivci Hillary Clintonové, jmenované aparátem strany, a senátorem Sandersem, miláčkem levicové omladiny, je nebetyčný a nejspíš uplynou léta, než vnitrostranické rány budou zahojeny.

Nesrovnatelně vyhrocenější je ovšem situace v republikánském táboře, kde kandidatura Donalda Trumpa způsobila opravdové zemětřesení. Neuplyne dne, kdy by se proti němu nepostavila nějaká vlivná skupina spolustraníků: tu republikánští experti, tu bývalý prezidentský kandidát Mitt Romney, tu vlivný senátor McCain.

V případě Trumpovy nominace někteří vyhrožují vystoupením ze strany. Jiní navrhují založení nové konzervativní strany s vlastním kandidátem. Zde jsou jen některé titulky čelních sdělovacích prostředků z posledních dnů.

„Hlavním poraženým volebního superúterý je Velká stará strana“ – to je deník Washington Post v narážce na Trumpovo vítězství. Důležitý zpravodajský portál Politico přisazuje: „Vítejte v občanské válce uvnitř Velké staré strany“.

„Vzrušená debata mezi republikánskými kandidáty prozrazuje prohlubující se rozkol ve straně“ – píše list New York Times se značným potěšením, neboť je pokládán takřka za stranickou tiskovinu Demokratické strany.

Skutečně vzruch kolem Trumpovy kandidatury ohrožuje Republikánskou stranu v jejích existenčních základech? Pouhý pohled na politickou mapu Spojených států prozrazuje, že takový obraz je přáním, jež je otcem myšlenky.

Rozložení sil v americkém Kongresu již dlouho nebylo tak jednoznačné: v obou komorách je nejvíce republikánů od roku 1929. Všechny prognózy se shodují v tom, že udrží většinu v Senátě i po dalších volbách. Strana kontroluje obě dvě komory v zákonodárných sborech 30 států. Mezi státními guvernéry je 31 republikánů a jen 18 demokratů.

Co se týče Donalda Trumpa, je jasné, že právě jeho kandidatura přivedla do volebních místností během primárek rekordní množství voličů – zhruba tolik, kolik dokázal zmobilizovat v roce 2008 Barack Obama mezi demokraty.

Mitt Romney obvinil Donalda Trumpa z mnohočetných hříchů, ať už neprávem, či právem. Leč jedno je neoddiskutovatelné: miliardář udělal z těchto voleb mnohem atraktivnější podívanou, než tomu bylo v kampaních z roku 2008 nebo 2012, které nevybočovaly z průměru.

Jako nikdo jiný dokázal Trump získat na svou stranu i velký počet tradičních voličů demokratů. Velká stará strana by musela definitivně zešílet, kdyby odpudila v průběhu nominací tyto vrstvy nově získaných voličů. Navíc její šance na vítězství v listopadu zdaleka nejsou zanedbatelné.

Hillary Clintonová má četné slabiny, je momentálně vyšetřována FBI kvůli zneužívání úřední elektronické pošty a nedokáže zatím setřást ani vyhlášeného levičáka senátora Bernieho Sanderse. Již delší dobu v celonárodních průzkumech prohrává se špičkovými soupeři.

Mnozí komentátoři doporučují nespokojeným republikánům si to dvakrát rozmyslet, než požádají o zrušení členství na protest proti nominaci Donalda Trumpa.