Zpoza oceánu přišly zprávy o dalších masakrech civilistů. O střelbě Američanů do Američanů. O další z nekonečné řady těžko pochopitelných tragédií, o nichž se nejvíce dozvídáme za informačně chudších podmínek okurkové sezóny anebo při zvýšeném počtu obětí na životech. Tentokrát se nám, cynicky řečeno, obě podmínky sešly, a dostaly se k nám tak i mnohé podrobnosti. Včetně až obřadného lamentu, co se to zase nepředstavitelně obludného stalo a jak se s tím musí konečně něco dělat...

Veliká většina podobně laděných zpráv z USA se k nám skutečně zpravidla nedonese, ale přesto je čitelný fakt, že žádná jiná vyspělá země nestrádá srovnatelným počtem takto laděných atentátů. Uvádí se, že ročně se ve Spojených státech uskuteční kolem patnácti útoků šílených střelců. Což čas od času přiměje i některá naše média středního proudu, aby se ptala, jsou-li Spojené státy skutečně vždy hodné následování. Tak se přece samy sebe začasté prezentují světu.

Vražedné útoky, jež tohle tázání zatím naposled zvedly, se odehrály těsně po sobě v texaském El Pasu a ohijském Daytonu. Suma jimi způsobených ztrát na lidských životech není ještě bohužel, vzhledem k množství kriticky zraněných, zdaleka uzavřena. Stejně důležité, leč spíše ještě důležitější jsou však následné reakce politiků a veřejnosti.

V českém prostředí se k neštěstím vyjadřoval také bývalý velvyslanec v novém světě Petr Kolář, jenž zareagoval s učebnicovou demagogií. Zmínil, že podobné masové ataky známe i z Evropy. Na doložení připomněl hrůzný útok pravicového radikála Anderse Breivika (77 obětí, zejména proti sociálnědemokratické mládeži). Dotkl se i známé mnohonásobné vraždy v restauraci v Uherském Brodě. Ovšem už poněkud zapomněl dodat, že podstatou věci je nesrovnatelná četnost takto laděných skutků v zemi za mořem.

V prostředí supervelmoci se sice s důrazem mluví o „vnitřním terorismu“, ale protiopatření tomu neodpovídají. Vzdor tomu, že Washington kdysi dokonce rozpoutal další „světovou válku“, válku s terorem. O atmosféře oslavy násilí nebo hodnocení člověka jen dle společenských úspěchů se už proto mluví o řád méně.

Mediálnímu pokrytí podobných událostí vévodí představa, že pachatelé jsou duševně choré bestie, osamělí šílenci – a tečka. Užívá se srovnání s přírodními katastrofami, jako je dejme tomu hurikán. Každý spořádaný občan by měl být tudíž obezřetný, bdělý a připravený (vážně míněna byla vize vyzbrojení pedagogických pracovníků!), ale v podstatě smířený se stavem věcí. Dokonce i takový pokrokář, jakým se zprvu jevil prezident Obama, „své drahé Američany“ vyzýval, aby se smířili se stavem věcí. Včetně až příliš snadné dostupnosti vysoce účinných zbraní či příležitostí k jejich zneužití.

Nechci říci, že by se v minulosti Spojených států amerických například nevyskytovaly četné pokusy efektivněji regulovat přístup k palným zbraním. Ovšem většina vyzněla do ztracena, případně byla následně opouštěna. Jaký to má důvod? Snadný přístup k (výkonným) smrtícím nástrojům je významné politikum. Kult zbraní vyplývá již z tamější ústavy s jejími dodatky, v níž se zračí revoluční počátky nezávislosti třinácti amerických kolonií. Stejně jako hluboce zakořeněná nedůvěra obyvatel vůči veřejné moci, proti jejímuž případnému zneužití by se měl mít svobodný člověk právo bránit odpovídajícími prostředky.

Slavnou tradici miličních oddílů odporu, „minutemanů“, využívají ke svému prospěchu různé zájmové skupiny. Nejproslulejší je asi Národní střelecká asociace (NRA), co díky ohromným ziskům uplácí, opravuji, sponzoruje veškeré relevantní politické kruhy. Samozřejmě za tím účelem, aby opatření proti volnému prodeji produkce zbrojovek přišla vniveč. Tradiční strany a jejich představitelé jsou obvykle závislí na donátorství a tím je prakticky garantováno i následné mlácení prázdné slámy na téma restrikce. Bez ohledu na neštěstí, jimž se možná dalo předejít. Neměnná konstelace ostatně přispívá i k dalšímu rozvoji specializovaného obchodu – k protismyslnému nakupování neprůstřelných školních brašen nebo dalších „taktických“ pomůcek pro žactvo.

Stejně bezzubě jako jeho nemilovaný předchůdce v úřadu bude nesporně jednat i Donald Trump. Není sice bezprostředně závislý na finančních tocích od donorů, ale bez podpory republikánů, tradičních partnerů NRA, se při obhajobě křesla hlavy státu neobejde. Kampaň již pomalu začíná (probíhají prezidentské primárky), a tak si nemůže dovolit oslabovat finanční možnosti svých podporovatelů. I kdyby mu nakrásně mnozí vyčítali, že je to on sám, kdo ve společnosti stupňuje atmosféru nenávisti. Podhoubí vnitřního terorismu.

Obdobný článek publikovala minulý týden MF Dnes