I když sám americký prezident ve své poslední zprávě o stavu Unie popsal své vnitro a zahraničněpolitické dědictví převážně v kladných tónech, polemika o něm v americkém tisku pokračuje.

„Trump a Bernie jsou přímým důsledkem Obamova prezidentování,“ píše v deníku Wall Street Journal známý komentátor Daniel Henninger. Podle jeho názoru republikán Donald Trump a demokrat Bernie Sanders – reprezentanti extrémních křídel svých stran – jsou výplodem Obamovy činnosti a znakem nespokojenosti Američanů se svou politickou třídou.

Experti agentury Bloomberg mají za to, že o zahraničněpolitickém dědictví Obamy bude rozhodovat Írán a televize CNN se domnívá, že reforma zdravotnictví coby hlavní výsledek Obamovy vlády může být zrušena v případě zvolení republikánského prezidenta.

Deník New York Times poznamenává, že ať už osud Obamových novot dopadne jakkoli, bude s jeho jménem spojeno jediné prvenství, a to, že byl prvním prezidentem afroamerického původu.

Známý politolog Arch Paddington uznává, že zpráva o stavu Unie byla pokusem prezidenta prezentovat své dědictví jako nepřetržitý sled úspěchů.

Na otázku, zda se prezidentovi podařilo splnit naděje, které byly do něho vkládány před sedmi lety, Arch Paddington odpovídá: „Podařilo se mu uskutečnit některé reformy, které ovlivní budoucnost americké společnosti. Celkově se však Barack Obama ukázal být slabším politikem, než se očekávalo. Je příznačné, že důvěra Američanů ve vlastní vládu zůstává dnes zhruba na stejně nízké úrovni jako v posledních měsících vlády George Bushe mladšího, kolem 45 procent.

Když Obama vstoupil do Bílého domu, vládě důvěřovalo 61 procent dotázaných. Prezident, který vyhrál volby pod heslem Sjednocení společnosti, ve své výroční zprávě uznává, že společnost je nyní rozpolcená jako nikdy předtím. Chyba není jen v odporu republikánů, ale také v tom, že Obama se nikdy nesnažil hledat spojence k nalezení kompromisu,“ míní Arch Paddington.

Za rozhodující pokládá americký politolog zásadní snahu prezidenta snížit úlohu Spojených států coby vedoucí síly na mezinárodní scéně. Zatím ještě nevíme, jaké budou dlouhodobé důsledky této strategie – to se projeví nejdříve za 5–10 let.

Tak jako většina pozorovatelů Arch Paddington zastává názor, že svou izolacionistickou politikou Barack Obama otevřel dveře takovým republikánským postavám, jako jsou Donald Trump a Ted Cruz, kteří prosazují snížení americké přítomnosti ve světě.

V článku Obama se snaží připomenout zemi nutnost optimismu New York Times píše: „Optimismus je jistě dobrá věc, ale v případě Obamy jsou to prázdná slova, protože vůbec nevysvětlil, proč by Američané měli nyní být optimističtí. Snažil se dokázat pouze, že to nebyl on, ale nějací jiní nejmenovaní zloduchové, kteří mohou za to, že ve společnosti a v Kongresu panuje tak vysoká podrážděnost a vzájemná nevraživost jako nyní.“