Kmenová zmrtvýchvstání

Tak jako lze vydělat na pozitivní diskriminaci (Affirmative Action) tvrzením o jednom kádrově správném dědečkovi, teď se naskytly báječné příležitosti prezentovat virtuální kmeny jako nástroje k tuze reálnému bohatství.

Krásný příklad (Time, 16.12.02): Černoška Maryann Martin, vyrostlá v Los Angeles, se ve věku 22 let dozvěděla, že její matka byla vlastně poslední mohykánka skupinky Augustine Band of Cahuilla Mission Indians. (Band ve smyslu „banda, tlupa“.)

Správně začenichala, obrátila se na Washington a BIA vystavil certifikát, že ona spolu dvěma mladšími bratry jsou kmen. Ano, kmen, a dveře k bohatství tím otevřeny dokořán. Trio šťastlivců odjelo s maringotkou do pouště na někdejší, dávno již neobydlenou rezervaci, ale v blízkosti superluxusní enklávy Palm Springs. V roce 1994 kmen tří byl zredukován na kmen jednoho, jedné, poněvadž z obou bratrů se staly mrtvoly po přestřelce v Los Angeles. Přeživší sestra od federální vlády inkasovala víc než milion dolarů podpory na ubytování, výlohy ekologické povahy a na kmenovou samosprávu.

Deaktivované, vyhynulé, mrtvé kmeny zázračně ožívají. Nejlíp známé je zmrtvýchvstání kmene Mashantucket Pequots ve státě Connecticut, souseda New Yorku. Dnešní údajní soukmenovci nikdy spolu v rezervaci nežili a z počtu necelých 200 v roce 1991 se za jedno desetiletí rozmnožili na 677. A teď jim patří Foxwood Resort and Casino, to naprosto největší na světě, kolos o 17 poschodích, přitahující denně 50.000 návštěvníků. Zaměstnává 10.000 lidí, jeho roční obrat dosahuje 1,1 miliardy dolarů a je též největším zdrojem příjmu pro stát.

Výtečně též prosperuje 100 příslušníků kmene Table Mountain Rancheria. Každý člen měsíčně inkasuje 15.000 dolarů a na Thanksgiving Day (Den díkůvzdání, že bledé tváře přijely na tento kontinent - a teď jsou zdrojem takové prosperity) a teď v roce 2002 každý obdržel extra výslužku 200.000 dolarů, čistého, nezdaněného, samozřejmě.

Kasina si již zřídila polovina všech kmenů a pseudokmenů. Ten největší indiánský národ Navajo ale z náboženských důvodů něco takového nedovoluje. Velké zisky plynou jen do 39 kasin – 8,4 miliard ročně. Pouhých 13 % kasin tak přijde k dvěma třetinám všech příjmů. Převládají notné disproporce: tři státy (Connecticut, Kalifornie, Florida) s pouhými 3 % všeho indiánského obyvatelstva inkasují 44 % všeho příjmu kasin (což pak přijde na 100.000 dolarů na osobu), kdežto pět států, kde žije polovina všech Indiánů (Montana, Nevada, Oklahoma, obě Dakoty) dostane necelá 3 % peněz.

Čím méně kmenových podílníků, tím ovšem větší je podíl na osobu. V kalifornském minikmenu San Samuel Band of Mission Indians to ročně vynáší téměř milion dolarů (900.000) na osobu, kdežto v kmeni Seminole na Floridě s ročním ziskem 216 milionů si každý z jeho 2.800 členů přijde na necelé dvě tisícovky. Je tedy v zájmu podílníků-družstevníků své řady nerozšiřovat a o tom rozhodují náčelníci, koho mezi sebe vpustí, kdo se z nuzáka stane okamžitým boháčem. Nestávají se jimi například v rezervaci Pine Ridge příslušníci národa Siouxů z větve Oglala, potomci legendárního bojovníka jménem Crazy Horse. Jejich nezaměstnanost dosahuje 88 procent, přežívají z vládních podpor už po šest generací.

V roce 2001 celkem 290 kasin v 28 státech mělo příjem 12,7 miliard.

V témže roce 2001 federální vláda vyplatila Indiánům podporu ve výši 9,4 miliard. Washingtonem poskytovaná štědrost nepomáhá odstraňovat tyto nehorázné disproporce, ale naopak je zvětšuje, neboť čím menší počet obdarovávaných, tím víc peněz dostanou. Zde jsou údaje: Onen početný (260.000) národ Navajo bez kasin - roční podpora 900 dolarů na osobu. Dřív již rovněž zmínění Oglala Siouxové (41.000) – 168 dolarů, ještě míň (154) pobírá v Severní Dakotě 28.000 příslušníků kmene Turle Mountain Chippewa. Porovnejme s kmenem Miccosukee na Floridě (členů 400) inkasujícím 2.858 dolarů a s miniskupinkou (44 členů) Rumsey Band of Winton Indians v Kalifornii provozující kasino s ročním obratem 150 milionů a vládní výplata tam je ve výši 4.457 dolarů.

Na rozdíl od zkušenosti v Africe, kde černoši docela rádi prodávali své domorodé bratry do otroctví, nic podobného se nepovedlo s americkými Indiány, ač tehdy někteří běloši měli značný zájem o takové transakce. Porovnáním se současnými, někdy i nehoráznými kontrasty, outsider je sváděn k názoru, že někdejší rasová solidarita věru neodolala náporu zlatého telete. Nezřídka vznášená doporučení aspoň trošku se podělit s méně šťastnými bratry ti hodně bohatí odmítají se slovem entitlement – právo, oprávnění, že to není jejich věc, ale výlučná odpovědnost federální vlády se postarat, aby všem potomkům původního obyvatelstva se vedlo náramně.

Mít tedy nárok, práva, ale vůbec žádné povinnosti. Nabízí se pak otázka, kam se v souvislosti s takovým uvažováním poděla ona suverenita, imunita, soběstačná existence indiánských národů. Odpovědí nám bude odkaz na historickou vinu, předky zaviněná příkoří a jen těžko lze najít pokrokové, politicky korektní individuum, které by nesouhlasilo. Ale víc než takové jejich sadomasochistické slasti platí realita všední dnů – peníze, hodně peněz a tím i prosazování vlivu, uplatňováním moci.

Bude pokračováno.