Kdykoliv hledá Američan exil a politickou podporu u levicových či autoritativních režimů, soudím na hlubokou naivitu nebo duševní poruchu. Edward Snowden mi ze začátku tak připadal, ale po jeho vánoční zdravici mám dojem, že ten člověk patří mezi těch pár exulantů, kteří skutečně považují Spojené státy za Velkého Satana.

Co provedl? Asi tři měsíce měl coby zaměstnanec soukromé firmy pracující na státních zakázkách povolení k přístupu k tajeným informacím. Množství tajných informací zcizil, dal k dispozici tisku a opustil USA hledat ochranu v rudé Číně a posléze v Putinově Rusku. (Udělat to vládám obou zmíněných zemí, byl by on a jeho blízcí už půl roku nezvěstní a na otázky médií, co se stalo, by vládní mluvčí krčili rameny - "ni slůcha, ni důcha").

Americká vláda, zákonodárci, justice a média místo toho vedou veřejnou debatu na téma jestli coby zbývající supervelmoc má USA něco takového jako sběr informací o spojencích a protivnících vůbec dělat.

Zastánci toho, co Snowden udělal (jsou i na pravici), tvrdí, že NSA, rozvědka, která analyzuje elektronické komunikace, vědomě překročila zákonnou hranici toho, co je veřejné a co je privátní, a tato ostuda povede k její přestavbě a obrození. Jeho kritikové soudí, že Snowden je zrádce, který těžce poškodil schopnosti amerických rozvědek chránit občany Spojených států a legitimní zájmy jejich země (což není v blížící se éře kapesních nukleárních náloží, privátních dronů a "asymetrického" ohrožování civilizovaných zemí bandami fanatiků malý úkol).

Debata se točí kolem dvou hlavních bodů:

a) NSA porušila ústavu sledováním telefonních a datových komunikací amerických občanů (čtvrtý dodatek - bezpečnost soukromí vůči neopodstatněné úřední prohlídce)

b) NSA špehovala členy cizích vlád.

K prvnímu bodu se nedávno vyjádřil federální sudí Richard Leon rozhodnutím že sledování elektronického provozu "může" být neústavní. Jestli má ale soud řízený soudcem Leonem pravomoc rozhodovat o této věci, je sporné, a do dnešního data rozhodlo 15 ostatních soudců v 35 podobných případech ve prospěch NSA.

Klíč je v tom, že záznam, že benzínová pumpa ve státě Nebraska volala 14 dní dvakrát denně tabáčnictví v Mogadišu, spadá pod "hromadný údaj" - tzv. "metadata". To považuje americká justice za informaci ne veřejnou, ale zároveň ne za úplně privátní; neidentifikuje osoby a nezaznamenává obsah hovorů. Americký Nejvyšší soud rozhodl v roce 1974, že vládní agentury pro sběr "metadat" soudní povolení nepotřebují.

Proč by měli mít v této věci členové cizích vlád stejnou ochranu jako američtí občané, kritikové NSA nevysvětlují. Líbí se mi komentář, který napsala Alena First v diskusi k článku na toto téma na blogu Františka Matějky: "Bývalý vysoký důstojník Mosadu celou aféru Snowden shrnul do jedné lapidární věty: ... vy odposlouchávate nás, my odposloucháváme vás. My ale nemáme tak ukecané techniky..."

Ve své vánoční zdravici Snowden řekl, že americká vláda "sleduje vše, co děláme" - což je nesmysl a věc nemožná. Dále řekl, že "děti, které dnes vyrůstají, nikdy nepoznají, co to je mít vlastní, soukromý prožitek - myšlenku nikde nezaznamenanou a nerozebranou" - další nesmysl. Jeho tvrzení, že americká vláda dělá to, co předpověděl George Orwell, svědčí jen o tom že jeho věci buď nečetl, anebo nepochopil. Co má s ochranou soukromí dělat americká politika na Blízkém východě nebo věznice na Guantanamo, také neobjasnil.

Pomáhá Snowden (a jeho příznivci) věci občanských svobod? Podle mne pomáhá hlavně tzv. pokrokovým silám bojujícím proti americkému imperialismu, vykořisťování člověka člověkem, nezkrocenému kapitalismu a nezdravému individualismu.

Nobelova cena míru mu zatím unikla, ačkoliv jeden švédský sociolog ho už stačil navrhnout. Proč mu tedy nedat Mezinárodní Leninovu cenu míru? Pro řadu z těch, pro které je Snowden hrdina, bývala Mеждународная Ленинская премия мира (do roku 1956 Mezinárodní Stalinova cena za posilování míru mezi lidmi) ve světě prestižní. Jejím posledním laureátem byl Nelson Mandela a dostaly ji i tak mírotvorné a mimořádné figury jako gen. Ludvík Svoboda, Prof. PhDr. ThDr. Josef Lukl Hromádka, Angela Davis, Jánoš Kadar nebo Fidél Castro.

Cena sice zanikla se Sovětským svazem, ale nepochybuji, že pro presidenta, jakým je Vladimír Putin by bylo její vzkříšení maličkostí (spolu s ostatními relikviemi té éry).

www.oamerice.com