28.3.2024 | Svátek má Soňa


USA: Smutek po volbách

10.11.2020

Je mi smutno za tuto zem, která mne přijala, když jsem byl na dně, a která je po čtyřicet let mým domovem. Je mi smutno, že se politická propast mezi dvěma zcela protichůdnými společenskými koncepcemi přelévá nejen do občanského, ale i do rodinného soužití. Už zase soused nehovoří se sousedem, bratr ignoruje bratra. Jako by se vracel duch dekády 1860. Tyto volby s bezprecedenčním vlivem mizerně zabezpečené korespondenční volby na dlouhou dobu podlomily důvěru velmi podstatné části občanů v onu tak hrdě prezentovanou výjimečnost amerického společenského zřízení.

Přes 100 milionů odevzdaných korespondenčních hlasů je podle mne výsledkem záměrně šířené paniky z viru covid-19, které skutečně tvořivě využili strategové Demokratické strany, neboť jim bylo jasné, že tak dostanou k volbám i tu línou část voličstva, která by se neobtěžovala stát ve frontě před volebními místnostmi a která za příslib dalšího stimulačního balíku jim ráda odevzdá hlas. Za druhé jim bylo jasné, že manipulace s odevzdanými hlasy bude jednodušší a hůř odhalitelná. V některých státech byly volební lístky rozeslány všem občanům z minulých volebních seznamů z roku 2016. Pokud nikdo z příbuzných nebo třeba z radnice neoznámí úředníkovi majícímu na starosti seznamy úmrtí voliče, figuruje tam jeho jméno třeba několik let. Problém těchto mrtvých duší je notoricky znám a dokud byly výsledky voleb rozdílné v řádech několika procent, byl vliv volících nebožtíků zanedbatelný, ale v okamžiku, kdy jde o stovky hlasů, začíná to být problém, který nelze ignorovat. Dalším vážným problémem bylo nedostatečné ověřování totožnosti, podpisů a adres voličů. Když volíte korespondenčně a pak se rozhodnete volit osobně, ruší se tím váš korespondenční hlas. Pokud si s tím dá někdo práci to ověřit, když to ve volební místnosti neoznámíte. Na vyjmenování možností jak obejít zákon by tato stránka nestačila.

Touto dobou podává vedoucí teamu Trumpových právníků na 60 žalob u nejvyšších soudů ve státech s problematickými výsledky (podle presidenta Trumpa) pro porušení volebního zákona. Ten je pro všechny státy USA stejný a závazný, ovšem bývá v jednotlivých státech interpretován poněkud rozdílně. Pokud nerozhodnou tyto soudy podle litery zákona, budou žaloby postoupeny Nejvyššímu federálnímu soudu. Může se stát, že se potvrzení výsledků voleb hned tak nedočkáme.

Osobně si myslím, že je rozhodnuto, protože Joea Bidena zvolila presidentem media a jako presidenta ho - až na TV stanici Newsmax a konservativní rozhlasové pořady - národu představují a nejsem si jist, zda soudci najdou dost odvahy tento mediální obraz narušit. Nikoho, kromě těch, kdo ještě věří, že by Trumpův tábor mohl výsledky zvrátit, nezajímá, že až do 14. prosince, kdy se k formální volbě presidenta sejdou volitelé, je Donald Trump stále presidentem a nemusí odnikud odstoupit ani nikomu gratulovat.

Je zvykem, že když poražený svou porážku uzná a přijme, je nastupující kandidát prohlášen medii za “president - elect”, předzvoleného presidenta. Tentokrát si media protizákonně pospíšila vyhlásit Joea Bidena tím předzvoleným. Očekávám nákladnou a ve výsledku hořkou právní bitvu, na níž vydělají jen právníci a národ morálně prodělá. Nejvíce utrpí víra v základní kámen americké společnosti - v neomylnou platnost ústavy.

Myslím si, že Trump částečně vyhraje a hlasy došlé po uzavření volebních místností v jednotlivých státech budou zneplatněny. Ale zároveň si myslím, že třeba v Pensylvánii jich nebude tolik, aby to změnilo výsledek voleb. Nezapomeňme, že se stále ještě dopočítávají hlasy v Severní Karolině, Georgii a také ve státech, kde už Biden jasně zvítězil (Nevada).

Bidenův “přechodový” team už připravuje základní změny americké politiky, které president údajně podepíše hned první den v Oválné pracovně. Údajně okamžitě zažádá a znovupřijetí USA do WHO (Světová zdravotnická organizace), kterou Trump obvinil, že jde na ruku Číně. Daleko katastrofálnější krok pro americké hospodářství bude znamenat slavnostní návrat do konglomerátu snílků Pařížských dohod a převzetí pochodně pokroku v boji s klimatickou změnou.

Na tento problém mám vyhraněný osobní názor: že je to zelené šílenství. Sleduji ho od pověstného vyjádření Římského klubu začátkem sedmdesátých let, kdy tito renomovaní vědci oznámili nástup nové doby ledové zároveň s vyčerpáním zásob ropy a navrhovali taková opatření jako zasypat oba póly sazemi, a změnit tak albedo. Od té doby mám ke všem těmto věrozvěstům nedůvěru. Pokud se Biden ještě rozhodne omezit zastavit geologické průzkumy na federálních územích, znevýhodnit frakování, jehož zásluhou jsou USA zcela energeticky nezávislé, omezí těžbu fosilních paliv, bude na malér rychle zaděláno. Cena energií opět stoupne. U benzinu čekám o takových 40 %. Od toho se budou odvíjet i náklady v průmyslu, dopravě a domácnostech.

Výrazné změny očekávám v zahraniční politice směrem k přizpůsobení se evropskému appeasementu vůči ilegální imigraci. Přiznání občanství 13 milionům ilegálů zaručí Demokratické straně dostatek hlasů, aby se už republikáni nikdy nedostali ke kontrole Sněmovny reprezentantů. Vztah k pohrobkům SSSR bude záležet na tom, jak rychle se Bidenovi podaří zamést pod koberec korupční aféry jeho rodiny s Ukrajinou, Čínou a Ruskem Je známo, byť hlavní media to ignorují, že Hunter Biden obdržel za jakési služby od manželky bývalého starosty Moskvy tři miliony dolarů. Takže očekávám, že zahraniční politika USA se částečně stane rodinným byznysem Bidenů, podobně jako byla rodinným podnikem Clintonových.

Nesmíme ještě zapomenout na Blízký východ, kde byl doposud Trump úspěšný. Přestěhovat americkou ambasádu zpět do Tel Avivu se Bidenovi asi už nepodaří, ale o obnovu jakési mírové pseudonukleární smlouvy s Iránem se zřejmě pokusí. Biden by mohl opět vstřícně uvolnit obchodní vztahy s Čínou (včetně tolerování čínských krádeží intelektuálního vlastnictví z USA), aby vycpal narůstající dluh v národním rozpočtu.

Biden už také prohlásil, že zruší Trumpovo snížení daní. On sice tvrdí, že zvýší daně jen těm občanům s příjmem nad 400 000 dolarů ročně, ale myslím si, že jeho daňová reforma postihne všechny s příjmem nad 40 000 dolarů ročně. Daleko horší dopad bude mít ohlášené zvýšení korporátních daní z 21 % na nějakých 28 – 29 %. Výsledkem bude, že společnosti, které se začaly vracet do daňově přijatelných Spojených států, zase odejdou. Následkem bude návrat nezaměstnanosti k obamovským 8 % - v nejlepším případě. A pochopitelně nejvíc si budou mnout ruce čínští korporátní komunisté. Pokud by Biden ještě více zestátnil zdravotní pojištění, rozletí se navíc inflace. Jinak to není možné ufinancovat. Prostě stát nemůže suplovat ani mikromanažerovat ekonomiku. Ta je naštěstí v USA tak silná, že se ji za čtyři roky nepodaří zruinovat natolik, aby Američané stáli ve frontách na toaletní papír.

Jak dnes vidím budoucnost politické scény? Netvrdím, že časem změním názor, ale teď to moc růžově nevypadá, přestože jsem ještě mírným optimistou. Rostoucí rozkol mezi tradičním politickým establishmentem obou stran a nastupující generací politicky aktivních občanů se ještě prohloubí. Problémem republikánů je silná vrstva “nevertrumpers”, protitrumpovců, zatímco u demokratů je to nástup sociálních utopistů, majitelů veškerých pravd a zastánců ideologie, že všemoudrý stát ví, co je pro občana dobré, lépe než občan sám. Lidé jako Alexandria Occasio-Cortez, Ilhan Omar (tyto dvě osoby byly právě znovuzvoleny) získávají u demokratů silné pozice. Když k nim připočteme postpubertální fanoušky Bernieho Sanderse, vyrůstá tady nezanedbatelná síla. Podle mne k vnitrostranické srážce mezi tradiční nomenklaturou reprezentovanou Pelosiovou a Schumerem musí nevyhnutelně dojít. Nemyslím si, že to bude hned. Jak se do tohoto hnutí integrují Antifa a Black Lives Matter s jejich trockisticko-anarchistickou ideologií, nedovedu předpovědět. Pokud by šlo jen o BLM, dopadli by asi podobně jako militantní Black Panthers koncem šedesátých let, ale ve spojení s Antifou a Sandersovými snílky to je daleko silnější hnutí s větším - a ničivějším - společenským záběrem.

K republikánům začínají, hlavně díky Trumpvi, inklinovat ve větší míře Hispánci - nejrychleji rostoucí segment populace USA - a také černošští intelektuálové. Pokud si republikáni udrží trend a budou stále přitažliví pro Američany vyznávající tradiční individualistickou zodpovědnost občana za sebe a komunitní za společnost, může se Republikánská strana opět stát kompaktní a méně rozpolcenou s nadějí, že převezme otěže společnosti. V cestě má jedinou a velice vážnou překážku. Nesmí se stát, aby Demokratická strana získala většinu v obou komorách Kongresu a tím i moc změnit ústavu ve prospěch své etatistické vize. To by byla pro Ameriku, a podle mne i pro svět, tragedie srovnatelná se zánikem Říma.