Zdá se, že ve svém odhodlání zle potrestat syrskou vládu za nasazení chemických zbraní proti vlastnímu obyvatelstvu je prezident Obama značně osamocen. Je osamocen ve světě, kde pro případný letecký úder jen těžce shání spojence, a je osamocen také na domácí půdě, kde značná část amerických zákonodárců není příliš nakloněna vidině nové války na Blízkém východě.

Když se Obama vrátil s nepořízenou z Petrohradu, kde se konal summit Velké dvacítky, určitě dostal na svůj mobil nepříjemnou zprávu o tom, že podle výsledku společné dotazovací akce agentury Associated Press a deníku The Washington Post, většina Sněmovny reprezentantů hodlá hlasovat proti rezoluci schvalující silovou operaci v Sýrii. Na základě analýzy prohlášení všech 433 členů dolní komory Kongresu zjistili experti, že se více než polovina z nich buďto vyjádřila jednoznačně proti takovému úderu, anebo ho odmítla jasně podpořit. Bílý dům oznámil, že příští týden zahájí Obama mediální ofenzívu ve snaze přesvědčit americkou veřejnost a zejména zákonodárce o nutnosti zásahu v Sýrii. Vládní činitelé jsou prý připraveni setkat se s každým kongresmanem mezi čtyřma očima a seznámit ho s utajovanými zpravodajskými údaji, aby rozptýlili jeho pochybnosti.

Vůdkyně demokratické menšiny ve Sněmovně reprezentantů Nancy Pelosiová ujistila vládu, že všichni členové její frakce podpoří Obamův záměr jako jeden muž. Avšak republikánská frakce žádné záruky poskytovat nehodlá. Agentura Associated Press odhaduje, že zatím 148 republikánů má v úmyslu hlasovat proti a jen 9 pro schvalující rezoluci. Zčásti odmítavý postoj republikánů odráží izolacionistické nálady mezi nimi vcelku běžné, ale především se v jejich postoji zračí hluboká nedůvěra vůči prezidentovi a jeho schopnosti dotáhnout vojenskou operaci ke zdárnému konci. Republikáni, jak poznamenávají komentátoři, zpochybňují samotnou motivaci Obamových činů a mají za to, že vláda nedokáže moudře využít dost rozsáhlé pravomoci, které jim taková rezoluce poskytne.

Mnozí se na vysvětlenou svého postoje odvolávají na celkové výsledky Obamovy zahraniční politiky. Ministr zahraničí John Kerry s velkým citovým nasazením přesvědčuje zákonodárce o nezbytnosti vojenské operace, jejímž cílem není nic jiného než oslabení vojenského potenciálu syrského režimu. Avšak v prohlášeních samotného Obamy jsou slyšet jiné podtóny. Jeho výroky zanechávají dojem, že to nejsou Spojené státy, ale mezinárodní společenství, kdo takový zásah po něm požaduje. Minulou středu kupříkladu prohlásil, že to nebyl on, kdo vytyčil "červenou čáru", po jejímž překročení bude následovat odveta, nýbrž zbytek světa.

Taková prohlášení nemohou vyvolat nadšení mezi republikánskými poslanci, kteří nechápou, proč by Američané měli svými životy hájit neurčité zájmy mezinárodního společenství. Mnozí američtí komentátoři dokonce vyslovují domněnku, že prezident Obama svůj rozhodný postoj pouze předstírá a ve skutečnosti nebude příliš zdrcen, pokud nedostane od Kongresu zelenou. Nedělat nic je vlastně to, co prezident Obama umí nejlíp. Deník The Christian Science Monitor si klade otázku, co se stane, když Kongres odmítne zásahu požehnat? Na přímou otázku prezident odpověděl vyhýbavě, avšak zástupce poradce pro národní bezpečnost Tony Blinken v rozhlasovém interview jednoznačně vyloučil, že by prezident mohl jednat bez podpory Kongresu. Řekl doslova: "Prezident nemá ani chuť ani úmysl jednat na vlastní pěst." Některé argumenty Obamova týmu jsou vpravdě kuriózní – kupříkladu anonymní zdroj z Bílého domu sdělil deníku The New York Times, že Barack Obama se obává impeachmentu, pokud rozkáže zahájit operaci bez schválení Kongresu a bude raději volit nicnedělání. Deník The Christian Science Monitor zasazuje Obamovo chování do kontextu možné kontroverze kolem íránského jaderného programu. "Zachová se prezident v případě konfliktu s Íránem stejně rozpačitě jako nyní?" – uvažuje deník.

Prezidentovi Baracku Obamovi kdysi značně pomohla do Bílého domu nesmiřitelná kritika Bushova zásahu v Iráku. Dnes na vlastní kůži poznává, zač je loket prezidentských povinností v reálném světě. K paradoxům tohoto poznání patří skutečnost, že včerejší "holubička míru" nyní přesvědčuje republikánské jestřáby, aby podpořili další válku.