Je americký seznam ruských oligarchů víc, než jen „kdo je kdo“ v ruském byznysu?

Tak, jak nařídil Kongres, k poslednímu lednu americké ministerstvo financí zveřejnilo seznam ruských oligarchů s majetkem přes miliardu dolarů a nejvyšších funkcionářů ruského státu. Publikace seznamu vyvolala více otázek, než poskytla odpovědí.

Čistě teoreticky měl seznam znamenat uvalení nových sankcí na kremelskou věrchušku a její finanční obsluhu. Hrozba potrestání se zdála být tak neodvratná, že mnozí ruští miliardáři již najali americké právníky a lobbisty, aby zachránili aspoň něco ze svých zmražených majetků. I když dlouho očekávaný seznam byl zveřejněn uprostřed noci, nezpůsobil nic kromě velké úlevy – ruští oligarchové dospěli k názoru, že je pouhou formalitou, za níž nebudou následovat žádné činy.

Na obou stranách oceánu převládal názor, že hora porodila myš a že celý seznam není víc, než „kdo je kdo“ v ruském byznysu. Někteří, jako expert Atlantické rady ve Washingtonu Anders Aslund, doprovodili událost emotivním komentářem, že skutečný seznam byl na poslední chvíli nahrazen padělkem, který profesionála uráží.

Ve Washingtonu kolují fámy, že vedle veřejného existuje také utajený seznam ruských úředníků, na jehož základě budou vyhlášeny budoucí přísné sankce. Ministr financí Steven Mnuchin osobně ujistil kongresmany, že takové protikremelské sankce jsou nyní připravovány.

Historka zatím zůstává neprůhledná a stává se živnou půdou pro nejrůznější dohady. Bývalý pomocník ministra zahraničí Spojených států David Kramer je přesvědčen, že musí existovat utajená verze „kremelského seznamu“ opatřená přesnými údaji o zdrojích příjmů a aktivech dotyčných Rusů. Kramer se domnívá, že Bílý dům promeškal možnost vyslat Moskvě vážné varování a způsobit v mocenských kruzích dodatečný rozkol u vědomí toho, že blízkost k Putinovi je může přijít draho.

Bílý dům otupil ostří svého kroku prohlášením, že samotná hrozba sankcí už má na Kreml brzdící účinek. Problém ovšem nebyl v tom, aby Spojené státy zabrzdily aktivity Putinova režimu, nýbrž potrestání těch, kdo spolupracují s ruskou státní mocí zasahující do volebních procesů v jiných zemích.

David Kramer se odvolává na vlastní zkušenost s tvorbou tzv. Magnitského seznamu. Tehdy spolupracovníci Kongresu vygenerovali asi 250 jmen, avšak v závěrečném seznamu nebylo víc než 50 jmenovitých položek. Zmražení nebo konfiskace amerických aktiv se musí zakládat na tak zevrubné přípravě, aby nebyly napadnutelné v průběhu soudního procesu. Co se týče vydání nebo nevydání vstupních víz, pak má ministerstvo zahraničí v této otázce volnou ruku i nyní.

Americká strana není povinna vysvětlovat důvody svého jednání. Zrovna v minulých dnech Washington navštívili šéfové ruské vnější a vojenské rozvědky Naryškin a Bortnikov. Zatímco Naryškin spadá pod působnost amerických sankcí, šéf FSB Bortnikov se ani nyní nedostal na seznam osob podléhajících možným sankcím. To vyvolává podezřením, že americká administrativa vede s Kremlem poměrně složitou politickou hru a stále má v rukávu silné trumfy, domnívá se David Kramer.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus