Generál Herbert „H.R.“ Raymond McMaster (54), nový Asistent prezidenta USA pro národní bezpečnost, uveřejnil svoji nejznámější knihu nazvanou Deriliction of Duty v roce 1997. Obvinil v ní náčelníky armádních štábů, že ve válce ve Vietnamu zradili obyčejné vojáky, za jejichž životy byli odpovědní, a že znectili sami sebe a své povolání. Veřejnost jeho názory přivítala, armádní velení se k nim nevyjádřilo

Poté, co McMaster byl potřetí čekatelem na třetí hvězdičku a potřetí byl přeskočen, rozbřesklo se mu, zařadil se a obrodil. Z rebela se stal poslušný voják. Mezitím se už vyznamenal v poli v Afghánistánu a v Iráku. Byl konečně povýšen.

Než byl vysvěcen a pomazán na poradce prezidenta pro národní bezpečnost, řídil armádní středisko pro studium budoucích válek. V této funkci podal loni v dubnu svědeckou výpověď o stavu a bojové připravenosti amerických pozemních sil před kongresním výborem pro armádu, jemuž předsedá republikánský senátor John McCain. Prohlásil, že výzbroj americké armády silně zaostává za jinými mocnostmi, jmenovitě Ruskem. Například „bojová vozidla Bradley a tanky Abrahams budou brzy zastaralé... ale zůstanou v armádním inventáři ještě 50 až 70 let.“ Dodal, že Amerika je pozadu také ve vývoji a bojovém využití dronů.

Generálplukovník McMaster bude vrchním rozvědčíkem a bdícím, nikdy spícím okem prezidenta Trumpa. Má v popisu práce šeptat mu do ucha zčerstva všechny důležité události, veřejné i tajné, k nimž ve světě dojde a které mohou ovlivnit bezpečnost a zájmy Spojených států. Jeho vliv na bezpečnostní a zahraniční politiku může být klíčový.

Pár McMasterových nedávných výroků pootvírá škvírku do jeho štábního uvažování:

„Myslím si, že co mohlo být tečkou za obdobím studené války, je ruská invaze Ukrajiny a obsazení Krymu. To byl... vlastně nebyl nový počin v oblasti ruské rozpínavosti. Myslím, že byste se museli vrátit zpět k roku 2007, kdy Rusko zaútočilo na baltské státy hospodářsky, a k napadení Gruzie v roce 2008.“

„Ačkoli mohlo být očividné, aspoň od roku 2008, že Rusko mění svoje geostrategické chování... to, co vidíme dnes, k čemu se zřejmě probouzíme, je hrozba Ruska, které vede válku za strategicky omezené cíle - jako je obsazení Krymu a napadení Ukrajiny - s nulovými ztrátami, následnou konsolidací získaných území, a reakci naši a našich spojenců Rusové vydávají za stupňování napětí.“

McMaster je sečtělý a pečlivě sleduje mezinárodní události. Proto „dobře ví, že Gruzie zaútočila na Jižní Osetii a že Putin, který byl v té době v Soči na olympiádě, pouze reagoval,“ napsal známý americký publicista a komentátor Mike Whitney. „Proč McMaster záměrně přechází tyto skutečnosti? A proč nevysvětlí, jak byla volená ukrajinská vláda svržena pučem organizovaným ministerstvem zahraničí, které vedla Clintonová? Fakta o tom jsou běžně k dispozici každému, kdo se vážně zajímá o Ukrajinu. Zdá se zcela jasné, že McMaster překrucuje pravdu proto, aby zdůvodnil válku s Ruskem.“

McMaster předepisuje na ruskou rozpínavost tuto léčbu: „Co je třeba udělat, abychom odstrašili silný národ, který válčí za omezené cíle se slabšími státy... je předsunutá obrana, aby se pro něj zvýšila rizika na hranici (viz obklíčení Ruska vojsky NATO, pozn. aut.) a abychom mohli zvolit odstrašovací přístup, který je v souladu s odepřením možnosti (agrese), to znamená přesvědčit nepřítele, že nemůže uskutečnit útočné záměry za přijatelnou cenu, jednak vzhledem k naší případné odvetě v zahraničí, jednak hrozbě následného trestného úderu dalekonosnými raketami, která však, jak nedávné zkušenosti ukázaly, není dostačující.“

Co McMaster říká, je, že místo hrozeb použití nukleárních zbraní v budoucnosti je mnohem lepší dělat něco hned. Například porazit Islámský stát ve východní Sýrii a zřídit tam stálé americké základny. Tím by USA zabránily obnovení výsostných syrských hranic, sjednocení země a nastolení míru, což jsou hlavní cíle ruského zásahu. Rusové by je nemohli dál sledovat za „přijatelnou cenu“.

„Bezpečné zóny“, které se nedávno vloudily do twitterů prezidenta, dokonale zapadají do této strategie. Lze očekávat, že v blízké budoucnosti USA vyšlou do Sýrie pozemní jednotky.

Všichni McMastera milují. Neokonzervativci, stejně jako liberální intervencionisti, sdělovací prostředky a političtí koryfejové obou stran. Pro ně je „válečník-učenec“, který „říká pravdu mocným“ a píše futuristické knihy o válkách v budoucnosti.

New York Times ho přestavil svým čtenářům coby velice významného „vojenského stratéga“. Což může být volně přetlumočeno jako „voják, který myslí“. Anebo ještě volněji, vlastně prozradit, co si redakce NYT myslí a neodváží napsat, „mnohem přijatelnějšlho než jeho předchůdce, to byl ten kretén generál Flynn, kterého jsme pomáhali odstranit.“

McCain, nesmiřitelný kritik Trumpa a potažmo sebemenšího uvolnění napětí mezi Amerikou a Ruskem, jmenování Mastera poradcem pro národní bezpečnost velmi uvítal a nazval to „vynikajícím počinem“. Dodal: „Prezident to má u mě k dobru.“

Trump učinil McMastera národním bezpečnostním poradcem ve snaze upokojit své nepřátele, jmenovitě ve špionážních službách a na ministerstvu zahraničí. Signalizuje jim ochotu spolupracovat v uskutečňování jejich strategických záměrů za předpokladu, že ho stát ve státě nechá dosloužit. Nechce skončit jako Richard Nixon. Touží odejít ze scény, jak je zvyklý z televizních šou: za potlesku všech vstoje, zahrnut láskou a vděčností.

Americký „Deep State“ dosadil předního představitele kamarily válečníků do Bílého domu. Naše naděje na zklidnění válečné psychózy a zmínění napětí v Evropě taje, obávám se, jako sníh na jaře.