O takovém tématu nepřehlédnutelných samozřejmostí jsem uveřejnil textů už snad tucet, čímž jsem ovšem šlápl na nebezpečně tenký led hrozící politicky nekorektním proviněním, od kádrové katastrofy k nerozpoznání. Nepomůže obhajoba s odkazem na rozdíly ve vzrůstu basketbalistů čínských a černošských, a opovážlivec s prstem namířeným k lišící se třeba velikosti nosů čínských a židovských by byl ukřičen obviněním z rasismu, genocidální intolerance, přízraku opakování holocaustu.

O to víc vítaní a občas slyšitelní jsou kurážní jedinci. Prozatím tím nejposlednějším ( 27. března 2013, Townhall.com), mnou postřehnutým a v jiných souvislech dřív citovaným je Walter E. Williams, profesor ekonomie na univerzitě George Mason ve Virginii, autor významných prací jako "Race and Economics: How Much Can Be Blamed on Distrimination?", svým zaměřením velká výjimka z převládajícího pravidla veleopatrné konformity, černá to ovce a zejména stoprocentní černoch.

Svou stať začíná třemi otázkami: Jsou ženy equal ("rovné, stejné") s muži? Jak je tomu v případě Židů k těm ostatním? Jsou černoši stejní v porovnání k Italům, Irčanům, Polákům, ostatním bělochům?

Odpověď je samozřejmě jednoznačně negativní. Předpoklad, předstírání opaku, je důkazem nejen hlouposti, ale zlomyslných, škodlivých úmyslů. V dosažení geniality muži nad ženami převažují v poměru sedmi k jedné. Mužská inteligence se též projevuje svou rozmanitostí, má početnější zastoupení nejen mezi brilantními mozky, ale i mezi idioty, hlavami hodně mdlými. V basketbalovém utkání průměrně z deseti hráčů osm jsou černoši. V běhu na krátké vzdálenosti jejich převaha je téměř stoprocentní. A rovněž zcela chybí jejich uplatnění v ledním hokeji: pouhá 2 procenta v reprezentaci NHL, ani jeden z nich z Havaje či jižanských států Misissippi či Lousiana. Většina těchto úspěšných profesionálů pochází z Minnesoty, severského, dost skandinávského státu.

Nekonečný a zřejmě nikdy dořešitelný konflikt názorů o větší váze dědičnosti či prostředí v tomto hokejovém případě dává dost zřetelnou odpověď.

Jinak tomu s háklivější otázkou inteligence: Židé tím nejznamenitějším příkladem. Pouhá jich 3 procenta v USA, a přitom mezi americkými laureáty posbírají 39 procent Nobelových cen. A v globálním, celosvětovém porovnání rozdíl je ještě markantnější. Židé nedosahují počtu ani jednoho procenta obyvatel této planety, ale inkasují 20 procent, jednu pětinu všech Nobeláčků.

Hodně nerovností, disproporcí, aniž by primát výlučně náležel bělošské rase.

V USA miliony mládeže podstupují zkoušky SAT (Scholastic Aptitude Test), skládající se z části verbální a matematické. V té jednoznačně nejlepší jsou Asian-Americans, nikoliv tedy běloši, a na opačném konci výkonnosti, nejchaběji dopadají černoši.

Početní poměr mužů a žen je přece zhruba fifty - fifty, což přimělo profesorského autora Williamse k podivu, proč blesk zasahuje muže s šestkrát větší pravděpodobností než ženy. Že by důkaz o převládajícím male chauvinism na nebesích? Od meteorologie k onkologii: rakovina prostaty ve dvojnásobném množství víc postihuje černochy než bělochy. A výskyt cervical cancer je pětkrát častější u vietnamských žen než u bělošek.

Williams: "Lajdácky (soft-minded and sloppy-thinking) uvažující akademici, právníci, soudci, se drží pošetilých představ, že nebýt diskriminace, převládalo by poměrně stejné postihování všech ras podle výše příjmu, dosaženého vzdělání, druhu zaměstnání a dalších faktorů. Přitom neexistuje sebemenší důkaz kdekoliv, kdykoliv, že proportionality by byla relevantním pravidlem ."

- - -

Rozdíly ve výkonech (nejen těchto) ovšem nevyhovují prosazovatelům politicky korektních norem. Proti disproporci nutno všelijak zasáhnout - jak preferenčním hodnocením černochů ( s mocnou asistencí nyní již v třetí generaci uplatňované Affirmative Action), tak diskriminací Američanů asijského původu - běžně zvaných The New Jews, "Noví Židé", seznamovaní se starými praktikami osvědčené diskriminace. Dřív proti Cohenům, Goldbergům, Epsteinům, nyní proti Čenům, Limům, Wangům. Takže každému velebiteli údajných barvoslepých praktik objektivního hodnocení společnosti, pokud se s takovým někdy potkáte, se po právu pořádně vysmějte, do análních končin pošlete.

Weekly Standard, 11.6.2012: 14: "Princeton zdaleka není jediná univerzita s pověstí anti-asijské zaujatosti. Pokud jste Asiat, v žádosti o přijetí na významnou školu musíte prokázat hodně nadprůměrné výsledky. Žáci asijsko-amerického původu už v osmé třídě prokazují v matematice výsledky o 17 bodů vyšší než běloši," informoval Washington Post, nejvlivnější noviny v hlavním městě. V roce 2012 , z něhož jsou známy celonárodní výsledky, průměrný počet jejich dosažených bodů při zkouškách SAT byl 1636, v porovnání s Caucasians neboli bělochy (1580), Hispanics či Latinos, studenty převážně mexického původu (1369) a černochy na posledním místě (1277).

V praxi to pak vypadalo takto: University of Michigan, prostředí Jana Švejnara, donedávna zájemce o český prezidentský úřad, Asiaté dosahovali o 50 víc bodů než běloši, o 140 než Hispánci, o 240 než černoši. Univerzita přijala 10 % Asiatů, 14 % bělochů, 88 % Hispánců, 92 % černochů.

Thomas Espenshade, profesor sociologie na univerzitě v Princetonu, v roce 2009 byl spoluautorem zprávy o praktikách diskriminace se zjištěním těchto výsledků: Úspěšný žadatel asijského původu musel předčít bělocha o 140 bodů , v případě oněch Hispanics bodů muselo být 270 a u černochů 450. V této souvislosti se sluší poznamentat, že tento Princeton, někdejší adresa Alberta Einsteina, poskytl přijetí a finanční zajištění žadatelce Michelle Obamové, za svobodna Robinsonové, majitelce správně zbarvené pokožky.

- - -

Zatímco Latinos mluví touž řečí (brazilská portugalština výjimkou) a dvě třetiny jich pochází z Mexika, nejpočetnější asijští přistěhovalci pocházejí z Číny (23 %) a mluví tuctem jazyků. V počtu nových příchozích se vyšplhali na nejvyšší příčku.

Z necelého jednoho procenta celkové legální imigrace do USA dosáhli téměř šesti procent. Mají vyšší životní standard, než je průměr všech ostatních Američanů. Jsou bohatší, vzdělanější, optimističtější. Indické (nikoliv indiánské) domácnosti dosahují průměr 175 % v porovnání s úrovní dosažené Korejci.

Neodpustím si závěrečnou poznámku, týkající se naší rodné české země.

Nestala se trvalou adresou mnoha černochů či Hispánců, ale Vietnamců. V kraji piva se zdárně aklimatizovali a nemám dojem, že by na nich dosud lpělo nijak lichotivé označení Rákosníci. Jejich děti v českých školách, pokud jsem byl schopen se poněkud orientovat, dosahují nezřídka chvályhodné výsledky. S nemilým podivem jsem četl nedávnou zprávu, že Vietnamcům bylo odepřeno uznání statusu etnické menšiny, s odůvodněním či spíš výmluvou na jejich údajné kšeftování s drogami. Že by oni byli ti nejobtížnější, nepřizpůsobitelní , nejmíň užiteční vetřelci? Dočetl jsem se, že například v Chebu , a nejen tam, vietnamská mládež prý má výtečné studijní výsledky. Ne tedy případ příliš postřehnutelný u potomků etnika, v českém prostoru již putujícího po přemnohá staletí.

Jak tedy měřit a vážit různé přínosy k prospěchu národa, vlasti?

Pokus o odpověď si zaslouží extra podumání.

KONEC