Již řadu let si lze ověřovat platnost rovnice, že s rostoucí intenzitou zatracování Ameriky rovněž roste počet zájemců, kteří se tam chtějí dostat. Mezinárodní konvence zaručuje právo jedince ze své země odejít a odebrat se kterýmkoliv směrem. Tím ale nedotčeno zůstává právo kteréhokoliv suverenního státu rozhodnout, koho si na své území pustit. Leč toto právo je upíráno právě této proklínané Americe. Kritici zatracují hraniční opatření, jakkoliv žalostně nedostatečná, s tvrzením, že je to stejná hanebnost jakou byla berlínská zeď, právem již zlikvidovaná. Nemíní připustit fundamentální rozdíl mezi tehdejší východoněmeckou praxí bránit v odchodu vlastním lidem a americkou snahou uplatnit právo na vlastním území kontrolovat ty, kteří tam chtějí proniknout. Nemyslím, že by někdo byl vyčítal Číňanům, že si postavili hodně velikou zeď proti nebezpečí, mongolským hordám, i když stála spoustu vlastních životů (a vlast beztoho neuhlídala). Izraelská zeď má prozatím lepší výsledky, daleko menšímu počtu palestinských sebevrahů se teď podaří proniknout. A pak tu tedy máme jakousi zeď na mexické hranici, s neprodyšností ementálského sýra.

Nedávný průzkum Pew Hispanic Center zjistil, že téměř polovina všeho mexického obyvatelstva (jeho počet je odhadován na víc než sto milionů) by se okamžitě chtěla odstěhovat do USA. Nelze se příliš divit. Když mám potíže uživit rodinu a dozvídám se, že za tutéž práci pomocné síly bych si tam u sousedů vydělal desetinásobek, také se budu snažit odebrat se tamějším směrem. Dostat se tam ale legálně, i na krátkodobé práce, vyžaduje dlouhé vyčkávání ve frontách, vyplňování podrobných formulářů jak u mexických, tak amerických byrokratů, procedura sice netrvá věčně, ale táhne se hodně dlouho: až 22 roků! (Ze svědecké výpovědi před vyšetřovacím výborem Kongresu.) Jestliže se dostaví milion zájemců o nekvalifikovanou práci a konzulát vystaví jen pět tisíc potřebných víz ročně, nelze se divit, kam že jsme se vlastní vinou dostali.

Všemožnými cestami do země pronikají zejména hispánské hordy vetřelců. Pohraniční služba (Border Patrol) jich plno pochytá – v loňském roce 2005 oznámila 1,190.000 zatčení. Na jednom pohraničním úseku v Arizoně došlo v roce 2004 k pochytání půl milionu osob, s racionálním předpokladem, že ještě většímu počtu se přechod podařil. Odhaduje se, že počet ilegálů v USA od roku 2000 vzrostl z 8,4 milionů na 11 milionů. S batohy a batolaty se valí ke kýženým cílům a tam se dál tuze katolicky množí, s výsledným účinkem, že v porodnicích v metropolitní oblasti Los Angeles většina robátek (svým zrozením podle stále platného antikvárního britského principu ius soli automatičtí to američtí občané) vychází z lůna ilegálních rodiček. A veškerý účet hradí americký stát, jeho hodně mrzutí daňoví plátci.

A co tedy ty plané sliby vytesané na soše Svobody - ona prý otevřená náruč vítat zubožené masy do nového světa? Takové lze slyšet námitky zejména mezi evropskými posměváčky. Snad ale i oni připustí, že ledacos se od devatenáctého století změnilo. Tehdy se naši předci dopravovali koňským povozem, startovali prásknutím biče do ořů. Nebyly automobily, letadla, nukleární zbraně, sebevražední teroristé. Zranitelnost civilizace vypadala tehdy jinak než teď. Příklad: 11.října 2001, čili přesně jeden měsíc po útoku na World Trade Center v New Yorku a na Pentagon, George Tenet, tehdejší šéf CIA, přišel do Bílého domu s neveselou zprávou od špionážního zdroje s krycím jménem Dragonfire. Ten oznamoval, že se do přístavu v New Yorku podařilo v kontejneru propašovat jadernou nálož (10 kiloton), což se shodovalo s předchozí informací, dodanou ruským generálem v americké službě, že právě taková nálož se ztratila z ruského nukleárního arzenálu. Nic tehdy nevybouchlo, ale mohli odpovědní činitelé takovou zprávu ignorovat, že to je jen kachna, v tomto případě dokonce radioaktivní? V roce 1997 delegaci amerických kongresmanů návštěvou v Moskvě šokovala informace generála Alexandra Lebeda. On totiž prozradil, že Sovětům se podařilo zhotovit 100 nukleárních bomb, snadno přenosných v příručním kufříku, ale mírná většina (52) se někde zašatrošila, není k nalezení. Od Lebeda, sympatického samorosta, se již víc nedozvíme, zahynul při letu, tuším že v helikoptéře. V té době, kdy prioritou zájmu USA byly pašované drogy a nikoliv nukleární zbraně, do země ročně dorazilo 9 milionů. kontejnerů do celkem 301 přístavů a celníci podrobili inspekci pouhá dvě procenta

Neuhlídatelnost hranice, pár údajů: Ne víc než 11.000 pohraničníků má uhlídat 7.000 mil dlouhou hranici (mexickou a kanadskou) a 2.000 mil pobřeží. Ročně přijede do země 500 milionů – půl miliardy lidí. Z letadel vystoupí 82 milionů návštěvníků. Většina se dostaví po souši, osobních automobilů to bude 130 milionů, nákladních automobilů 11,2 milionů, železničních vagonů 2,2 milionů. Ročně připluje 214.000 lodí.

Vytváří se databáze s fotografií a otiskem prstů každého příchozího, s použitím nejmodernější technologie, všelijakých těch sensorů, se čenichá po výbušninách. Novinky jako například VACIS (Vehicle and Cargo Inspection System) s pomocí paprsků gamma pátrají po jehlách ve veliké kupě sena.

A zkázonosná Al-Kájda se přizpůsobuje. Její představitelé například uzavřeli družbu o spolupráci se salvadorským gangem Mara Salvatrucha, známým pod zkratkou MS-13, a specializujícím se na pašování drog a lidí. Kongresman Solomon Ortiz, Demokrat z Texasu, ve své svědecké výpovědi uvedl podrobnosti o snaze Al-Kájdy za odměnu 250.000 dolarů dostat přes hranice důležitého činitele. Případní teroristé se napřed v mexickém prostředí aklimatizují, seznámí se se španělštinou a místními zvyky, a jen potom se vydají na cestu jako jedni z těch mnohých, ekonomicky motivovaných zájemců podílet se na americké prosperitě. FBI odhaduje, že zásluhou této MS-13 organizace proniklo na americké území 30.000 nežádoucích individuí. Prozatím se jich podařilo pramálo zatknout - pouhých 630.

Vžilo se užívání zkratky OTM – Other Than Mexican Nationals – „ jiná než mexická národnost.“. Kdyby kdokoliv z České republiky se vydal na takový výlet mexickou cestou, rovněž by získal označení OTM, ale nespadal by do speciální kategorie tzv. special-interest countries, zemí, na jejichž příslušníky je dobrý důvod si dát zvláštní pozor. To jsou Irák, Sýrie, Írán, Jemen, Afghánistán a a patrně ještě nějaké další. V roce 2000 došlo k pochytání téměř 40.000 těchto OTM , v roce 2004 počet vzrostl na 142.000 a v roce 2005 dosáhl 155.000. Plán se tedy plní, překračuje, aniž by americký erár byl vybaven o toto množství se smysluplně postarat. Není místo, kde si je držet pod pokličkou, s výsledkem, že většina - 70 procent – je jich automaticky puštěna na svobodu (ne tedy deportována). Každý obdrží předvolání dostavit se k imigračnímu soudci k výslechu, což ovšem velká většina předvolaných ignoruje, a tak splyne s mnohamilionovým množstvím ilegálů v zemi. Čili údajná „výzva to appear“ – dostavit se k soudci, se mění v příležitost to disappear – čili zmizet.

Zadržením jiné osoby než Mexičana, po oné první fázi catch and release („chytit a propustit“) má následovat druhá fáze catch and return čili podržet si dotyčného za mřížemi až do deportace. K té ale nemusí vůbec dojít z vynikajícího důvodu, že totiž některé státy jako například Thajsko a Vietnam odmítají své zbloudilé syny a dcery přijmout. A všechny tyhle proceduty ovšem trvají hrůzně dlouhou dobu.

Janice L. Kephart, referentka zprávy vyšetřovací komise zabývající se katastrofou 9/11, kromě jiného zdůraznila lajdáckou praxi umožňující teroristům legálně se dostat na americké území. Vyšetřovatelé přehlíželi předchozí prohřešky žadatelů, jejich imigrační podvody (falešné pasy, viza, doklady totožnosti). Nevěnovala se pozornost držitelům studentských viz, aniž by se kdy obtěžovali studovat. Dočasně povolený pobyt držitelům viza B=1 (byznys) a B-2 (turismus) se proměňoval v pobyt trvalý a málokoho to trklo.

Po 9/11 zřízené nové ministerstvo Department of Homeland Security (DHS) je výtvor s 22 větvemi, chobotnice s takovým množstvím chapadel a s povinností koordinace, synchronizacem , aby převládala spolupráce a ne konkurenční řevnivost, aby se docílilo stavu, že levá ruka bude vědět co pravá činí. Agenda, týkající se kontroly příslušníků jiných států na americkém území, je odpovědností dvou těch větví, jednak úřadu Custom and Border Protection (CBP), co má na starost ochranu hranic, a jednak úřadu Immigration and Customs Enforcement (ICE), odpovědného dohlížet na dodržování zákonů těmito cizinci v americkém vnitrozemí. (A to je pak instituce, která pouští pochytané ilegály na svobodu, jeden milion jich ročně, včetně 85.000 kriminálníků s důkladným trestním rejstříkem.)

Hlavou této chobotnice se stal Michael Chertoff, bývalý prokurátor v New Jersey, posléze soudce u federálního odvolacího soudu (Third Circuit Court of Appeals). Dělá dojem kompetentního člověka, teď s odpovědností připomínající název někdejšího televizního seriálu, totiž Mission Impossible.

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče