21.10.2021 | Svátek má Brigita


USA: Rasismus a diskriminace

29.4.2017

Nedávná sociologická studie americké Federální banky opět nastolila problém rasismu jako základní vysvětlení rozdílu mezi bohatými a chudými Američany. Tvrdí, že tradiční názor konzervativců, kteří poukazují na nižší genofond a katastrofální subkulturu černošských ghett, neplatí, protože ani úspěšní Afroameričané s univerzitním vzděláním ani černošské kompletní rodiny či zaměstnaní na plný úvazek nedosahují stejného bohatství jako jejich obdobný protějšek v bělošské populaci a vlastní podstatně méně. Bílý vysokoškolák je v průměru 7,2x bohatší a dělník právě tak, ačkoli jsou černoši spořivější.

Jako hlavní příčinu takového rozdílu udává studie dlouhodobý dopad prastaré diskriminace, protože i černoši, kteří se z chudoby ghett vymanili vlastním heroickým úsilím, podstatně méně majetku dědí, zvláště v mladém období života, a postrádají tak kapitál, který by mohli rozmnožit. Dokonce musí platit vyšší úroky za hypotéku, tzv. rasovou přirážku, protože představují pochopitelně vyšší riziko, což také snižuje jejich potenciální investici.

Slabost mnoha amerických sociologických studií pramení ze špatného svědomí Američanů, z oné kdysi částečně otrokářské společnosti založené na rovnosti a důstojnosti všech lidí před Bohem, z traumatu ze stále ne zcela zvládnutého historického rasismu, jenž nevyléčila ani občanská válka, ani konec segregace let šedesátých. Nepomohly ani často ne příliš úspěšné inkluzivní iniciativy a reformy. Nedávná volba prezidenta vyjevila dokonce ostrou negativní reakci bílé chudiny na tzv. politickou korektnost a antidiskriminační federální programy.

Socioekonomické postavení černochů v Americe je i ve srovnání s chudinskými bělošskými enklávami skutečně tristní a má mnoho sociologických aspektů, ale ani tisíce studií nedokázaly spor mezi vlivem celá staletí vytvářené patologické subkultury komunit neúplných rodin (72 procent dětí má neprovdané matky, 90 procent nesdílí domácnost s biologickým otcem) a historickým dědictvím otrokářství jednoznačně pojmenovat a určit. Fakta o dražší hypotéce a nedostatku zděděného majetku jsou v tomto kontextu naprosto podružná. Úspěšní zvláště asijští přistěhovalci z Indie a Číny přece také nic nedědí. Stačí porovnat podobná data velice chudých a často negramotných přistěhovalců (11 procent) z Latinské Ameriky, kteří převážně ani neumí anglicky, a přesto už v první generaci dosahují o 1 300 dolarů vyšší medián roční mzdy 39 730 USD, aby bylo zřejmé, že za vší bídou je zakořeněné „kulturní” dědictví černošských čtvrtí. Platí to i o více méně kriminálních ghettech muslimů v Evropě.

Některé starší studie (Rushton & Jensen) poukazují na nižší objem mozkovny amerických černochů o 6,3 procent (na rozdíl od Afričanů a Evropanů) a zřejmě geneticky snížený průměr IQ u od narození adoptovaných dětí, a to o dost významných 18 %, jimž ani výchova ve středostavovské bělošské rodině významně nepomáhá. Možná bychom u nás zjistili totéž u osvojených romských dětí.

O genetice dnes neradno mluvit, ačkoli je vědecky nepopiratelné, že se inteligence dědí, a v laboratořích západního světa se dnes pilně pracuje na vytvoření supermana (Yuval Noah Harari: Homo Deus). A tak jako existovala židovská ghetta, jež podporovala intelektuální manželství, ony tisícileté fabriky intelektu, jak je nazval anglický historik Paul Johnson, existují i subkultury tendence opačné, jež k zoufalství všech dobře míněných rádců i aktivistů vytvářejí slabý genofond. Legislativa zakazující manželství mezi rasami byla v jižních státech Ameriky odstraněna teprve v šedesátých letech 20. století a smíšená partnerství dodnes představují pouhých 10 procent na rozdíl od britských rasově pestrých enkláv, kde dosahují 50 procent.

Měnit návyky staleté subkultury je velmi obtížné. Američtí černoši, kteří chtějí studovat, často svou ambici skrývají před odsudkem svých vrstevníků a do svého rodiště se nevracejí. Ostatně antikulturní předsudek platí v menší míře i ve zcela bílých chudinských čtvrtích. Bohatství Ameriky vytvořila anglosaská puritánská kultura tvrdé práce, spořivosti a odříkání, tu dnes odmítá částečně z katolických návyků ta největší latinskoamerická imigrace (15 procent).

Americká fascinace rasou je u multietnického národa celkem pochopitelná, avšak interakce mezi dědičným a naučeným (nature versus nurture), genetickým a kulturním velmi složitá. Úspěšné i neúspěšné kultury existují vedle sebe i v rasově příbuzných částech Asie a v menším protikladu i v Evropě.

Psáno pro Konzervativní listy








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.