... než aby ji podruhé dostal do rukou Trump

Na tiskové konferenci krátce po volbách vystoupil Donald Trump s rezolutním tvrzením, že demokraté mu volby ukradli, že volba Joe Bidena je nelegitimní a že ve skutečnosti vyhrál on. Americké stanice jeho projev okamžitě přerušily s tím, že je to nepodložené, konspirační tvrzení. Což byla pravda. Neproběhlo žádné vyšetřování, neexistoval oficiální verdikt soudu nebo kohokoli jiného o případném volebním podvodu. Trump se už poiksté dopustil nezodpovědného, nebetyčného výroku a znovu se ukázal jako člověk, kterému nemělo být svěřeno ani řízení automobilu, natož světové supervelmoci.

Vinen, protože Trump

Problém je v tom, že když byl před čtyřmi lety zvolen Donald Trump a šéf amerických tajných služeb prohlásil, že existuje podezření na cizí vměšování do voleb, americká média měla okamžitě jasno, Trump je zločinec a zrádce, který se spolčil s Kremlem a do Bílého domu se dostal s Putinovou pomocí. V následujících týdnech a měsících i dosud poměrně seriózní, úctyhodná média jako New York Times nebo CNN zkolabovala na hlouček hysterických, hyperventilujících konspiračních teoretiků, vytvářejících neuvěřitelně bohatou, živou a detailní virtuální realitu pro sebe i zbytek země: Donald Trump + Rusko volby ukradli a ve skutečnosti vyhrála Hillary Clintonová. Bez důkazů, bez vyšetřování, bez verdiktu. Ke cti Trumpovy soupeřky slouží, že ta porážku uznala.

Obří vyšetřování, které následovalo a které vedl bývalý ředitel FBI Robert Mueller, trvalo téměř dva roky a odkrylo vazby vládních činitelů na Rusko a několik případů obstrukce spravedlnosti. Důkazy o spiknutí Trumpa s Putinem se ale nenašly. Přesto celou tu dobu americká média hřímala, že Trump je nelegitimní zrádce pod vlivem cizích mocností. A spousta osobností americké veřejné scény to tvrdí dodnes - s dechberoucím zdůvodněním, že absence důkazů ještě neznamená nevinu.

Už je jasno

Jaká je situace po letošních volbách? Prakticky ve všech amerických médiích – a také v těch našich, která své zprávy převážně jen přebírají z amerických zdrojů – se dočteme, že Joe Biden byl zvolen prezidentem a že Trumpova tvrzení o nelegitimnosti voleb ohrožují demokracii (slavný komik Stephen Colbert se slzami v očích deklamoval, jak „Trump přikryl naši posvátnou demokracii černými stíny“). Že Trump sice trucuje a výsledky odmítá přijmout, ale že mu jen musíme dopřát čas a on se s tím smíří.

Podle litery zákona vlastně Joe Biden ještě nebyl zvolen, protože v Americe prezidenta volí nepřímo delegáti jednotlivých států až v polovině prosince. Většinou jde samozřejmě o formalitu, jenže letošní volby jsou bezprecedentní v tom, že Trumpův štáb formálně zpochybnil a žaloval regulérnost volebního procesu hned v pěti státech a další žaloby ještě chystá. A volitelé dotčených států nedostanou mandáty, dokud soudní řízení neskončí. Když v roce 2000 zpochybnil regulérnost voleb demokrat Al Gore, táhl se proces půldruhého měsíce. A to šlo o jediný stát, Floridu, kde nakonec ani přepočítávání neproběhlo, nesmírně kontroverzním rozhodnutím je zastavil federální Nejvyšší soud.

Velká koalice

Když Donald Trump v roce 2015 oznámil, že kandiduje na prezidenta, od srdce jsem se rozesmál. Když vyhrál primárky, přestal jsem se smát. A když pak vyhrál i prezidentské volby, pomyslel jsem si, že tak nevyrovnaný člověk s evidentní poruchou osobnosti, kterému spadly do klína nástroje moci prezidentského úřadu, může napáchat nemalé škody.

Jenže s postupem času jsem si začal říkat, jestli náhodou stejnou hrozbu demokracii nepředstavuje i druhá strana, velká koalice Demokratické strany, většiny médií, zábavního průmyslu, akademické obce a strašidelně vlivných transnacionálních korporací jako Twitter, Google a Facebook. Co když tenhle tábor sám sebe přesvědčí, že v zájmu vyobcování Donalda Trumpa z Bílého domu je všechno povoleno? Že účel světí prostředky?

Je pravděpodobné, že Joe Biden zvítězí, i když se to může ještě hodně protáhnout. Jaká ale bude role médií a internetových gigantů během jeho vlády? S Donaldem Trumpem vedla média otevřenou válku a spousta toho, co o něm řekla a napsala, bylo přibarvené, překroucené nebo nepodložené – například někteří novináři bránili slavný Steelův opoziční výzkum o Trumpových vazbách na Rusko jako seriózní zdroj, i když je sám Christopher Steele varoval, že informace v něm jsou neověřené.

Každopádně na něm nenechaly nit suchou, a občané se tak dozvěděli podrobnosti všech těch absurdností a nehorázností, které se v jeho vládě děly. Možná také proto nyní Joe Biden obdržel nejvíc hlasů v celých amerických dějinách, přestože během kampaně nevzbuzoval žádné vzrušení a jeho mítinky byly někdy až žalostné. Mlčící většina už zkrátka nechtěla mít za prezidenta někoho jako Donald Trump, i kdyby ho měl nahradit neoblíbený a přestárlý politik, který si za svého půl století v politice také prožil nejednu kontroverzi.

Za žádnou cenu?

Jenže jaké okénko budou asi americká – a tím pádem i česká – média nabízet do vlády Joea Bidena? Jak se k ní budou stavět nejrůznější „ověřovatelé faktů“ a „odbory pro bezpečnost a důvěru“, které se v korporacích jako Twitter nebo Facebook starají o filtraci nepřijatelných názorů?

Donaldu Trumpovi je letos 74, a pokud letošní volby skutečně prohraje, bude možná za čtyři roky kandidovat znovu. Stojí za pozornost, že ačkoli nejvíc hlasů v dějinách amerických voleb obdržel Joe Biden, stříbrnou historickou medaili získal taky letos právě Donald Trump. Co když ta velká protitrumpovská koalice sama sebe přesvědčí, že sedmdesát milionů Trumpových voličů je tak vážnou hrozbou demokracii, že Donald Trump už nesmí být do prezidentského úřadu znovu vpuštěn za žádnou cenu? I kdyby se z hlídacích psů demokracie měli stát němečtí ovčáci střežící Bílý dům Joea Bidena? Dokonce i kdyby se mělo v příštích volbách hrát nefér?

Že demokracii před Trumpem a jeho voliči zachrání jen vláda jedné strany?