Angloamerické weby jako msn.com, nytimes.com apod. podrobně referují o všem, kde podle nich prezident Donald Trump udělal „chybu“. Trump pokračuje ve válce s médii a zprávy většinou hodnotí jako „fake news“.

Nejmladší syn amerického prezidenta z jeho vztahu s naturalizovanou Američankou Ivanou Zelníčkovou Eric prohlásil, že situaci kolem hodnocení jeho otce médii považuje za podivnou. Řekl, že v hodnocení vidí politiku „čím hůře pro Trumpa, tím lépe pro média“ bez ohledu na to, zda to prospívá USA. Takovéto vyjádření syna amerického prezidenta velmi dobře charakterizuje současnou mediální Ameriku. Trumpovi juniorovi je 33 let a svým hodnocením americké mediální politiky zesměšňování prezidenta určitě trefil hřebíček na hlavičku.

Průzkumy popularity amerického prezidenta pak věrně odrážejí jeho neustálou kritiku v médiích. Gallupův ústav tvrdí, že prezident má podporu 36 % Američanů, další, méně známé instituce došly dokonce k číslu 33 %. Mezi voliči republikánů si však Trump udržuje „překvapivou“ podporu 77 %. Ostatně kdyby se vyplnily předpovědi průzkumů před loňskými prezidentskými volbami, Trump by nevyhrál ani omylem. A přeci nakonec dobyl Bílý dům.

Jak je to s americkými médii, je patrné na dvou příkladech. Donald Trump hovořil ke shromáždění amerických skautů a řekl jim, že o ochraně hranic s Mexikem mluvil s mexickým prezidentem (vyjádřil se tak, že si volali). Novináři vytáhli na Trumpa, že podle „jejich zdrojů“ Trump s mexickým prezidentem netelefonoval, a označili to za lež. Tisková mluvčí Bílého domu pak prohlásila, že prezident Trump a mexický prezident spolu jednali během setkání lídrů G20, a prohlásila, že „obvinění Trumpa ze lži je přehnané“. To, co se podle Trumpova projevu mělo stát „telefonicky“, se odehrálo osobně. Chyba ve vyjádření Trumpa tak byla okamžitě médii využita proti němu a názory o tom, že Trump lže, se šířily informačními kanály.

Další podobná aférka byla mediálně rozehrána kolem údajného komentáře prezidenta Trumpa o jeho současném sídle. Měl o Bílém domě prohlásit, že je to „skladiště“. Mělo se tak stát na setkání s členy Trump National Golf Course v Bedminsteru, New Jersey. Média hned přispěchala s tím, jak se o Bílém domě vyjádřil jeho bývalý nájemce Barack Obama (jak jinak než nádherně!), a teprve dodatečně bylo do článku zařazeno dementi Trumpa, který zprávu o „skladišti“ jednoznačně popřel a na svém twitterovém účtu napsal:

I love the White House, one of the most beautiful buildings (homes) I have ever seen. But Fake News said I called it a dump - TOTALLY UNTRUE.

Z praktické politiky pak Trump zatím neuspěl v klíčovém bodu svého programu, tj. nahradit Obamacare. Příčinou byl přechod tří republikánských senátorů při hlasování do řad opozičních demokratů. Obamacare tedy zatím platí a Trump bude muset nalézt jiný způsob, jak tento systém nahradit. Mohli bychom tedy hodnotit hlasování nikoli jako Trumpův neúspěch, ale jako zradu na programu Republikánské strany tří senátorů za republikány. V pozadí Obamacare jsou obrovské výdaje státu pro doposud nepojištěné Američany a farmaceutické firmy se těchto zdrojů nechtějí vzdát a mezi politiky lobbují. Zatím úspěšně.

Pokud zůstává hlavní prioritou protitrumpovských médií doslova a do písmene „vyštvat“ Trumpa z Bílého domu prostřednictvím impeachmentu, sotva se jejich mediální politika změní. Budou stále pracovat na tom, aby Trumpa vykreslovala jako neschopného prezidenta. Tlačí tak jeho administrativu do defenzívy. Trumpovy ochranářské programy (zavedení cel apod.) byly sice i demokraty tvrdě kritizovány, je však příznačné, že právě v této oblasti si zákonodárci Kongresu za demokraty i republikány padli kolem krku a schválili nové sankce proti Rusku, Íránu a Severní Koreji. Trump označil tento zákon o sankcích za „protiústavní“, protože omezuje podle jeho názoru moc prezidenta uzavírat obchodní dohody, ale nakonec zákon „v zájmu jednoty“ podepsal. Rusko již další sankce označilo za vyhlášení obchodní války a bouří se dokonce i EU, která má své vlastní sankce proti Rusku.

Nyní, půl roku od nástupu Trumpa do funkce prezidenta, se ukazuje, jaké „dědictví“ mu zanechal jeho předchůdce Obama. Právě on rozehrál hru o „ovlivnění“ výsledku amerických voleb Ruskem. Rusko-americké vztahy tak dospěly do hluboké krize srovnatelné s dobou studené války mezi Východem a Západem před rokem 1989. Na tomto vývoji se podepsal nositel Nobelovy ceny za mír Obama měrou vrchovatou.