Svou veřejně proklamovanou podporou Hillary Clintonové se prezident Obama pokusil ukončit devastující nominační kampaň v táboře demokratů.

Chápe, že rozkol v jeho straně může vážně poškodit jeho politické dědictví. Avšak protikandidát Clintonové senátor Bernie Sanders není prezidentův podřízený, nebyl navržen Obamou coby kandidát a jeho další politická kariéra není na Obamově osudu závislá.

Hodlá pokračovat v souboji i na nominačním sjezdu strany, kde ve hře zůstává sbor tzv. superdelegátů, které chce starý bouřlivák přesvědčit, že v listopadovém klání proti Trumpovi má lepší šance než Hillary.

V opačném případě vyhrožuje tím, že požádá o zrušení samotné instituce superdelegátů, kteří nejsou voleni, nýbrž jmenováni aparátem strany. Tím by však asi proti sobě poštval onen stranický aparát, který nutně potřebuje pro organizaci své volební kampaně.

Takže lze pokládat prakticky za dané, že Hillary Clintonová bude první ženou v amerických dějinách, jež bude kandidovat na úřad prezidenta Spojených států.

Záporná popularita

Otázka, která zajímá experty, spočívá v tom, jak úspěšně bude rozehrávat genderový trumf a zda se usmíří s levicovým křídlem své strany, které tak urputně podporovalo jejího rivala, anebo zda zamíří do politického středu, aby získala republikánské voliče, kteří odmítají Trumpa.

Profesor politologie na univerzitě v Houstonu Brandon Rotinghaus má za to, že se Hillary Clintonová pokusí zopakovat volební úspěch Obamy a oslovit stejné skupiny obyvatel, které mu svého času pomohly k moci. Kalkul však vůbec nemusí vyjít, neboť se tentokrát očekává podstatně nižší účast Obamových voličů.

Proto demokratka potřebuje mít záložní variantu – vytvořit koalici, která by zahrnovala zejména vdané ženy z bohatších rodin. Tato kategorie vystrašená levičáctvím Sanderse v poslední době opustila demokratický tábor a Hillary by se mohla pokusit o její znovuzískání vzhledem k tomu, že podle všech průzkumů Trumpova popularita mezi ženami zůstává nízká.

Co se týče pravo-levého příklonu, profesor Rotinghaus má za to, že se dá očekávat spíše centristické sebeprezentování Clintonové. Nejlepším důkazem je důraz, který klade na své zahraničněpolitické zkušenosti. V posledních vystoupeních neustále opakuje, že bude razit umírněný a odpovědný kurs na rozdíl od svého rivala Trumpa, jehož popisuje jako extremistu a větroplacha neschopného plnit úlohu nejvyššího velitele ozbrojených sil.

V minulosti zahraniční politika a obrana byly silnými trumfy republikánů, a kdyby Clintonová dokázala snížit jejich náskok v těchto oblastech, mohlo by jí to zajistit vítězství ve volbách. Paradox situace je v tom, že oba kandidáti, jak Clintonová, tak Trump, trpí nevídaným antiratingem, zápornou popularitou, tzn. nelibostí u voličů. Listopadové volby nakonec rozhodne to, vůči komu nelibost voličů bude větší.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus