USA: Provokativní prodej nevinného pečiva
Asiaté - $ 1.50
Běloši - $1.00
Černoši/ Latinos – $0.50.
Nabídka vyprovokovala značné projevy nevole v řadách popuzených příslušníků s tmavší pigmentací, protestujících proti drzosti upozorňovat na samozřejmost současné americké reality. Něco tak ponižujícího, urážlivého! Slyšen byl i varovný hlas Afro-Američana, s obviněním, že rasisty nabízené zboží obsahuje jed.
Zmínku o zvláštnostech současného amerického posuzování občanské rovnosti zahájím odkazem na racionalistu Voltaira. Za svatou trojici Osudu každého z nás považoval dědičnost, prostředí a okolnosti. Do života se zajisté líp startuje z rodinného paláce než z blechárny. Kdy začít s výchovou dítěte? Oliver Wendell Holmes, asi nejmoudřejší soudce v historii této země, doporučil započít s pedagogickým úsilím aspoň o století dřív, než se dítě narodí. Obtížně se dá polemizovat se zkušeností ze zemí třetího světa, různě rozvojového, že lze daleko snadněji dostat domorodce ven z džungle, buše, než divočinu dostat ven z domorodce. Některý čtenář třeba pomyslí na ošidnosti integrace romského, dřív jinak pojmenovaného etnika v české zemi.
Ke zrušení otroctví v Americe došlo před jedním a půl stoletím. Segregace skončila po druhé světové válce, v roce 1954 Nejvyšší soud zavrhl princip „separate but equal“ ve školství jako protiústavní a v roce 1964 prezident Lyndon B. Johnson inicioval
hrůzně nákladný program tzv. Great Society, jehož dobrý úmysl například tuze přispěl k rozkladu černošské rodiny. Však proč by se zploditel měl ženit a o výsledek se starat, když odpovědnost přejímá stát? Místo ženicha stát se stane partnerem a živitelem nevěsty matičky. Takže v současné době obrovská většina (odhadovaných 80 procent) černošských dětí se rodí mimo manželství, mimo dopad otcovské autority – a následky jsou značně zřetelné.
Součástí novinek byla preferenční iniciativa Affirmative Action – „Kladná akce“, takovýto eufemismus, snad inspirovaný George Orwellem. Pozitivní diskriminace, akce nápravná, pomoci těm pozdrženým na startu, handicapovaným předchozím životním údělem poskytnout remediální, kompenzující výhodu.
Kroky třeba chvalitebné, leč nikoliv v souladu s ústavou. Ústava (14. amendment) přece přikazuje barvoslepé posuzování jedince, bez ohledu na rasu, národnost, náboženství, socio-ekonomické zařazení. Bělošská většina neprojevuje nadšení, když její demokraticky zvolení reprezentanti dovolují něco, čemu se nedá jinak říct - a jinak se též neříká - než reverse discrimination čili diskriminace na ruby, ve vlastních řadách.
Kladná akce se začala prosazovat přednostním zacházením při přijímání do škol i zaměstnání, ve veřejném i privátním sektoru, jemuž jde o „imidž“, dokazovat svou pokrokovost s plněním menšinové kvoty druhu obyvatelstva, leckde se stávající již většinou. V Bostonu došlo k propuštění jedenácti set učitelů bělochů a přijetí dalších černošských učitelů. Prohráli hasiči běloši v New Haven, stát Connecticut, a hlídači vězňů v New Yorku. Soudy, včetně toho Nejvyššího ve Washingtonu, vesměs sympatizují se zřetelnou negací onoho dnes již dost posmívaného archaického principu barvoslepé rovnosti.
Prvním takovým precedentem bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu (Bakke v. Kalifornská univerzita v Davis) ve věci žalobce, neúspěšného žadatele o přijetí na studia mediciny, vzdor jeho lepším výsledkům, než jaké docílili přijatí úspěšní žadatelé z řad menšin. Značné mediálním pozornosti se dostalo podobným soudním kláním v případě prestižní univerzity v Ann Arbor, stát Michigan.
Kritériem Affirmative Action se stala výlučně rasová rasistická záležitost: Piplané dítě z černošské milionářské rodiny kvalifikuje pro privilegia AA, na rozdíl od nuzného bělošského odchovance ze siročince. Pilní, pracovití studenti asijského původu ale nekvalifikují, na rozdíl od oněch Latinos či Hispanics z rodin latinsko-amerického původu. (Jejich schopnost a vůbec zájem si osvojit angličtinu, prozatím stále řeč většiny obyvatelstva, je minimální, ovšem zásluhou rozmnožovacích schopností tohoto etnika roste jeho počet a tím i politická váha.) Byrokratické uvažování a výsledná moudra na papíře ovšem nehýří přílišnou logikou.
Kromě kritérií oprávněnosti k privilegovanému zacházení, významným by též měl být jejich časový limit. Affirmative Action, opatření údajně dočasné, ač již trvající tři generace, jako by potvrzovalo moudrost francouzského politického pořekadla, že co je dočasné, se stává nejpermanentnějším. Časem získává punc trvanlivosti, legitimity, o níž lze nahlas pochybovat pouze s rizikem získání notného kádrového šrámu. Výhod, privilegií se domáhající jedinci, se rovněž rádi prezentují jako „oběti“ – status tzv. victimhood. Jakékoliv osobní nedostatky, ať sklony lenošivé, kriminální, se zracionalizují s obviněním odpovědnosti státu, společnosti, historie.
Mezi některými černošskými intelektuály lze už dlouhou řadu let slyšet jinačí názory. Například ekonom Walter E. Williams se o AA vyjádřil takto „ Je to systém, v němž se má pomoci osobě A (současnému černochovi) potrestáním osoby B (současného bělocha) za to, co osoba C (běloch v minulosti) udělala osobě D (černochovi v minulosti). To tedy je hodně podivné pojetí sociální spravedlnosti, zejména když se budeme chtít držet principu individuání odpovědnosti.“ (New York Time, 10.3. 1985.)
Thomas Sowell, významný černošský ekonom na Hooverově Institutu v Kalifornii, odmítá Affirmative Action jako totální fiasko, se slovy „Všechny ostatní etnické skupiny se o sebe dovedly postarat, proč právě ne černošská skupina?“ (NYT, 22.6.1984).
Kladná akce škodí i těm, k jejichž prospěchu byla vymyšlena. Poskytnutými výhodami se tak postarala o nevýhodu, aby mohlo dojít k soutěži jako rovní s rovnými. Obtížně pak lze potlačit pocit, že politicky korektní reformátoři vycházejí z premisy jakési přece jen podřadnosti těch privilegovaných, s nimiž nutno vycházet šetrněji, shovívavěji, že na ně nelze uplatňovat stejný metr jako na většinu společnosti (anglicky vyjádřeno slovem paternalistic, patronizing).
Tato AA praxe, v očích veřejnosti jakkoliv schopného černošského graduanta rovněž deklasuje předpokladem použitých preferenčních kritérií. Starší české generaci to připomene dobu oněch Adékářů (absolventů dělnického kurzu) a naopak i Kainovo znamení třídního původu, s celostátní platností, jíž se nedalo uniknout.
Teď tedy návrat k našim minibábovkám. Nápad se zrodil na soukromém učení jménem Bucknell University v pennsylvánském městečku Lewisburg, tři hodiny cesty (nikoliv ovšem pěší) jak z New Yorku, tak z Washíngtonu. Učiliště k vzdělávání 4.000 studentů 330 pedagogy. Výuka poskytuje specializaci v 50 oborech. V letošním roce, z celkového počtu 7.100 žadatelů, přijato jich bylo 925.
Tam se pár kurážných studentů pustilo do iniciativy dotknout se neústavních, ale platných, dodržovaných norem AA, podívat se na ně z jiného – v tomto případě kulinárního konce. Jestliže kantor neznámkuje objektivně, barvoslepě, proč by si tak nesměl počínat prodavač zákusků? Prima poťouchlý manévr.
A politicky korektní akademický establishment se zděsil. Jeho jménem, funkcionář z děkanátu (Associate Dean) plánovaný prodej zakázal, s vÿnikajícím orwelliánským zdůvodněním: že něco takového by bylo rasistické, diskriminační – jakož ovšem není celá ta šaráda AA, stále v platnosti.
O záležitosti se dozvěděl reportér, investigative journalist John Stossel (ročník 1947, narozen v Chicagu, vzdělán v Princetonu), s vynikajícím instinktem a soustředěním na pokrytectví naší doby. Nepřekvapuje, že jeho působení u ABC ustalo a s kontroverzními kobližkami musel odspěchal jinam.
Neoficiální stránky Oty Ulče
