Kde končí opatrnost, a začíná váhavost? Tuto otázku si v posledních týdnech kladli politici i političtí komentátoři se stále větší naléhavostí, kdykoli přišla řeč na budoucnost americké angažovanosti v Afghánistánu. Na stole amerického prezidenta Obamy už tři měsíce leží plán velitele mezinárodních jednotek ISAF Stanleye McCrystala.

Ten navrhoval, aby Spojené státy a jeho spojenci podstatně zvýšili početní stav svých jednotek v Afghánistánu, a tím konečně zlomili neradostnou situaci v boji proti Tálibánu a Al Kajdě. Každému bylo jasné, že McCrystal se pokouší napodobit taktiku použitou v případě Iráku. Ta, jak se zdá, patřila k důležitým faktorům loňského a letošního pozitivního obratu ve vývoji bezpečnostní situace v Iráku.

Barack Obama však nechával návrh ležet v Bílém domě. S přibývajícím časem na něj rostl tlak, aby nějaké rozhodnutí konečně udělal, a to přinejmenším z psychologických důvodů. Pokud Tálibán a Al Kajda, a případně jejich potenciální váhající spojenci uvidí, že Amerika kolísá, nesmírně je to posílí. Šlo však také o důležitý psychologický krok ve vztahu ke spojencům, a to zejména evropským.

Je dobře známo, že evropské vlády posílají své vojáky do Afghánistánu jen s velkou nechutí, a naopak velmi rády doma oznamují, že vojáky stahují domů, protože jim to přináší politické body. Dokonce i Británie, která je nejvěrnějším americkým spojencem v Afghánistánu, dává najevo, že z některých oblastí se chce stáhnout co nejdříve a předat je do rukou místních jednotek. Nizozemci mají v zemi 1800 mužů a hodlají je z provincie Uruzgan stáhnout už v příštím roce. Podobně Kanada, která má sice ještě o tisíc vojáků více, chce z Kandaháru odejít v roce 2011. O tom, že ani čeští voliči nejsou z nasazení českých vojáků nadšení, není třeba mluvit.

Přesto však Barack Obama váhal, a stále ještě nerozhodl, zda uposlechne doporučení generála McCrystala a pošle do země 40 tisíc mužů, jak doporučuje samotný McCrystal, nebo alespoň 30 tisíc, jak navrhuje ministr obrany Robert Gates. Rozhodnutí nepadlo ani o mnohem menším posílení jednotek, o kterém se také spekulovalo, které by se týkalo asi deseti až patnácti tisíc vojáků.

Teprve nyní vyšlo najevo, co je možná hlavní příčinou Obamova váhání. Na veřejnost se dostala informace, že proti jakémukoli posílení amerických jednotek v Afghánistánu se jednoznačně staví Karl Eikenberry, teprve letos jmenovaný americký velvyslanec v této zemi. To je o to zajímavější, že Eikenberry je bývalý voják, který ještě nedávno sloužil na vysokých armádních pozicích i v samotném Afghánistánu.

Stanovisko Eikenberryho má svou logiku. Tvrdí, že pro současné úkoly je v Afghánistánu amerických vojáků dost. Americký kontingent činí asi 68 tisíc mužů a žen, a celkový počet příslušníků jednotek ISAF je dokonce přes sto tisíc. Pokud by Američané poslali další vojáky, znamenalo by to negativní impuls pro samotnou afghánskou vládu. Momentálně totiž není ani tak důležité to, co si myslí Al Kajda, ale co si myslí prezident Karzájí a jeho okolí.

Jak známo, Karzájí byl posledních pět let prezidentem a svůj post nedávno obhájil. Stalo se tak ovšem za cenu volebních podvodů a manipulací, které značně snížily jeho legitimitu v očích Afghánců. Potměšilý Karzájí do této své hry zatáhnul i zahraniční spojence, protože ti si nemohly dovolit ho nepodporovat. Přitom v Afghánistánu je Karzájího reputace zatížena nejen problematickým volebním vítězstvím, ale vůbec rozsáhlou korupcí, ze které těží lidé v jeho okolí. V zájmu Ameriky a vůbec mezinárodního společenství je tedy podle velvyslance Eikenberryho především dát Karzájímu jasně najevo, že postoj afghánské vlády ke korupci se musí změnit, jinak nemůže čekat americkou vojenskou podporu.

Otázka korupce však není jediná. Druhým důvodem, proč americké jednotky neposilovat, je potřeba přimět afghánské úřady, aby se začaly více snažit převzít zodpovědnost za správu země a provoz státu do svých rukou. Afghánistán pořád připomíná prázdnou slupku, která není schopna existovat bez masivní hospodářské, vojenské i organizační pomoci zvenčí.

V obou případech tedy je podle Eikenberryho důvod dát Karzájímu najevo, že setrvání jednotek ISAF je omezené časově i co do rozsahu činností.

Je tu ještě jeden, řekněme mezinárodně politický důvod, proč s posílením amerických jednotek váhat. Pokud nebude příliv Američanů doplněn i příchodem Evropanů, mohla by se z mise ISAF stát téměř čistě americká akce, a ani to by ve Washingtonu nikdo rád neviděl.

Barack Obama se však tak jako tak bude muset brzy rozhodnout, jestli afghánský kontingent posílí nebo ne. Ovšem to, že na veřejnost unikla informace o stanovisku velvyslance Spojených států Eikenberryho, který předestírá dobré důvody pro nové zhodnocení situace, snížila tlak, kterému je Obama momentálně vystaven.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6