Neviditelný pes

USA: Proč má Trump úspěch

29.3.2016

Kdo by volil Donalda Trumpa? Třeba ten, kdo se cítí být ohrožený. Výroky kontroverzního miliardáře jsou sice často plné populistických nesmyslů, v mnohém má ale taky pravdu. Když si to nepřipustíme, o to větší budou mít on a jemu podobní šanci dostat se k moci.

Bílý muž ze střední třídy. Ve Spojených státech typický představitel většiny. Té, kterou nestíhá útisk, se kterým se vypořádávají minority. Většiny, která přece výtečně prosperuje a nepotřebuje zastání vlády ani peníze přerozdělované sociálními programy. Ale...

Tomu stereotypu věřil i Angus Deaton, loňský laureát Nobelovy ceny za ekonomii, se svojí manželkou Anne Caseovou, která stejně jako on působí na univerzitě v Princetonu. Jenže když zevrubně rozebrali příslušná data, nevěřili vlastním očím. Bělošští američtí muži středoškolského vzdělání jsou na tom totiž mnohem hůř, než by si kdo myslel. Čelí dramaticky rostoucí míře úmrtnosti. Ta, po dvou desetiletích strmého poklesu, mezi lety 1999 a 2013 rapidně vzrostla. Ovšem jen u nich – takové navýšení nenajdete ani u černochů, ani u Hispánců, ani u bělochů v Evropě.

Půlmilion, který mohl žít

Deaton a Caseová zjistili, že míra úmrtnosti bělochů ve věku mezi 45 a 54 lety rostla v USA v období od 1999 do 2013 tempem půl procenta ročně. Kdyby pokračoval trend předchozích let – a úmrtnost klesala o dvě procenta ročně – zemřelo by o 488 500 Američanů méně.

Když chtěl Deaton toto zjištění publikovat, odmítly ho hned dva prestižní vědecké časopisy, Journal of the American Medical Association a New England Journal of Medicine. Že prý změny v úmrtnosti bílých mužů ve své studii dostatečně nevysvětlil. „To je, jako kdybych volal hasiče, že hoří dům, a oni se mě ptali, co je příčinou požáru,“ kroutí hlavou Deaton. „A kdybych pokrčil rameny, že netuším, řekli by mi, že nemůžou přijet, dokud jim to nepovím.“

Studie Deatona a Caseové tu příčinu jen naznačuje. Snad jí může být zneužívání léků a omamných látek, možná nezřízená konzumace alkoholu, ve hře jsou také sebevraždy. Deaton ale poukazuje ještě na něco. Na možný zhoubný vliv neutěšené ekonomické situace Ameriky. Bílí muži historicky nejvíc (a kdysi téměř výhradně) těžili z hospodářského rozkvětu této světové velmoci a dnes se naopak můžou hůř vypořádávat s důsledky jejích ekonomických problémů. Když je dnes stagnace středních tříd a ekonomická krize připravují o perspektivu, zažívají hlubší propad než lidé z jiných socioekonomických skupin, kteří se na rozdíl od nich nikdy netěšili výsadnímu postavení. Pád z větší výšky prostě víc bolí.

A po pádu, na dně, bez práce a bez perspektivy, kdekdo sáhne po alkoholu nebo lécích. Pravděpodobněji to bude ten, kdo si nemůže svou bezútěšnou situaci zdůvodnit příslušností k utiskované či diskriminované menšině.

Struny frustrace

Deatonovy závěry už se využívají v politickém boji. Jeden z konzervativních serverů doprovodil text o zmíněné studii provokativním titulkem, že prý Obamova chybná ekonomická opatření pomohla zabít takřka půl milionu bělochů středního věku.

Washington Post to bere z poněkud jiného konce. Právě běloši se středoškolským vzděláním jsou prý častými sympatizanty Donalda Trumpa, který je zatím nejsilnějším republikánským kandidátem na prezidenta. Trumpovo volební motto Make America Great Again také prý nejvíc rezonuje právě u těch, jejichž životní perspektiva se zhoršila nejvýrazněji.

Platí, že lidé s pouze středoškolským vzděláním na tom nebyli nikdy hůř než dnes. Ještě v roce 1979 vydělávali jen o 35 procent méně než ti s vyšším vzděláním. V roce 2013 už byl rozdíl 80 procent. To všechno vyplývá z čísel sanfranciské Federální rezervní banky, kterou Washington Post cituje. Trump podle listu hraje na struny frustrace právě bělochů s nižším vzděláním, když z jejich strádání viní imigranty.

Svobodně za svobodou

Může mít Trump s imigranty pravdu? Berou Američanům práci? Abychom mohli odpovědět, vydejme se na Kubu. A o téměř šestatřicet let nazpět. Dne 20. dubna 1980 kubánský vůdce Fidel Castro vyhlásil, že všem Kubáncům, kteří si to budou přát, umožní opustit „ostrov svobody“, aby se mohli vydat k břehům Spojených států. Do září 1980 využilo tuto možnost na 125 tisíc Kubánců. Do Miami odplouvali z kubánského přístavu Mariel – proto se jim říká Marielitos. A ekonomové dodnes zkoumají, jak imigrační vlna Marielitos ovlivnila miamský pracovní trh.

V roce 1990 začal s výzkumem ekonom David Card. Ve své studii – dnes už klasice mezi pracemi na imigrační téma – dospěl k závěru, že přistěhovalecká vlna z přístavu Mariel neměla na pracovní trh v Miami žádný zásadní dopad, přestože musel takřka ze dne na den absorbovat obrovské množství imigrantů. Mzdová úroveň se v Miami nesnížila. Beze změny zůstala i nezaměstnanost, a to i mezi pracovníky s nízkým vzděláním. Závěry Cardovy studie se tak staly vítaným argumentem zastánců imigrace.

Čtvrtstoletí po vydání Cardovy studie se na případ Marielitos zaměřil harvardský ekonom George Borjas. Miamský trh práce počátku 80. let analyzoval zevrubněji a detailněji než Card – a došel k pozoruhodným výsledkům. Borjas si ve své studii, publikované v září 2015, všímá zejména toho, že podstatná část Marielitos měla nízkou kvalifikaci. Asi 60 procent z nich nedosáhlo ani středoškolského vzdělání. Jen desetina pak disponovala vysokoškolským diplomem. Takže zatímco imigrační vlna z přístavu Mariel zvýšila nabídku na pracovním trhu v Miami jen o osm procent, počet lidí s nedokončeným středoškolským vzděláním tam v řádu několika měsíců vzrostl hned o pětinu.

Borjas na rozdíl od Carda analyzuje dopad kubánské přistěhovalecké vlny na specifickou skupinu obyvatel Miami s nedokončeným středoškolským vzděláním. Zjišťuje, že jejich mzdy dramaticky poklesly. A to absolutně i relativně, vůči lidem s dokončeným středoškolským, nebo dokonce s vysokoškolským vzděláním. Borjas odhaduje, že mezi lety 1979 a 1985 klesly mzdy dané skupiny obyvatel Miami o téměř třetinu – právě vlivem imigrační vlny z přístavu Mariel.

Tohle má Trump podložené

Zatímco imigrace nemusí být ničivá pro pracovní trh hostitelské země jako celek, některé užší socioekonomické skupině může evidentně škodit. Dnešní obava bílých amerických mužů se středoškolským vzděláním tedy nemusí být planá. Sympatizují s Trumpem, neboť ten vysílá přesvědčivý signál, že se jich zastane.

Borjasovy ani Deatonovy závěry nemusí být mnoha lidem po chuti. Je to ale popis reality od nejrenomovanějších jmen v oboru. Bylo by skandální, pokud by jejich politická třaskavost byla důvodem opakovaného zamítnutí publikace v akademickém žurnálu, jako se to stalo Deatonovi. Čím déle se bude stávající establishment – jak politický, tak akademický, ale i mediální – schovávat před nepříjemnými fakty nebo je nevěrohodně zpochybňovat, tím větší podpoře veřejnosti se lidé Trumpova ražení nakonec budou těšit. A platí to pochopitelně nejen pro Spojené státy, ale třeba i pro evropské země, včetně Česka.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



zpět na článek