Osvojují si snad konzervativci své vlastní utopické myšlení?

Když lidé, které dobře znáte, obdivujete a se kterými sdílíte stejné hodnoty, udělají něco, s čím rozhodně nesouhlasíte, máte dvojí možnost: Zaprvé, přestanete je obdivovat. Zadruhé, pokusíte se je pochopit a přesvědčit, aby změnili názor.

Pokud jde o mé konzervativní přátele, kteří se nepřestávají strefovat (nebo dokonce něco horšího) do prezidenta Trumpa, první možnost jsem zavrhl. Důvod k tomu – kromě skutečnosti, že jsem mnohým z nich nakloněn – spočívá v tom, čemu říkám „účet v morální bance“. Pokaždé, když uděláme něco dobrého, je to další navýšení našeho účtu v morální bance. Ale pokaždé, když uděláme něco špatného, ze zmíněného účtu odebíráme.Podle mého názoru tihle konzervativci mají na svých účtech v morální bance tolik naspořeno, že se spolehlivě drží v kladných číslech.

Z toho také plyne, že jedinou volbou je pro mě ta druhá. Ovšem abych se pokusil změnit jejich názor, musím se napřed pokusit jim porozumět. Můj závěr je, že je několik důvodů pro existenci anti-trumpovských konzervativců během volební kampaně a pro jejich trvající postoj proti Trumpovi dnes.

Ten první, zdaleka nejvýznamnější důvod, je fakt, že tito konzervativci nevěří, že by snad Amerika byla v nějaké občanské válce o přežití Ameriky takové, jakou ji známe. I když se značně liší od levice, nepokládají levo-pravé zápolení za existenční boj o zachování našeho národa. Ovšem já na druhé straně ano, stejně jako jiní Trumpovi konzervativní příznivci.

Proto také, ačkoli jsem halasně oponoval Trumpově kandidatuře v republikánských primárkách, ho halasně podporuji, jakmile už jednou vyhrál nominaci. Věřil jsem tehdy, stejně jako dnes, že Amerika je ztracena, pokud se prezidentem stane nějaký kandidát Demokratické strany. Amerika v pojetí Otců zakladatelů by byla ztracena, možná i nenávratně, s Nejvyšším soudem a dalšími stovkami federálních soudních institucí na vážkách, s Demokraty neodbytně usilujícími o evropský socialistický styl – naprosto rozkládající unikátní hodnotu amerického systému omezeného vládnutí, s vládou propůjčující se k potlačování konzervativního projevu, s další degradací středního a vysokého školství, s oslabováním americké vojenské moci atd. „Fundamentální transformace“, kterou Barack Obama sliboval v roce 2008, by došla své realizace v roce 2016 za vlády Hillary Clintonové.

K mému údivu to žádný autor z řad konzervativců zaměřených proti Trumpovi takto nevidí. V době volební kampaně si všichni mysleli, a stále si to myslí, že totiž vítězství Hillary Clintonové by nebylo dobrou věcí, ale že by to také nebyla žádná katastrofa.

Tolik tedy v kostce. Mnozí konzervativci, včetně mě, věří, že by Amerika jako taková spíše skončila, pokud by volby nevyhrál republikánský kandidát, shodou náhod nedokonalý Donald Trump. Já jsem si navíc jist, že Hillary Clintonovou mohl porazit právě jen Donald Trump. Jinak řečeno, věřím, že Donald Trump dost možná zachránil Ameriku. A o tom píšu ve své knize; o řadě prohřešků, včetně poťouchlých hlášek na Twitteru.

Tvrzení anti-trumpovských konzervativců, že Trump konzervativcem není – také jsem to opakoval během republikánských primárek –, už nyní není jen nepodstatné, je i nepravdivé. Kterýkoli anti-trumpovský konzervativec by skákal radostí, kdyby mu bylo sděleno, řekněme v létě 2015, že jakýsi Republikán vyhraje volby v roce 2016 a že v prvních měsících po svém zvolení jmenuje konzervativce do Nejvyššího soudu, že zahájí proces náhrady za Obamacare, že svrhne bomby na syrského spojence Rusů Assada kvůli opětovnému použití chemických zbraní, že jmenuje ten nejkonzervativnější vládní kabinet v novodobých amerických dějinách, že začne odbourávat opatření ekologické agentury EPA kvůli jejich hysteričnosti a ekonomické zátěži, že v přítomnosti hlav 50 muslimských zemí označí íránský režim jako „zlo“, že si u Západní zdi v Jeruzalémě dá na hlavu židovskou jarmulku, že jmenuje jako velvyslance do OSN někoho, kdo soustavně kritizuje OSN za morální pokrytectví, že oživí armádní rozpočet a bude pracovat ve prospěch snižování korporátních daní, a mnoho dalších konzervativních počinů. Takže proč tedy anti-trumpovští konzervativci neskáčou radostí?

Dospěl jsem k přesvědčení, že mnozí konzervativci vykazují cosi, co jsem kdysi pokládal za monopol levice – jistý rys utopismu. Trump pro ně ani zdaleka není tím ideálním vůdcem, kterého by byli schopni podporovat. Existuje tu také jisté kulturní dělení. Anti-trumpovští konzervativci jsou skupinou lidí velmi noblesních. Trump nehovoří jejich jazykem. A co víc, pro kulturní prostředí, ve kterém většina z nich žije nebo pracuje, podporovat Trumpa znamená odepsat se ze všech večerních posezení této elity. Navíc se anti-trumpovští konzervativci pokládají za lidi vysoké morálky (jimiž také zhusta jsou), vázané nutností nekompromitovat se přílišnou podporou Trumpa, kterého ve své většině vnímají jako morálně pokleslejšího.

Jsou to konec konců také jenom lidé. Poté, co investovali tolik energie do opozice vůči Trumpovu zvolení a po předpovědi, že jeho nominace povede k volební katastrofě, je pro ně obtížné připustit, že neměli pravdu. Jeho plnění mnohých konzervativních předvolebních slibů, opět navzdory předpovědím, je pro ně hořkou pilulkou. Ale když budou lpět na svém anti-trumpismu a prezident zcela selže, budou moci říkat, že měli pravdu. Jinými slovy, jejich pověst bude uchráněna jen v případě jeho neúspěchu. Toho jsou si ovšem vědomi.

Existuje ale jiná cesta. Mohou se připojit k boji. Přijmout nedokonalou realitu a uznat, že jsme účastníky jakési občanské války a že Trump, se všemi svými vadami, je naším generálem. Když má tento generál vyhrát, potřebuje ty nejlepší bojovníky. Ale příliš mnozí z nich, často ty nejlepší hlavy konzervativního hnutí, jsou „nepřítomni bez povolení“.

Naléhavě je žádám: Prosím, hlaste se do služby.

Autor je přední americký konzervativní komentátor. Text byl uveřejněn 30. května 2017 na www.frontpagemag.com. Pro Konzervativní listy přeložil Josef Zummer.