Prezident Barack Obama představil návrh zákona, kterým se reformuje systém platných ustanovení regulujících přistěhovalectví. Den předtím ve snaze uchovat si prvenství skupina převážně republikánských senátorů v čele s Floriďanem Marcem Rubiem, hrdinou Hnutí čajových dýchánků a potenciálním uchazečem o prezidentskou nominaci v roce 2016, přišla s vlastním návrhem stejné reformy.

V mnoha ohledech se představy prezidenta a senátorů překrývají. Oba návrhy předpokládají zpřísnění pohraničních kontrol a zákaz zaměstnávání nelegálních přistěhovalců, požadavek ověřování totožnosti každého nového zaměstnance pomocí federální databáze, nová přísnější pravidla udělování víz a povolení k pobytu tak, aby imigrace odpovídala potřebám amerického hospodářství. V obou případech se uznává, že miliony nelegálních přistěhovalců nemohou být šmahem vypovězeny, bude jim nabízena možnost získat občanství v případě, že mají čistý trestní rejstřík, řádně platí daně a policejní pokuty a učí se anglicky.

Upřednostněni však by měli být žadatelé o Zelenou kartu, kteří legálně pobývají na území Ameriky, jakož i zde narozené děti nebo absolventi amerických univerzit, zejména tak potřebných oborů jako vědecké, technologické, inženýrské a matematické.

Velmi podobná sada inovací, se kterou v roce 2007 přišel tehdejší prezident George W. Bush, byla už jednou smetena se stolu Senátem. Politici z obou táborů nyní prohlašují, že doba se změnila. Především v tom smyslu, že za ta léta získala na váze skupina barevných voličů a zejména těch, kteří pochází ze zemí Latinské Ameriky. "Hispánci", jak se jim ve Spojených státech říká, z nichž mnozí využívají rozsáhlých sociálních podpor a úlev, se stali spolehlivou voličskou základnou pro kandidáty Demokratické strany. V listopadových volbách jen 27 % Hispánců dalo hlas republikánskému kandidátovi Mittu Romneymu.

Arizonský senátor John McCain, jeden z předkladatelů návrhu, na otázku, co pohnulo senátory, aby přispěchali s plánem imigrační reformy, odpověděl lakonicky: "Volby." Podle jejich názoru současný chaotický a neuspořádaný stav v této oblasti je svého druhu "všeobecnou amnestií" pro nelegální přistěhovalce.

Prezident se tváří potěšeně a vyzdvihuje skutečnost, že senátorská iniciativa do velké míry kopíruje jeho vlastní myšlenky. Mezi oběma návrhy jsou však také podstatné rozdílnosti. Senátní navrhovatelé jasně definují pracovně-právní postavení sezónních zemědělských dělníků a nekvalifikovaných pracovníků.

Obamův plán tuto početnou kategorii přistěhovalců žádným způsobem nereguluje. Pro konzervativní zákonodárce je také nepřijatelný bod Obamovy reformy, který americkému občanovi poskytuje právo pozvat k neomezenému pobytu cizince, jehož označí za svého homosexuálního partnera.

Na rozdíl od demokratických kolegů, kteří se dušují, že imigrační reforma leží Obamovi na srdci, podezřívají Republikáni prezidenta z toho, že to v hloubi duše nemyslí vážně a do opravdových změn se mu nechce, ježto mu vcelku vyhovuje dnešní neuspořádaný stav, který mu více hraje do karet. Debaty o návrzích reformy budou v Kongresu nepochybně bouřlivé. Ti ze zákonodárců, kterým vzhledem k místním volbám je lokální košile bližší než federální kabát, již oznámili, že udělení amerického občanství usvědčeným narušitelům zákona je sousto, které nedokážou spolknout.

Vůdce republikánské většiny ve Sněmovně John Boehner varoval prezidenta Obamu před posunem doleva v otázce přistěhovalectví. Je to příliš citlivá oblast, než aby prezident mohl prosadit své představy bez široké podpory obou stran zastoupených v Kongresu. Obecně lze říct, že ještě nikdy reforma přistěhovalectví ve Spojených státech nebyla tak blízko svému uskutečnění jako nyní. Ale vyhráno zatím nemá.