Též je to výjimka z pravidla o užitečnosti vyhýbat se tamějším vzorům. Vždy naléhavě varuji před kopírováním jakýchkoliv amerických právních praktik - například tamější pojetí soudního procesu jako souboje advokátů v legitimní roli lhářů k pronajmutí, jejichž záměrem přece není nějaké zjišťování "spravedlnosti", ale dosáhnout vítězství za jakoukoliv cenu bez jakýchkoliv etických zábran. Rozhodující je váha formalismu, procesy absurdně nákladné a odvolání protahovatelná téměř ad infinitum, též s výtečnými příležitostmi manipulovat poroty, nezřídka matené spletitostmi té které kauzy.

Přemnohé se též dá vytknout praktikám, případným bitkám na politickém poli. Zatímco ve Velké Británii zákon omezuje trvání volební kampaně na pouhé tři týdny (podle mých posledních, nikoliv nejčerstvějších informací), rovněž s limitem dovolených výdajů kandidátů, že i spropitné taxikáři by se mohlo kvalifikovat jako pokus o podplácení voliče. Zato v USA, její bývalé neposlušné kolonii, se volební kampaň může vléct rok nebo i déle, jak tomu je v nynějším případě o znovuzvolení usilujícího Baracka Husseina Obamy. Na značný počet pravidelně vylepšovaných restrikcí legitimních výdajů existuje neméně způsobů, jak takové příkazy ignorovat, šikovně ošálit. Nejednou s výsledkem, že některému kandidátovi měšec natolik zmohutní, že přesahuje rozpočet nejednoho členského státu OSN. Největším množstvím k takovému účelu získaných milionů disponuje již zmíněný prezident. Předsedá společné snídani či obědu s takzvanými fat cats ("tlustými kočkami"), zejména z finančních kruhů, z Wall Streetu. Každý z nich poskytne příspěveček - před týdnem to bylo ve výši 35 000 dolarů - načež obdarovaný na svém veleletadle Airforce One odletí na další vhodně zvolenou adresu¸ kde téhož dne bude hřímat proti milionářům a miliardářům, svým mecenášům. Ti ovšem rozdávají s oprávněným předpokladem získané privilegované pozornosti, když se pak obrátí k obdarovanému se svými požadavky.

- - -

V listopadu 2012 tedy budou prezidentské volby a jako každý čtvrtý rok bude o nájemnictví Bílého domu usilovat nejeden zájemce. Devětadevadesátiprocentní zájem se soustředí na utkání kandidáta Demokratů s kandidátem Republikánů. Účastní se i jiní kandidáti, s nulovou nadějí a též i mizivou mediální pozorností - někteří idealisté, ale častější jsou podivíni, i nezpochybnitelní pošukové - všelijací internacionalisté či separatisté, anarchisté, komunisté - kazatelé marxismu-leninismu v maoistické či trockistické, ba i stalinské verzi, nám kdysi intimně známé, též prosazovatelé vegetariánství, mnohoženství, nudismu, zákazu či příkazu očkování.

Sdělovací prostředky o nich pramálo nebo vůbec nic nesdělují. Pozornost se soustřeďuje na primárky - výběr kandidáta, jehož budou Republikání nominovat na svém sjezdu. V případě Demokratů jejich kandidátem ovšem bude nynější prezident BHO. Proti snahám o znovuzvolení úřadujícího prezidenta se v řadách vlastní strany málokdy ozve opovážlivec s takovou iniciativou. (V roce 1980 se tak snažil Ted Kennedy proti tehdejšimu prezidentovi a spolustraníkovi Carterovi a ještě dřív, v roce 1964, tak usiloval Eugene McCarthy proti Lyndonu B. Johnsonovi - s výsledkem, že Johnson se rozhodl znovu jiz nekandidovat a kandidát McCarthy se svým pokusem neuspěl. Nyní, v roce 2011, se lze dočíst o všelijakých spekulacích, že Hillary Clintonová, bývalá Obamova hlavní soupeřka, ale nyní ministryně zahraničních věcí v jeho vládním týmu, by se tak mohla projevit. Pravděpodobnější je ale verze, že započne s takovou iniciativou o čtyři roky později, až Obamův termín definitivně skončí.)

Uchazečů o nominaci Republikánskou stranou je - prozatím - osm: Dva bývalí guvernéři (Mitt Romney a Jon N. Huntsman, oba mormoni), jeden nynější guvernér (Rick Perry, Texas), jeden bývalý senátor (Rick Santorum, Pennsylvánie), dva členové Sněmovny reprezentantů (kongresman Ron Paul a kongresmanka Michele Bachmanová), bývalý předseda Sněmovny (Newt Gingrich) a jeden outsider (Herman Cain).

Americké veřejnosti se již několikrát představili na společném vystoupení, odpovídat na otázky, s přesným časovým limitem k dispozici. Ovšemže se snahou docílit ten nejlepší dojem, s úsměvy, pokud možno s vtipem a s pokusem o docílení dojmu vzájemné ohleduplnosti. Když nesouhlas, kritika, tak bez přísady vitriolu - žádné tedy soptění, viditelná averze, že by debatér odešel z podia s odmítnutím podat ruku svému rivalovi, tak jak se přece v Praze před několika lety událo. Stát se něco takového v americkém prostředí, kandidát takto popuzený by se pohřbil, definitivně odrovnán.

Právě takovou proceduru primárek bych na české politické scéně přivítal, s prezentací kandidátů, aby odpovídali na nikoliv jim předem známé otázky, s pohotovostí, pokud možno s vtipem, ba i šarmem oslňovat. Třeba takovýto tým zájemců o prezidentskou nominaci za stranu sociálně demokratickou: nynější předseda Sobotka, bývalý premiér a nynější zázračný zbohatlík a neméně instantní jurista Gross, ještě dřívější premiéři Paroubek a Zeman, a třeba i Kavan, demolition derby šampion. Česká veřejnost, přece tolik skeptická, kritická vůči počínání zvolených předáků, by třeba v nich a v politice vůbec našla své zalíbení a navržený seznam by krášlila jinými jmény, že tu mohl poskytnout autor povídálek ze vzdálených končin.

- - -

Z osmi dosavadních uchazečů o republikánskou nominaci sedm jsou političtí profesionálové, někteří z prostředí prominentních rodin, s hodně zazobaným zázemím. Jednou značnou výjimkou je onen osmý outsider Herman Cain. Vlivný britský The Economist, v článku s titulkem "Sex and Pizzas" (5.11.2011) ho charakterizuje jako člověka z celé té skupiny nejsympatičtějšího, s odzbrojujícím úsměvem - "his relaxed personality as his most devastating weapon." Přímo čítankový příklad self-mademana, s perfektně proletářským, politicky korektním kádrovým profilem. Vypracoval se až do výšin "pizza plutokrata", stal se prezidentem organizace National Restaurant Association ve Washingtonu, tedy druh kariéry v odvětví, s nímž měl co společného náš eventuální kandidát Paroubek.

Nelze však přehlédnout jiné rozdíly. V knize memoárů z názvem "This is Herman Cain", autor píše o své předchozí kariéře u námořnictva, kde se údajně věnoval výzkumu v oboru raket, posléze přežil čtyři stádia rakoviny a stal se baptistickým kazatelem,.

Tím Paroubek patrně nikdy nebyl, jakož i zcela určitě není černoch.

Cain ale jím je. Navíc zastává názory v důkladném rozporu s černošským establishmentem USA, jakož i liberálními, politicky korektními médii. O to víc je z hlediska zájmů Bílého domu nebezpečný.

Snaha ho zničit, důkladně zdemolovat, se již rozjela a je natolik zajímavá, že si zaslouží celé příští pokračování. 

BUDE POKRAČOVÁNO