Když jsem se už před dávnou dobou vyskytl v Americe, určitě jsem postrádal pořádnou užitečnou orientaci. Neměl potřebného místního strýce, takové jsem měl v Německu, nikoliv v tom východním, socialismus budujícím. Zpátky do Frankfurtu, v němž jsem se moc příjemně cítil, jsem nemohl, nesměl vrátit. Vzdor skutečnosti, že moje matka byla sudetská Němka a její rodný jazyk jsem ovládal daleko líp, než najednou tuze potřebnou angličtinu. Pak jsem se v americkém, mně neznámém světě přece jen jakž takž zorientoval, číšničil, spropitnému se klanil a na kolumbijskou univerzitě dokonce zvládl vystudování druhého doktorátu. Teď po letech se tomuto výkonu dostatečně divím. Pustil jsem se na kariéru kantorskou a jak se pak ukázalo, dobře jsem udělal. ¨

Uchytil jsem se na univerzitě v Binghamtonu, na půl cesty mezi přístavním New York City a Niagarskými vodopády severním směrem u kanadské hranice. Na této adrese jsem vydržel vyučovat třicet čtyři let, až tedy do penze a s pořádnou příležitostí několikrát objet celý svět a ledajaký zážitek vyjádřit literárně. Nyní v posledních několika měsících došlo na našem campusu k zavraždění dvou studentů. Jednou z obětí se stala mimořádně půvabná dívka. O život ji zřejmě připravil její předchozí milenec, po činu se vytrativší směrem do své rodné země, jíž byla Nikaragua.

Nyní již žijeme či aspoň jaksi přežíváme v dost obtížnějších dobách. Před sebou tady mám stať významného publicisty jménem Ben Shapiro. Nazval ji „The Sultans of America and The Harems“ (Townhall, 22.11.2017 - tedy již doba prezidenta Donalda Trumpa a nikoliv Baracka Husseina Obamy). V tomto zdejším světě se prosazuje trojí aristokratická zář, tak Shapiro tvrdí: jsou jí fame, money and power - pověst, peníze a moc. Se zpožděním se dozvídám, že ode dne úspěšného útoku na newyorské mrakodrapy 11. září 2001 naším národním hříchem v USA se prý stala islamofobie. Protimohamedánská v porovnání k zločinům páchaných proti Židům? V roce 2015, FBI „hate crime“ statistika zaznamenala 664 antisemitských a 257 antimohamedánských zločinů, nikoliv pouhých slov. (Tolik a ještě víc se dozvídám od Brent Bozell, „American Imams for Pogroms“, Townhall, 28.7.2017.) „My nejsme islamofobové, pane prezidente, my pouze toužíme nebýt vyhozeni do povětří,“ takové jsou oprávněné starosti případných provinilců (Todd Starnes. „We’re Not Islamophobic, Mr.Obama, We Just Don’t Want to Get Blown Up“, Townhall, 18.11.2015).

Vracím se k jinačím prohřeškům v oblasti sexuálního harašení. Nyní zdiskreditovaný senátor Al Franken, zvolen pramalou většinou hlasů ve státě Minnesota, byl dodatečně přistižen dotýkání se ženského hrudního vybavení v době jejich spánku. Významný deník Washington Post informoval své čtenáře o činech notného obtěžování, jehož se na osmi ženách dopustil Charlie Rose, televizní veličina kolosu PBS, což prozatím znamenalo konec jeho celonárodní kariéry.

Významně se tímto způsobem znemožňují a velice projevují přemnozí hollywoodští činitelé.

Americká a patrně zejména kalifornská spravedlnost se dovede realizovat zvlášť podivným způsobem: Případ ilegálního vetřelce, Mexikána jménem Jose Ines Garcia Zarate, v té době znám pod jménem Francico Sanches, právě propuštěn z vězení v San Franciscu bez potrestání ve věci prohřešku týkajícího se drog, již pětkrát deportrovaného.

Na přístavní hrázi, promenádě, zastřelil a usmrtil tam se nevinně pohybující občanku. Federální soudce dal přednost prokázaného vraha neodsoudit. V tomto případě rozhodovala skutečnost the city’s sanctuary laws.

- - -

Carter G. Woodson, vědec, historik, v roce 1926 zrodil tzv. Negro History Week, jenž se v roce 1979 povýšil na Black History Month. Vhodným měsícem byl vybrán únor, v němž se narodil Abraham Lincoln. Walter E. Williams, významný černošský ekonom, překvapil tvrzením, že zásluhou celkového příjmu američtí černoši dohromady dosahují příjem, jenž je povyšuje mezi dvacet nejbohatších národů na světě. Colin Powell, jeden z nich, a ve funkci nejvyššího vojenského velitele (“Joint Chiefs of Staff“) se tak právem počítal mezi nejbohatší a nejslavnější osobnosti tohoto světa. (Walter E.Williams, „Black History Month“, Townhall, 17.2.2018).

Tento významný autor se ale rovněž soustřeďuje na skutečnost, že černošské vzdělávání je jedním z dnešních problémů. V období od konce 19. století až do doby 1950 toto černošské vzdělávání bylo jedním z amerických modelů. Například Paul Laurence Dunbar High School v hlavním městě federace. Jedním z absolventů těchto nejlepších škol například byl Thurgood Marshall, první černošský soudce u Nejvyššího soudu v zemi. Prvním černošským členem americké vlády se stal senátor Edward Brook.

V porovnání k dřívějším časům nynější Frederick Douglass High School dnešních dnů: pouze 9 procent studentů zvládne požadavky znalosti rodné angličtiny a pouze 3 procenta zvládnou požadavky matematiky. Tento úpadek znalostí ale doprovází vzrůst násilí ve školních prostorách, nedostatek respektu a surovosti nejen ve styku s učiteli.

Týž vědec Williams v textu „Discrimination and Disparities“ se zabývá rozborem takto nazvaného díla, jehož autorem je velmi významný ekonom Thomas Sowell. Autor zdůrazňuje zásadní rozdíly ve výkonech, které nelze vysvětlit žádným specifickým důvodem. Studie finalistů National Merit Scholarship prokázala, že prvorození potomci v rodinách v USA, Německu a Británii potvrzují vyšší IQ průměr v porovnání s jejich dalšími sourozenci. V roce 2000 U.S.Commision on Civil Rights study zjistila, že 44,6 % černošských žadatelů o půjčku neuspělo na rozdíl of pouhých 22,3 % v případě bělochů, a zdaleka nejlepší výsledky měli Asiaté a havajští domorodci. Jen jejich 12,4 % žadatelů neuspělo.

„NYT Op-Ed:Can My Kids Be Friends With White People?“ je název textu, uveřejněného jeho autorem Matt Vespa 4.11.2017. Citován je Ekow N. Yankah, učitel na Benjamin N.Cardozo School of Law na Yeshiva univerzitě v New Yorku. Prosazován je názor, že real friendship - „skutečné přátelství“ - není možné bez schopnosti důvěřovat někomu jinému. Což z vlastní zkušenosti absolutně odmítám.

- - -

„Ve státě Delaware již brzo budou hoši běloši mít právo se vydávat za černošské holčičky.“ Toť první věta v textu Todd Starnese,“Delaware to Let Students Decide Race, Gender,“Townhall, 3.11.2017. Delaware, druhý nejmenší stát unie - tím první ovšem je Rhode Island. Delaware úřad zabývající se výchovou (Department of Education) již informoval svět, že „considering sweeping regulations regarding discrimination that would allow children to determine their gender and their race“. A máme to - ať si každý bílý chlapeček rozhodne, zda se míní pokládat za černou holčičku.

Bude to tedy stát zcela první, z takovými obohacujícími novinkami: „REGULATION 225 PROHIBITION OF DISCRIMINATION: Všichni studenti zapsáni ve veřejné škole státu Delaware mají právo se rozhodnout, s jakou národností a rasou se ztotožňují. Státní vychovatelé se dohodli na používání termínu „Protected Characteristics“, což označuje rasu, etnický původ, národní původ, pohlaví.

The Delaware Family Policy Council též vyjadřuje vážné starosti o bezpečnost a soukromí v koupelnách. A bude se bělošské dítě, vydávající se za černošské, kvalifikovat na získání Affirmative Action stipendia?

Je černošské dítě, vydávající se za Hispanic, oprávněno nosit sombrero?

Na naší univerzitě jsme získali z České republiky se dostavivšího talentovaného vědce. Přijel s manželkou a dvěma dětmi. V akademickém prostředí se výtečně uvedl, povýšil, stipendia získal. Poté se rozhodl stát ženou, což učinil. Jeho dvě děti teď mají dvě maminky.

KONEC