Teď v brzo končícím roce 2018 - ke 100. výročí vzniku našeho rodného, již neexistujícího Československa - též končil život jednoho z nejpozoruhodnějších myslitelů našeho dvacátého, již uplynulého století. Charles Krauthammer, narozen roku 1950, zrovna v době, kdy v Praze stalinský režim na šibenici škrtil Miladu Horákovou přeživší nacistické věznění, členku národního shromáždění, v parlamentě vysedávala s kolegy komunisty, kteří ji pak věšeli, na šibenici téměř půl hodiny škrtili.

V Americe narozený syn přistěhovalců z původního carského Ruska, jemu se podařilo absolvovat obtížná nákladná studia na lékařské fakultě výtečné Harvardovy univerzity. Na plovárně ho ale postihlo celoživotní neštěstí, že z vody byl zachráněn ve stavu, který ho připoutal k doživotnímu invalidnímu vozíčku. Vystudovaný lékař se specializací psychiatra. Ve svém posledním dopise na rozloučenou se zmiňuje o osobní odvaze a nádherném životě.

The Weekly Standard ve vydání 9. července 2018 mu autoři William Kristol, Fred Barnes a Stephen F. Hayes věnovali téměř deset stran textu.

Hodnotili ho jako nejznamenitějšího myslitele své éry. Rovněž se bez váhání k takovému hodnocení připojuji. Krauthammer nemohl být zamilován do OSN. Jeho standardním sloganem bylo tvrzení: „Get the U.S. out of the U.N. and the U.N. out of the US.“

V roce 1939 na světě bylo 16 milionů Židů. Hitler jich zabil dvě třetiny. Nyní jich je 13 milionů.

Před 100 lety Evropa byla centrem židovské existence. 80 % jich tam žilo.

Nyní je situace značně jinačí: 80 % veškerého židovstva žije buď v Izraeli, nebo v USA. Tyto dvě hvězdy nemohou vydržet, jedna z nich časem vymizí a tou ovšem nemůže být Izrael, ač o takové řešení tuze usiluje arabské sousedství.

Příliš optimistické inspirace se v historii nenajde. Po dobu dvou tisíciletí židovský národ přežil zásluhou svého rozptýlení a izolace.

K prvnímu exodu došlo už v 6. století před Kristem. Přemnoho let a století posléze se svět dožil Reaganovy doktriny. Ta se postavila ve prospěch nijak se omlouvajícího anti-komunismu.

My pozemšťané, jací my jsme vlastně tvorové? Trvalo 100.000 roků, než se lidstvo pořádně pohnulo na této naší jediné planetě. Potom ale za pouhých 66 let se podařil náramný pokrok s pohybem od prvního jakéhosi Kitty Hawk letadélka až ke gigantickému přistání roku 1969 na měsíci.

V loňském červenci cosi zvané unmanned Lunar Prospector se vydalo do dálav za účelem zjištění, zda by se na Měsíci podařilo najít vodu. Poslední astronaut opustil Měsíc v roce 1972.

V 15. a 16. století lidstvo prožívalo the Age of Exploration - éru průzkumu, bádání. V druhé polovině 20. století nastal the Space Age - éra průzkumu vesmíru.

Apollo Program se stal velkým triumfem, jenže světová veřejnost se začala nudit. Když došlo na Apollo 17, zájem končil. Poslední tři expedice na Měsíc neuskutečněny. Charles Krauthammer zemřel, máme teď jiné starosti. ¨

- - -

Letošního, již vbrzku končícího roku 2018 se Česká republika již nedožila svých stých narozenin. Slováci se osamotnili, konečně si sami vládnou. Část národa se rozprchla i do nejvzdálenějších končin této prozatím jediné planety. A letos v květnu v ní permanentně dodýchal Tom Wolfe - osobnost nepochybně většině pozemšťanů neznámá.

Na tuto naši prozatím jedinou lidstvem osídlenou planetu se tento právě zmíněný Tom Wolfe dostavil 2. března 1930: předběhl mě o pouhé dva týdny (a rovněž ve věku 88 roků již dodýchal buď 14. či 15. nebo 16. května). Narodil se v Richmondu, v americkém státu Virginii, vyrostl z něj žurnalista, esejista, spisovatel a zejména velikánský dandy, neboli světák, švihák, hejsek, floutek, značný superelegán. od věku v roce 1962 zaměstnán v nyní již neexistujících novinách New York Herald Tribune. Ve světě se objevoval ve zcela bělostném oblečení, též jeho botky téže barvy, taková jeho kompletní garderoba.

Cituji názvy jeho některých literárních výtvorů: I am Charlotte Simmons, The Kingdom of Speech, neboli „Království řeči“, Back to Blood, čili cosi „Zpět ke krvi“. Jeho vyjadřovací styl je verbal pyrotechnics (sartorial flair - „krejčovský dobrý čich“).

VANITY (marnivost, malichernost, domýšlivost, ješitnost) FAIR (poctivá hra, slušné jednání, příznivé počasí, upřímnost, slušnost, poctivost).

Styl garish (okázalý, křiklavý), enormously influential hybrid known as new journalism, his immersive style (adekvátní český výraz ve slovníku nenacházím - toliko

nepoužitelné „ ponořený“.)

Styl „neo-pretentious“ (domýšlivý, sebevědomý, okázalý, snobský), „condescend“ (chovat se povýšeně, blahosklonně).

BONFIRE OF THE VANITIES. Jeho dílo nejproslulejší.

Mark Twain, znám jako „Man in White“, ho svým věkem značně předběhl. Tento Wolfe „Nearly every sentence he wrote seemed a verbal extravaganza.“

V těchto politických ultra-pokrokových kruzích se onoho času značně prosazoval hudební skladatel Leonard Bernstein, ve svých privátních luxusních prostorách vítal a hostil černošské revolucionáře BLACK PANTHERS - „černošské pardály“, kteří s chutí tupili ostatní hosty.

Snesitelně čitelný týdeník THE WEEKLY STANDARD ve svém vydání 4. června 2018 uveřejnil fotografii z oné pseudorevoluční doby ledna 1970 z náramného Bernsteinova obydlí, když je poctil svou přítomností revoluční černošský pardál Donald Lee Cox s hodností polního maršála.

- - -

Necelý jeden týden po odchodu do věčných lovišť Toma Wolfa, který mě svým narozením předešel o pouhé dva týdny, avšak zemřel v témže měsíci květnu nynějšího roku 2018 jako proslulý historik Bernard Lewis: 1916 -2018. Britský rodák, opustil University of London ve prospěch opačného břehu Atlantického oceánu, usídlil se ve státě New Jersey v roce 1974, s novou permanentní adresou na univerzitě v Princetonu, kde též sídlili jiní znamenití velikáni jako kupř. Albert Einstein.

Lewis měl oprávněnou pověst znamenitého PUNMEISTER (“pun - slovní hříčka“) a tento historik takto vynikal se schopností se vyjadřovat v tuctu různých jazyků. A byla to zvlášť jeho schopnost se vyznat v islámských studiích. Zájemci velice doporučeno budiž Lewisovo mohutné dílo The Muslim Discovery of Europe, vydáno 1982. Nevím o žádném větším zdroji moudrosti.

Tím tedy končím hodně rozdílnou prezentaci tří neobvyklých tvůrců.

KONEC