Bachmanová je daleko opatrnější v projevech než Sarah Palinová, je méně teatrální, má podstatně příjemnější projev (Palinové ječák dovede odradit někdy i skalního konservativce) a podstatně lépe se vyzná v ekonomice. Před třemi lety jsem varoval, dávejte pozor na výřečného agitátora Obamu, dnes s úlevou upozorňuji na tuto pozoruhodnou ženu. Sesbíral jsem zásadní myšlenky z jejích rozhovorů z minulých měsíců. Stojí za to se nad nimi zamyslet.

"Když ležím na pláži, čtu si von Misese," prohlásila v jednom z rozhovorů kongresmanka Michelle Bachmanová, o jejíž možné presidentské kandidatuře se začíná v USA vážně hovořit. Krokem, který tento vývoj naznačuje, je rozšíření jejího politického štábu o dva volební stratégy, kteří v minulosti pracovali pro Rosse Perota a Mika Huckabeeho. Bachmanová, ač příslušností republikánka, je hvězdou hnutí-nestrany "Tea Party". Výrazně konservativní politička nečekaně uspěla v liberální Minnesotě, když v roce 2000 ve volbách do státního Senátu porazila na hlavu veterána, demokrata, o němž se soudilo, že to má do důchodu. Od té doby její hvězda stoupá. Na rozdíl od Sarah Palinové nemá (zatím) za sebou žádné skříňové kostlivce, kteří by její tažení mohli zruinovat.

Pokud mluví o ekonomice, často se odvolává na Miltona Friedmana a své postoje koriguje se současnými americkými "supply-side" ekonomy - Artem Lafferem, Thomasem Sowellem a Walterem Williamsem. Příčiny současné krize definuje velice stroze - počátky klade do období vlády Jimmy Cartera a jeho vládou schváleného Community Reinvestment Act, zákona, který nutil banky půjčovat na hypotéky i nejrizikovějším žadatelům. Clinton tento zákon ještě posílil a když jeho novelou sejmul z bank zodpovědnost za riskantní půjčky a převedl ji na polostátní garanční banky Fanny Mae a Freddie Mac. Bachmanová, členka výboru finančních služeb, vždycky hlasovala proti návrhům zákonů liberálů Barneye Franka a Ch. Dodda. Většinou marně. Hlasovala i proti Bushovu záchrannému balíčku TARP. Během slyšení třikrát zaútočila na ministra financí Geithnera s otázkou ústavnosti navrhovaného 700miliardového balíčku a vždy byla odbyta odpovědí, že když to Kongres schválí, stane se TARP zákonem. Ústavu konsultovati netřeba. K čemuž také došlo.

"Nechala byste banky padnout?" zněla další otázka. "Samozřejmě, lidé si naivně myslí, že bankrot znamená likvidaci. Jen málokdy, většinou je to nejrychlejší cesta k ozdravění," odpověděla Bachmanová. Kongresmanka také popírá federální úspěch záchrany Chryslera a GM. Daňové poplatníky bude stát tato akce nejméně 15 miliard dolarů a dnes už to přiznává i Bílý dům, byť s esoterickou obhajobou, že tím bylo vykoupeno mnoho pracovních příležitostí, které by jinak zanikly.

"Na rozdíl od presidenta Bushe bych tehdy nepodepsala ani zákon o nákupu léků pro starobní pojištění a veškeré ty výdaje pro ministerstvo školství, které nepřinesly kýžený výsledek. Zato bych snížila korporátní daně o dalších 15 %."

Bachmanová je i v tvrdé oposici k současné politice FED a záplavě čerstvě voňavých peněz. "Znehodnocování měny není zárukou vyšší zaměstnanosti, jak Obamova vláda slibovala. Právě naopak." Proto by, být v Bílém domě, okamžitě nahradila Bena Bernankeho nějakým fiskálním jestřábem.

V zahraniční politice byla od počátku proti americké účasti v libyjské akci NATO. "Obama porušil zákon, když si akci nenechal během 60 dnů schválit Kongresem, jak zákon vyžaduje. Začal to už Reagan a po něm všichni presidenti. Toto porušování zákonaje protiústavní a musí skončit."

Liberálové ji často karikují jako náboženského zélota, ale málokdo se může pochlubit něčím podobným, co ona s manželem dokázali. Je matkou pěti dětí a doma vychovali dalších 23 dětí z dětských domovů. Všechny ukončily střední školu. Později, když vstoupila do politiky, založila pro podobně sociálně znevýhodněné děti školu. Ač osobně nesouhlasím s jejím názorem na zákonné omezení potratů, který je stejně podle mne neprosaditelný, je to jen malá vada na kráse.

Na otázky o potenciálních soupeřích odpovídá opatrně. "Respektuji Saru Palinovou. Kdo očekává něco jak zápas holek v bikinkách v blátě, bude zklamán. A Tim Pawlenty byl dobrým guvernérem. Dále to nebudu komentovat."

Podobně jako Sarah Palinová i Michelle Bachmanová občas zabrousí do historie a občas dělá chyby. V New Hampshire zmínila srážku - bitvou to nazývají jen školní učebnice - u Lexingtonu (Massachusettes) tak nejasně, že to vypadalo jako by Lexington byl právě v N.H. Zatím se kvůli tomu po ní nikdo, kromě radikálních levicových blogů, pro to nevozí. "Poslední kongresman zvolený presidentem byl James Garfield v roce 1880, takže něco podobného zopakovat by byl velmi těžký úkol," říká Bachmanová s úsměvem.

Volební program úspěšného kandidáta může být podle ní pouze jediný - ekonomika, ekonomika. Její představa hospodářské politiky je hodně podobná té, s níž v roce 1996 kandidoval na vicepresidenta Jack Kemp. "V mém perfektním světě by korporátní daň šla dolů z dnešních 35% na 9%, aby americké prostředí bylo nejotevřenějším světovému byznysu. Nulová daň z kapitálových zisků, nulová dědická daň a nulová minimální daň. Dnešní daňové zákony, tlustopis o 3,8 milionech slov, jsou nereformovatelné," tvrdí Bachmanová, která před dvaceti lety pracovala jako daňový právník pro IRS (federální berňák). "Dávala bych přednost tomu všechno to zrušit a zavést federální prodejní, tedy spotřební daň. Ale hlasovat pro ni v tomto okamžiku nebudu, neboť jsem si jista, že by jen přibyla k stávajícím, aniž by daň z příjmu byla zrušena."

Je pro zrušení všech daňových výjímek: "Systém v němž 47 % Američanů neplatí žádnou daň, ruinuje demokratické principy společnosti, protože tu není žádná vazba finanční mezi vládou garantovanými benefity a lidmi, kteří o ně žádají. Každý, kdo něco chce, by měl něco platit."

Populární není ani u zelených a energetických snílků: "Měli bychom využívat všechny dostupné zdroje, které máme, tedy těžit, vrtat, nukleární - a a samozřejmě hledat nové."

Obrátit hospodářský vývoj podle ní však vyžaduje opuštění Obamových plánů socializované zdravotní péče: "Socializovaná byrokratická zdravotní péče a prorůstová ekonomika prostě nejdou dohromady."

Jsou Američané připravení přijmout její často drastické redukce výdajů? V tomto směru je stejně radikální jako libertarián Ron Paul, který nikdy nepřilákal významný počet voličů na svou stranu. "Musíme znovu a znovu zdůrazňovat, že se změny netýkají nikoho přes 55 let věku," zdůrazňuje Bachmanová, "a ti mladší budou mít dost času adaptovat se, aniž by nějak výrazně utrpěli. Utáhnout trochu opasky si budeme muset každý. Máme závazky k těm, kdo jsou už v důchodu, ale mimo ně lze snížit výdaje ve všech resortech." Její výdajovou politku nazývá liberální tisk "krvavou sekyrou". Bachmanová by totiž výrazně zredukovala vládní byrokracii a některá ministerstva - jako ministerstvo školství - by zrušila úplně. Přímo výkřiky zhnusení mezi liberály způsobil její návrh na zrušení EPA (Environmental Protection Agency), která podle níc často nesmyslnými regulacemi likviduje americký průmysl a vyhání ho za hranice.

"Lidé jsou si konečně vědomi, že krize nás nečeká za 25 ani za 10 let, ale že jsme v ní po krk už teď a musí být rešena bezodkladně. Zejména republikánským voličům je to jasné." Zní to jako řeč budoucí presidentské kandidátky Jsem přesvědčen, že ano, pokud se vyřeší vnitrostranický kandidátský žebříček. Měla by nějaké šance na úspěch? Zatím sotva, i když v Rassmusenově žebříčku poskočilo po debatě na druhé místo za Mitta Romneye, pro většinu voličů je příliš radikální, určitě by musela udělat nějaké, aspoň náznakové, populistické kompromisy. Ale její účast v kampani jistě dokáže rozpumpovat debaty a donutit kandidáty k jednoznačným stanoviskům. Za sebe mohu jen dodat, že můj hlas by měla, pokud ovšem nezmění své rozhodnutí nekandidovat texaský guvernér Rick Perry.