Tímto úsměvným názvem mě oslovila kapitola na Karlově univerzitě obhájené diplomky o transatlantické spolupráci. Uvědomil jsem si nad ní se sarkastickým úsměvem, že extrémní noblesa amerického exprezidenta má zřejmě mimořádný dar hluboce ovlivnit mnohé. Samozřejmě včetně autorů závěrečných badatelsko-tvůrčích aktů na nejstarším středoevropském vysokém učení. USA jsou prostě vždycky planetární inspirací!

Klasický budovatel globálního kapitalismu Donald Trump sice právě vystoupil z hereckých odborů, jež jej hodlaly (tak trochu v souladu s duchem doby) vyloučit pro necharakterní herectví, ale jeho podivné pózy tu s námi vydrží. Infantilní trumpovský typ rozhodně nezůstane „Sám doma“. Ve své univerzálnosti bude kráčet dál, byť je nakrásně samotný Trump politickou mrtvolou. Na jejím pozadí plném neochoty umět prohrávat či respektovat demokratické procesy vyroste ještě mnohé. Trumpovský přístup k politice zůstane obdivován i napodobován mnohými. Mezi nimi stojí za zmínku našinecký europoslanec Alexandr Vondra, který už od minulého režimu představuje mimořádně úzkou spojnici mezi tuzemskou politikou a zájmy amerického velvyslanectví v Praze...

Trump bude nyní pravděpodobně rychle podruhé při impeachmentu osvobozen, protože nikdo (dokonce ani Bidenovi lidé) nemá zájem na přílišném rozmazávání maléru hraničícího s pokusem o státní převrat. Už s ohledem na covidovou situaci nebo tolikrát pro nesvobodu kritizovanou ČLR a Ruskou federaci je nutno tuto špinavou záležitost co nejrychleji smést ze stolu. Snad již během týdne. Bude to prý „rychlý proces“. Zůstane nejspíše toliko u příležitostného přežvykování exprezidentova machismu, venkovanství či onoho trapného obvinění, že byl sovětským/ruským agentem.

Vzhledem k míře dlouhodobého rozštěpení USA, které Obamův předchůdce pouze využil a vystupňoval, je zapotřebí jako soli, aby se společnost co nejvíce zklidnila. Aby po sociálních sítích konečně přestaly mezi americkými občany kolovat „nezvratné důkazy“ o ukradených volbách. A vůbec se vybičovaný lid, v němž je militarismus zakořeněn, maximálně stabilizoval. Vše se proto zase bude obracet směrem k tradičnímu střednímu proudu politiky, proti němuž Bidenův předchůdce nevybíravě bojoval. V podstatě tím ale vlastně jen dosáhl toho, že se zjevilo podstatně víc žírného prostoru pro některé (tentokrát spíš levicové) křiklouny a radikály. Namísto konzervativců vedených svébytným oligarchou, jehož obdobou byl v Itálii Berlusconi a v našich luzích a hájích zůstává Babiš, se asi daleko mohutněji prosadí standardnější oligarchické sítě s liberálním nátěrem.

K dotažení jim zůstanou záležitosti jako generaci trvající válka v Afghánistánu, k novému budování vztahy s rozpínavým Íránem a úzce provázaným Izraelem. Ve vnitřní politice zase dlouhodobé strukturální hospodářské problémy. Za nich se budou Spojené státy dál rychle vnitřně měnit přímo před očima, a samozřejmě nepřestane ani jejich pozvolný globální strategický ústup. Z propadu slávy Západu pak vzniknou i další rozbroje v rámci euroatlantického prostoru. Což se svými plody přímo týká, nenamlouvejme si, že ne, také české kotliny.

Obdobný text publikoval Deník(.cz)