V souvislosti se senátním grilováním Johna Brennana, nominovaného prezidentem Obamou na funkci ředitele CIA, se ve Spojených státech rozhořela polemika kolem stále častějšího nasazování bezpilotních letadel v boji proti teroristům v různých koutech světa. John Brennan je totiž pokládán za jednoho z architektů tohoto způsobu vedení války, jež má v Americe mnoho odpůrců, stejně tak jako používání donucovacích metod a extrémních nátlakových způsobů výslechu vůči zajatým teroristům.

Protivníkům Johna Brennana a těchto metod obecně se nelíbí, že terčem útoků bezpilotních letadel mohou být – a v minulosti již nejednou byly – američtí občané válčící na straně džihádistů. Jejich cílené bezdotykové zabíjení činí podle názoru tohoto tábora z amerického prezidenta samosoudce a zároveň popravčího, který vykonává vlastní rozsudky smrti. A to je podle nich v rozporu se základními americkými představami o právu, ale také se Všeobecnou deklarací lidských práv. Odvolávají se přitom na zprávu, kterou pod názvem Globalizace mučení vydala justiční iniciativa Sorosovy Otevřené společnosti. Dalším zdrojem, na nějž se odvolávají, je zpráva z devítiměsíčního společného výzkumu Stanfordské a Newyorkské univerzity, z níž vyplývá, že nasazení bezpilotních letadel vede k četným obětem mezi civilisty, má pochybný legální základ, pomáhá teroristickým organizacím rekrutovat nové bojovníky a podněcuje protiamerickou nenávist ve světě.

K senátním slyšením vydalo Ministerstvo spravedlnosti prohlášení, jímž chtělo podpořit kandidaturu Johna Brennana, a proto zařadit nasazování bezpilotních letadel jakožto moderního způsobu válčení do legálního rámce. V prohlášení se dočítáme, že "smrtící údery proti nepřátelským vůdcům podniknuté v rámci sebeobrany vždy vyžadují schválení dobře informovaným a vysoce postaveným vládním úředníkem vybaveným zvláštními pravomocemi, a proto v žádném případě nemohou být pokládány za mimosoudní vraždu." Podle znění prohlášení v případě zabití teroristy s americkým pasem, který se skrývá kdekoli ve světě s úmyslem zaútočit na Spojené státy nebo jejich občany, je spravedlnosti učiněno zadost.

Stoupenci zástupné války pomocí bezpilotních letadel poukazují na to, že princip preventivního úderu v případě bezprostředně hrozícího nebezpečí je běžnou zásadou sebeobrany. Podle tohoto principu hrozba není bezprostřední až ve chvíli, kdy terorista nastupuje do letadla nebo na sebe připevňuje pás s výbušninami. Hrozba může být pokládána za bezprostřední už ve fázi zamýšlení plánu nebo provádění příprav na jeho uskutečnění. Půvabné je, že oficiální místa Obamovy vlády se souhlasně odvolávají na výroky prezidenta George Bushe, jimiž odůvodňoval svého času obdobné kroky. Strategie národní bezpečnosti z roku 2006 obsahovala kupříkladu následující tvrzení: "V souladu s mezinárodně uznávanými principy sebeobrany nemůžeme vyloučit použití síly dříve, než dojde k nepřátelskému útoku, a to i v těch případech, kdy s jistotou nevíme, kde a kdy k útoku dojde. Kupříkladu u vědomí devastujících dopadů zbraní hromadného ničení si nemůžeme dovolit čekat s rukama v klíně, až se hrozba naplní."

Navzdory tvrzením odpůrců tento koncept sebeobrany není žádnou novinkou. Jeho stoupenci poukazují na dlouhou řadu příkladů. Třeba už v roce 1914 tehdejší ministr zahraničí Spojených států Elihu Root prohlásil: "Každý suverénní stát má právo podniknout jakékoli kroky, aby předešel vytvoření situací, kdy na sebeobranu bude pozdě." Prezident Franklin Roosevelt přiblížil stejnou životní moudrost podobenstvím: "Když máte před sebou chřestýše připraveného se do vás zakousnout, musíte mu rozdrtit hlavu dříve, než zaútočí." I prezident John Kennedy v době, kdy kulminovala kubánská raketová krize, mluvil o tom, že povaha moderních hrozeb si vyžaduje nový druh preventivní sebeobrany předjímající, nikoli pouze odrážející možné útoky nepřátel. Nová není ani skutečnost, že zabíjet v boji vlastní občany, pokud se přidali na stranu nepřítele, je zcela přípustné a není v rozporu s válečnými zákony. Tisk uvádí příklady nejméně osmi amerických dobrovolníků v řadách oddílů Waffen SS, kteří byli zabiti ve 2. světové válce. Panuje shoda na tom, že držení amerického pas by nemělo dávat teroristům žádnou relativní výhodu oproti jejich místním komilitonům.

Je pozoruhodné, že v době, kdy byl Barack Obama prezidentským kandidátem, nic z toho, co činil jeho republikánský předchůdce, mu nebylo dobré. Jako prezident však stále častěji seznává, že skutečné zájmy země často vyžadují činy, které jsou v rozporu s ideologickými předsevzetími. Proto Obama jako prezident bere zavděk těmi aspekty Bushovy politiky, jejichž rozumnost osvědčil život.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6