V předchozím textu citovaný Shelby Steele, člen Hoover Institutu v Kalifornii, se zabývá úpadkem kvality černošských funkcionářů, kritizuje jejich mlčenlivost, nedostatek zájmu či odvahy, aby komentovali hodně děsivou skutečnost, že například mezi černošskou mládeží v Chicagu dojde téměř denně k vraždě, což proběhne bez jakéhokoliv zájmu - pokud se tak stane ve vlastních řadách.

V pojednání z názvem "Why the Mainstream Media Doesn't Give a Damn About Black Kids" (Townhall.com, 17.7.2013) autor Ben Shapiro na toto téma o nezájmu sdělovacích prostředků sdělovat o zločinnosti mezi černochy se zmiňuje o mladistvém Darrylu Greenovi, který byl zastřelen kvůli svému odmítnutí stát se členem jednoho z mládežnických gangů. Jeho tělo bylo nalezeno někde ve sklepě, už pořádně v rozkladu.

Jinak tomu v daleko méně častém případě, kdy obětí je černoch a pachatelem příslušník jiné rasy, a proto se mediální kola pořádně roztočí. Tak se stalo na Floridě v městě Sanford. V textu Nevítaná kritéria blížící se i českým směrem (NP, 18.7.2013) jsem popsal podrobnosti: došlo k usmrcení sedmnáctiletého černocha Trayvona Martina, jehož zastřelil nečernoch George Zimmerman, na noční službě jako dobrovolník (neighborhood crime watch captain) se zbraní oprávněně drženou, s oprávněním ji použít. Ačkoliv Zimmerman je jméno dost germánské, jeho nositel nebyl stoprocentní běloch, ale poloviční Hispanic - příslušník početného, Obamu podporujícího etnika. Jenže pro potřebu tohoto mediálně pořádně rozdmychaného případu se musel stát bělochem stoprocentním. The New York Times, někdejší vzor novinářské integrity, přispěchaly s padoušským novotvarem white hispanic - "hispánec bělošský."

Padesátiprocentní, leč stoprocentně jako černoch se prezentující Obama svolal tiskovou konferenci a tklivě promluvil. Televizní stanice opakovaly záběr s jeho slovy "If I had a son he´d look like Trayvon."

Očitý svědek u policie vypovídal, že dřív než došlo ke střelbě, na zemi povalený mlácený Zimmerman opakovaně volal o pomoc. Svědek, poté, co se neúspěšně snažil dalšímu násilí zabránit, telefonoval tísňovou linku 911, na ní slova help, help zaznamenána.

Na televizní obrazovce se opakovaně objevovala tvář křehkého mrtvého mladíčka, s doprovodem oprávněně rozvášněných protestních davů. Reverend Jesse Jackson, o němž bylo známo, jak kdysi v nestřeženěném okamžiku zcela pravdivě utrousil, jak že zásluhou vlastních soukmenovců se za jeden rok ztratí víc životů než za všechna léta působení Ku-klux-klanu, tento incident přirovnal k typickému rasistickému hororu. Zákonodárkyně Maxine Walters v Kongresu defínovala floridské zabití jako "hate crime" čili něco genocidálního, na úrovni někdejšího K-K-K. Její kongresový kolega Hank Johnson tuto smrt definoval jako execution neboli popravu. Spěšně byl vytvořen prokurátorský tým, který se pustil do práce. Například zatajením fotografií Zimmermanova zranění. Media rovněž vypomohla. Televize NBC si zeditovala telefonní záznam z tísňové linky v Zimmermanův neprospěch. Konkurenční kolos ABC ve svém vysílání vyretušoval známky zranění na Zimmermanově hlavě. Ten, s rozbitým nosem, krví na obličeji a hlavě, na policii vypovídal, že byl mladíkem napaden, se slovy "já tě zabiju" škrcen, a násilí končilo výstřelem. Zastřelený násilník byl téměř dvoumetrový hromotluk, ve škole s disciplinou na štíru (drogy, dočasně suspendován), vliv marihuany při pitvě zaznamenán. Podstatně vyšší postavy než údajně rasistický zabiják Zimmerman. Pokrokoví příznivci odsuzujícího rozsudku za každou cenu už ale předem naznačovali jakousi svou nejistotu. The New York Times v sobotním vydání 15. července připustily, že: "Prokurátoři dělali dojem, že spíš spoléhají na emoce než na důkazy. Často vznášeli víc dotazů než odpovědí. Obhájci reagovali v tom smyslu, že mnoho svědků obžaloby jim vlastně prospělo."

S notným zpožděním a s předpokládanou mediální pozorností se proces rozjel a svého dokončení se dočkal v druhé půli července 2013, kdy porota šesti žen, označených pouze číslicemi, rozhodla. Shelby komentoval: "Na základě zákona a důkazů, které porota měla k dispozici, nemohla dojít k jinému než osvobozujícímu rozsudku."

Jinak se 17. července vyjádřily v minulosti solidní objektivní noviny The New York Times, s kyselým titulkem na první straně, se též uvedly se slovy "Zákonodárci, členové duchovenstva a demonstranti charakterizovali rozhodnutí neodsoudit George Zimmermana jako důkaz endemic ("nevykořenitelného") rasismu."

Melisa Harris-Perry z MSNBC-TV hořekovala, že osvobozující rozsudek dává oprávnění vraždit černošské děti.

Kněz Otis Moss III, Trinity United Church of Christ, Chicago, cituje svou dvanáctiletou dceru, která se tázala: "Tatínku, jsem teď já na řadě?"

Vlivný týdeník TIME, ve svém vydání 29. července 2013, na obálce se smutečním černém pozadí velkými písmeny AFTER TRAYVON se rozepisuje o budoucnosti, jaká asi bude.

Básnířka, aktivistka Maya Angelou: "Všichni jsme umenšeni, zraněni, když jeden ozbrojený muž si vybere mladého muže, poněvadž to je černoch, a zabije ho."

Komentátor Andrew Sullivan vyjádřil své přesvědčení, že osvobozující rozsudek znamená návrat k éře lynčování.

Již došlo k mohutným protestům, jen částečně násilným, na prozatím 101 místech, též s vandalstvím - tak se zejména zviditelnil severokalifornský Oakland.

- - -

Nyní konečně k oné slíbené paralele: Via Praha mi sem zpátky do Ameriky připutoval zajímavý zdroj Liberty Unyielding. T. Kevin Whiteman, autor textu s názvem "Obama's Double standard on race challenged by the 2009 shooting death of a white teen by a black adult."

V pátek 18. července se Obama najednou objevil v Bílém domě na pravidelné tiskové konferenci, jíž se neméně pravidelně neúčastní. Tentokrát přišel s připraveným projevem o Zimmermanově procesu. Kromě jiného tvrdil: "Kdyby bělošský teenager se ocitl ve stejné situaci, výsledek by byl jiný."

Nebo třeba nebyl, jak dokazuje případ z roku 2009 čili z doby, kdy Obama již vládl v Bílém domě. Stalo se ve státě New York, v městečku Greene, v blízkém sousedství mého amerického domova v Binghamtonu. Vzdálenost asi jako z mé rodné Plzně do Rokycan, maximálně až do Holoubkova. Tam totiž došlo k zabití bělošského mladíka jménem Christopher Cervini, věk 17 roků, čili přesně tolik jako nyní málem kanonizovaný Trayvon Martin. Otec Mr. Cervini syna popsal slovy "a gentle child, good person, nikdy nebyl v potížích, nikdy nebyl zatčen." Trayvonův trestní rejstřík věru vypadal jinak.

A tohoto mladého Cervinilo zastřelil Roderick Scott, černoch v dospělém věku. Tvrdil, že postřehl dvojici mladíků při pokusu vloupat se do automobilu. Ten třetí se rozběhl s hrozivými slovy, Scott vystřelil, trefil, usmrtil.

Postaven před soud, porota po 19 hodinách hodnocení případu vynesla osvobozující rozsudek. Čili prozatím dost značná podobnost průběhu oněch dvou střetnutí s fatálním finálním výsledkem. V případě černošského střelce do bělošského cíle ale nedošlo k pobouření, demonstracím, pozdvižení, vandalství - žádný ze 101 dramatických střetů. Obama se o procesu nezmínil.

Nepostřehl jsem, že by se byla média o případu zmínila.

- - -

Ještě toto: Padesátiprocentní, leč stoprocentně se prezentující černoch Obama kdysi tklivě promluvil a televizní stanice opakovaly jeho slova "If I had a son, he'd look like Trayvon."

Byl by se on jakožto post-racial prezident k takovému otcovství hlásil v případě neméně zabitého, leč bělošského Cerviniho?

Další poťouchlá otázka: Jak již dřív poznamenáno, ačkoliv Zimmerman je jméno dost germánské, jeho nositel nebyl stoprocentní běloch, ale poloviční Hispanic - příslušník početného, Obamu podporujícího etnika. Takže pro potřebu tohoto mediálně pořádně rozdmychaného případu se musel stát bělochem stoprocentním. The New York Times, přispěchaly s novotvarem white hispanic - "hispánec bělošský."

Proč tedy neaplikovat na našeho prezidentského míšence táž kriteria a pokládat ho za white Afro-American - "černoch bělošský"? Čímž ovšem blíž než ke stoprocentnímu černošskému Trayvonovi Martinovi by právem byl míšenci Zimmermanovi a touž emocionální otcovskou náklonnost k němu měl možnost a třeba i povinnost vyjádřit.

Sakramensky obtížné to řešení.

Méně problému bychom měli s odpovědí na otázku, kterou dostala skupina pozvaných hostů v televizním studiu, jak že hodnotí současný stav rasové harmonie v národě: na škále od ideální nuly až k hodně obtížnému maximu s číslem deset.

Po oněch růžových představách oné post-racial society, jistěže i zásluhou nynějšího prezidenta, výsledek hlasování byl realistický a neradostný. V průměru jim vyšla číslice OSM.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče