V předchozím příspěvku "Sladokyselá inventura pokroku za půl století" (1. část, 2. část) jsem se zabýval pozitivy i negativy emancipačního procesu amerických černochů. Pominul jsem však jedno závažné minus, jež jsem nedovedl vtěsnat do jednoho odstavce, a proto tento extra text. Po zkušenosti s listopadovým kolapsem totalitních režimů nebude postrádat svou dávku ironie. Tehdy s adventem euforické desorientace přece došlo k zániku mnohých vítězných prosazovatelů takového triumfu, po vzoru misionářů natolik úspěšných, že pozbyli smysl své další užitečné existence. Příkladem poslouží nakladatelství manželů Škvoreckých: Husákův režim je potrestal odnětím státního občanství a za touž činnost od Husákova nástupce obdrželi Řád Bílého lva, spolu s navrácením původního občanství. A nakladatelství vlastní likvidací splnilo svůj veleužitečný účel. Ano, ono dilema úspěšného misionáře, jemuž se podařilo přivést divochy na správnou víru, triumf docílen - a co teď?

V Americe se podařilo vymýtit potupné diskriminující zákonodárství, avšak jiných podstatných potřebných změn dosaženo nebylo. Brilantní publicista, ekonom Thomas Sowell, nijak nezastírá své zklamání o "zrazené revoluci", že nepochybný úspěch v potírání rasové diskriminace přilákal všelijaké oportunisty a z některých idealistů oportunisty udělal. S výsledkem, že nyní, po několika generacích, v řadách černošské elity místo hodnotných osobností (noble souls) se v rostoucí míře prosazují nestoudní podvodníci (shameless charlatants).

Žalostný úpadek takovéto "elity" rovněž výtečně komentoval Shelby Steele, Sowellův kolega v Hoover Institutu, rovněž černoch. V pojednání "The Decline of the Civil-Rights Establishment" (The Wall Street Journal, 21.7.2013) připouští, že v nejednom případě hnutí s původní morální autoritou dosáhlo svého vrcholu, načež uvadlo do podoby parodie, trapnými pokusy napodobovat velké osobnosti minulosti, Amerika se změnila, oni však nikoliv. Opakované tvrzení o victimization jako zdůvodnění všech nedostatků, ovšem na bedrech někoho jiného, věru nepostačí. Steele předkládá diagnozu "poetic truth" fungující zastrašováním, nikoliv rozumem. Kde je jejich rozhořčení z rozpadu černošské rodiny? Katastrofálně vysoké procento dětí nemanželských hrozí zakrněním do trvalé podřadnosti (permanent inferiority) celého etnika. Takoví vůdcové - civil-rights leadership - se stali irelevantními.

- - -

Tímto tématem o všeobecném úpadku černošského předáctva se už delší dobu zabývám a případnému zájemci doporučuji seznámit se se studií "Fifty Years After the March: The glory and decline of the civil-rights movement" (výtečný měsíčník Commentary, září 2013), autor Josua Muravchik, ročník 1947, Ph.D. univerzita Georgetown, profesor, Johns Hopkins univerzita, SAIS - School of Advanced International Studies.

Ono úspěšné emancipační hnutí dvacátého století, vesměs označované jako "civil-rights revolution", bylo výsledkem úsilí zejména dvou osobností - A.Philip Randolph, prezident první, převážně černošské odborové organizace (Brotherhood of Sleeping Car Porters) a Bayard Rustin, noblesní postava, shakespearovský herec, patricijský způsob vyjadřování, personification of black dignity čili fenomén v nynější době již zcela neznámý. Rok 1948 strávil v Indii seznamováním s Gandhiho úspěšnou strategií nenásilného odporu.

Významnými předáky organizací SCLC (Southern Christian Leadership Conference) byli Martin Luther King, SNCC (Student Nonviolent Coordinating Committee) John Lewis, NAACP (National Association for the Advacement of Colored People) Roy Wilkins, CORE (Congress of Racial Equality) James Farmer, National Urban League, Whitney Young. Ti ale časem vymřeli, přirozenou smrtí, v případě Kinga jeho zastřelením, a vpřed se přihrnuli dychtivci jinačích kvalit.

Kingovým nástupcem se stal Reverend Ralph David Abernathy, jenž ve své slavnostní řeči nad rakví zabitého se zejména soustředil na zdůrazňování svých vlastních zásluh. Nehorázností ho předčil reverend Jesse Jackson. Okamžitě po Kingově smrti si zařídil televizní interview s celonárodní sledovaností, potřísněn slepičí krví zdůrazňoval, že to byla Kingova krev, neboť on mu umřel v náruči. Nic takového se ovšem nestalo. Jackson posléze dokonce usiloval o zvolení americkým prezidentem.

Touž ambici projevil Al Sharpton, ještě větší podvodník, rovněž se prezentující jako reverend, ač bohosloví nikdy nestudoval. Znamenitě se zviditelnil v roce 1988 obhajobou černošské dívky Towana Brawley, údajně bělochy mnohonásobně znásilněné a lejnem násilníků pomazané, což mu bylo dostatečnou záminkou obvinit významné osobnosti New York City z rasistického barbarství. Vše se za velikánské mediální pozornosti vleklo mnohé měsíce, do okamžiku, kdy údajná oběť ubohá se přiznala, že si to všechno vymyslela. Nejinak proběhlo a dopadlo Sharptonovo obvinění členů týmu lacrosse na univerzitě Duke, kde se k pronásledování studentů připojilo vysoké procento profesorského sboru. Tentokrát to nebyla lhářka fekáliemi pomazaná, ale osoba zdrogovaná, nikterak ctnostná.

V současné době je Sharpton častým hostem na ranním televizním vysílání MSNBC, jemuž předsedá bývalý, kdysi konzervativní kongresman Joe Scarborough, spolu s dcerou Zbigniewa Brzezinského.

Neustálé zdůrazňování těchto tzv. černochů z povolání, jak hrozně rasistická je tato země, a proto oni jsou tak potřební, nepostradatelní, přicházet se stížnostmi, požadavky za odpovědnost státu, historie. Jejich neutuchající morální rozhořčení, prokurátorské horlení, okázalé projevy citlivosti, urážlivosti nelze ukonejšit.

Zde zmínění velebníčci nemají na takové manýry monopol. Jsou nepřehlédnutelné i u jiných organizací jako NAACP, například u představitele s pozoruhodným jménem Jealous - funkcionář Žárlivý, Závistivý.

- - -

Johna Lewise, předsedu SNCC (Student Nonviolent Coordinating Committee) jako nedostatečného radikála z funkce vystrnadil Stokely Carmichael, změnivší si jméno na Kwame Ture, k poctě guinejského prezidenta Ahmeda Sekou Toure, hodnoceného organizací Freedom House jako jednoho z největších tyranů světa. Stal se jeho pobočníkem, jakož i vášnivým antisemitou.

Nicméně radikálního Carmichaela vbrzku z vrcholné funkce vypudil ještě radikálnější H.Rap Brown.

Pokračující úpadek někdejšího sympatického hnutí se projevil zrodem Strany černých pardálů - Black Panther Party, společenství kriminálně rasisticky laděných psychopatů. Jejich přednostním počínáním bylo zabíjení policistů.

Morbidní to nádech oné doby pozdních let šedesátých. Newyorská elita, ti nejpokrokovější z pokrokových, uspořádala společenský sponzorský dýchánek za účelem financování pardálích aktivit. Místem konání byl luxusní byt Leonarda Bernsteina, hudebního skladatele (např. jeho slavná West Side Story) a dirigenta newyorské fiharmonie. Přítomni funkcionáři těchto pardálů, jejich černé barety, černé brýle na nose, servírovány příslušné pokroutky, plno šampaňského, zarputilé tupení štědrých hostitelů a blábolení o nádherách maoismu pologramotným "polním maršálem" (field marshal). Tupení hostitelé se svíjeli sadomasochistickou slastí. Maestro Bernstein vyjádřil své nadšení slovy "I dig absolutely", něco jako ve smyslu "To já tedy žeru"! Událost tak bizarní proslavil tehdy tam přítomný author Tom Wolfe svým esejem "Radical Chic".

- - -

Muravchik, znamenitý znalec této tématiky, tvrdí, že po Martinu Lutheru Kingovi tou pravděpodobně nejvíc váženou černošskou osobností je rovněž již dávno zavražděný Malcolm X, původním jménem Malcolm Little, narozen 1925 v městě Omaha, státu Nebraska.

Rozhodně to nebyl bijec za svobodu ve smyslu emancipace v této dosud jakž takž bělošské Americe. On, jako jeden z představitelů organizace Nation of Islam, prosazoval rasovou separaci, jednoznačně odmítal celé to civil rights movement, jeho moudrosti v knižní formě dětinsky demagogické. V tom si výtečně rozuměl s American Nazi Party, jež usilovala o stejný cíl, a tihle nacisté byli pravidelnými hosty na islamisty pořádaných událostech. Malcolm X se rovněž netajil tajnými schůzkami s představiteli Ku-Klux-Klanu.

Malcolma X nezavraždil bělošský rasista, ale stal se obětí ve vlastních řadách, odstřelen v roce 1966, výsledek rozmíšky s tím úplně nejvyšším americkým mohamedánským potentátem jménem Elijah Mohamed.

Takovýto tedy důkladný sešup od původních velikánů.

KONEC