Odstraňování soch historických osobností se škraloupem je moralistní džihád

Amerikou se valí vlna ideologického šílenství, která ještě zesílila po zvolení Donalda Trumpa. Má podoby různé. Jednou z nich je extrémní netolerance a ideologický smog na univerzitách, projevující se úzkoprsým smýšlením, jež absolutizuje nesvatou trojici „rasa, pohlaví, sexuální identita“ a je neshovívavé vůči jakýmkoli odlišným, svobodomyslným názorům.

A taky neochotou radikálně levicových studentů nechat promluvit řečníky konzervativní; pak s nimi případně polemizovat. Ne, to ne, to možné není, to nejde, milánkové, to raději vytvoří takový rámus a cirkus, že oni promluvit nemohou. Dobře jim tak, reakcionářům!

A druhou podobou je obrazoborectví, lépe řečeno „sochoborectví“. Odstraňování soch osobností z minulosti, které měly ten škraloup, že vlastnily otroky. A přejmenování budov původně po nich pojmenovaných.

Zarážející činy

Jedna z kolejí na Yaleově univerzitě, druhé nejprestižnější v USA, měla název Calhounova. John Calhoun tam kdysi studoval, pak byl americkým ministrem obrany, viceprezidentem, ministrem zahraničí a dlouholetým senátorem. Taky ústavním teoretikem a obhájcem otrokářství. Tvrdil, že stát má právo o své vůli z Unie vystoupit; tím se stal duchovním otcem jižanské Konfederace. (K jeho a její smůle však právo na jednostrannou separaci popíral James Madison, který ústavu napsal; podle něj smí stát z Unie vystoupit a do ní vstoupit jen se souhlasem Kongresu a většiny států ostatních.) Yale v roce 2015 rozhodla, že název koleje Calhounova zůstane, loni však názor změnila a kolej se letos přejmenuje.

Pak v rámci Princetonské univerzity existuje Škola Woodrowa Wilsona pro veřejná a mezinárodní studia. Pojmenovaná, stejně jako hlavní nádraží v Praze, po americkém prezidentovi, který předtím, než se dal na politiku, byl rektorem Princetonské univerzity (a zatím jediným profesorem, který se stal prezidentem USA). Padl návrh na její přejmenování, protože Wilson byl rasista a stoupenec segregace. Ale taky pokrokář, takže škola si zatím jeho jméno ponechá.

A pak odstraňování soch státníků a generálů jižanské Konfederace. Což o to, Jižané v letech 1860–65 skutečně rebelovali proti legitimní, ústavní vládě, sami začali střílet jako první a chtěli rozbít USA nejen proto, aby navždy zakonzervovali otrokářství, ale i proto, aby jej mohli šířit dál, kolem Karibiku, a vybudovali velkou otrokářskou říši. Jak říkal Lew Wallace, generál Unie a autor slavného, později zfilmovaného mnohaoscarového románu Ben Hur, jejich kauza byla tou nejhanebnější na světě, ale zároveň odvaha jejich vojáků obdivuhodná. On, generál Severu, jejich statečnosti vždy vzdával hold.

Proto je zarážející, když kromě soch jižanských politiků je odstraňována i socha generála Roberta Leeho; který je, či doposud byl, jednou z nejobdivovanějších postav americké historie. Velel sice vojskům Jihu, ale po porážce šel Jižanům příkladem v úsilí o smíření, ukončení nepřátelství a spolupráci s bývalými protivníky, nyní spoluobčany. Stal se rektorem univerzity, která nyní nese jméno George Washingtona a jeho samotného, Roberta Leeho.

Když odstraňují sochy politiků Konfederace, budiž. Ale když sahají na sochu Roberta Leeho, to už je pomalu na občanskou neposlušnost.

Kde to skončí?

Takovéto záchvaty obrazoborectví jsme měli i my v Evropě, například radikální proudy reformace (puritáni, táborité), kteří obrazy a sochy v kostelech vnímali coby modlářství. A taky po různých politických převratech, kdy sochy osobností předchozího režimu musely pryč.

Ale snad to už máme za sebou. Proč by v Británii nemohly být sochy králů a současně Olivera Cromwella, který nechal králi useknout hlavu? Proč by ve Francii nemohly být sochy Napoleona a současně povstalců ve Vendée, kteří bojovali proti krvavé jakobínské revoluci?

A proč by v Praze nedaleko od mostu Legií nemohla stát v neogotické Krannerově kašně jezdecká socha císaře Františka I.? Jak dobře, že ta socha tam byla vrácena; přece součástí naší historie byli legie i František.

Zrovna tak – proč by na Malostranském náměstí nemohla být socha maršála Radeckého, když se tam to bývalé parkoviště tak krásně uvolnilo? Nebyl snad on taky součástí naší historie?

Je nějaký limit, za který bych nešel; tedy sochy, jež bych považoval za nepatřičné a hodné odstranění? Ano, totalitářů. Hitler, Stalin a ani Gottwald žádnou sochu nezaslouží. Ale sochy kohokoli dalšího z naší historie bych už nerušil.

Dotáhnou američtí obrazoborci svůj moralistní džihád do logických (byť perverzních) konců a uvědomí si, že hlavní město USA je pojmenováno po bílém otrokáři – a navrhnou tudíž jeho přejmenování?