29.3.2024 | Svátek má Taťána


USA: Obamův volný pád

8.9.2009

Americký deník International Herald Tribune má ryze mezinárodní distribuci a značný vliv. Převažujícími postoji svých autorů patří k tzv. liberálnímu křídlu. Od začátku fandil novému americkému prezidentovi Baracku Obamovi a jestliže nyní přináší článek s názvem Obamův volný pád, znamená to přinejmenším jisté vystřízlivění. Autor článku David Brooks připomíná, že Obamovy začátky v Bílém domě byly provázeny velkými nadějemi a závratnou 70% podporou obyvatel.

Američané byli pomyslně rozděleni na Obamovy podporovatele a odpůrce a prakticky nebyl nikdo, kdo by v této věci zastával neutrální postoj. Nyní můžeme pozorovat jev přímo opačný: takřka 40% Američanů se označuje za nezávislé, ježto nefandí ani jedné, ani druhé straně. Tyto nálady se obráží také na postojích zákonodárců: demokratičtí poslanci jsou stále méně ochotni prosazovat stůj co stůj vládní návrhy směřující výlučně k navýšení státních výdajů a centralizaci moci. Výsledkem je volný pád Obamovy popularity, jenž je nyní pokládán za nejvýraznější jev této politické sezóny.

Podíl Američanů přesvědčených, že co Obama činí, činí dobře, poklesl zhruba o 17 procentních bodů a poprvé se dostal pod magickou čáru 50%. Je zcela normální, že po skončení doby líbánek má popularita prezidentů sestupný trend. Jenže v historii průzkumů veřejného mínění obliba žádného amerického prezidenta se nesesula dolů tak rychle a tak prudce. Celých 60% Američanů si nyní myslí, že země kráčí špatným směrem - Bush pro dosažení takového stavu spotřeboval skoro celá dvě funkční období.

K horšímu se razantně změnila i vážnost Kongresu v očích voličů. Charlie Cook, údajně největší znalec kongresových poměrů tvrdí, že další osud demokratů v Kongresu se totálně vymkl jakékoli kontrole. Dotázaní experti mají za to, že v příštích volbách demokraté mohou ztratit až 20 míst ve Sněmovně reprezentantů. Ani v Senátu si nestojí lépe. Nedávný průzkum ukázal, že vůdce demokratické většiny Harry Reid zaostává za svým republikánským protikandidátem Dannym Tarkanianem v poměru 49 ku 38%. Když váš většinový vůdce má ve svém domovském státě pouhých 38% podpory, o něčem to musí svědčit. Veřejnost popouzí skoro každý prezidentův návrh. Neznamená to, že každý všemu dokonale rozumí, ale v obyvatelstvu sílí přesvědčení, že vše, co tento prezident navrhuje, je tak či onak spojeno s nárůstem státních výdajů, s navýšením počtu vládních úředníků a se zásadním odklonem od tradičních amerických přístupů. Za všechny příklady slouží postoj k Obamou navržené zdravotnické reformě. Její nepřijetí je nyní skoro všeobecné. Experti spočítali, že odmítavý vztah Američanů k tzv. Obamacare, což znamená Obamova zdravotní reforma, již nyní předčil postoj veřejnosti vůči tzv. Clintoncare, což byl návrh reformy z pera Hillary Clintonové v roce 1994, když její úsilí definitivně zkolabovalo.

Tváří v tvář takovým náladám někteří radikálové v Obamově vládě přišli s názorem, že lidové masy jsou ignorantské a zaslouží si jedině ignorování. Jinými slovy, že zdravotní reformu je třeba protlačit silou. Prosazovat snad nejdůležitější mnohogenerační společenskou reformu navzdory vůli většiny voličů, by bylo pro demokraty sebevražedné. Byla by to známka nebetyčné arogance. Tímto krokem by se Obama stal definitivně zajatcem nejradikálnějších levičáků ve své straně a navždy by se odcizil nezávislým voličům. Stal by se prezidentem 35% Američanů.

Průměrného Američana netíhnoucího k extrémním názorům velice vzrušuje nyní otázka, jak hodlá prezident Obama dostat pod kontrolu vládní výdaje a s nimi i rostoucí státní zadlužení. Každé další přifukování bubliny státních dluhů působí nyní na řadové voliče jako rudý hadr na býka.

Mluvíme o zemi, která vždy byla nedůvěřivá k příliš centralizovaným federálním vládám. Navíc má za sebou traumatizující zážitek způsobený excesivními výdaji a dluhem. Mnozí by stále chtěli věřit Obamovi a přát mu úspěch, avšak pokud bude i nadále zraňovat ducha tohoto národa a ignorovat potřeby doby, voliči najdou způsob, jak ho stopnout. V tuto chvíli pro Obamu není nic důležitějšího, než zastavit volný pád své popularity. A to znamená vrátit se co nejrychleji k osvědčeným americkým hodnotám: fiskální odpovědnosti, individuální volbě a decentralizované moci. Tak se domnívá David Brooks, autor článku v deníku International Herald Tribune a není to rozhodně ojedinělý názor.

Otázkou zůstává, pokud se tak stane, čím se pak bude lišit Obama od svých předchůdců a v čem bude spočívat ta neuvěřitelná změna, kterou slíbil ve volbách.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6